Věcičky

(those thingy things)

Nevím, jak to máte vy… Můj svět tvoří poměrně spartánské podmínky mého bytu, každodenní úkony, kavárny, dobré jídlo a setkávání s přáteli. A v neposlední řadě drobnosti. Takové ty malé věci, co si někdy pořídím, aniž bych pro ně opravdu měl využití, co stojí trochu víc, než by stát měly, nebo které mají podivnou historii.

Může to být…

  • chromý a chromový panáček na mých klíčích
  • ořezávátko ve tvaru žáby
  • oranžová spínačka, která nespíná
  • snímatelná zvýrazňovací páska, která se nedá sejmout
  • nespočetné množství tužek a per
  • moleskiny
  • nebo věčně umírající bazalka

Pokud podobné věci nemáte, vlastně asi ani nevím, proč sem chodíte. Ale pokud jenom máte pocit, že jich máte málo, zkuste některý z následujících odkazů/eshopů.

Idea: osobní tagcloud

Už dlouho v hlavě nosím poměrně komplexní představu o budoucnosti internetu, internetových aplikací a především uživatelských rozhraní a sociálních sítí. Věřím, že jednoho dne se tyto skupiny spojí v jedno. V mezistupni budeme čím dál častěji vytvářet svoje virtuální identity, profily, které nás budou představovat všude a za všech okolností – tak jako my sami sebe v reálném světě. Na diskusi jako ahasvera, při vybírání nové práce nebo online nákupu jménem, vždy s potřebnými dodatečnými informacemi. Jako krátká vizuální informace o člověku by mohl sloužit osobní tagcloud. Pro každou charakteristiku nebo zájem, který by si člověk přiřadil, by si uvedl patřičnou váhu a tagcloud informující o vás, vašich zájmech a povaze, by byl na světě. Do té doby, než si na podobnou věc sednu, vyzkoušejte Wordle. I tagy ze záložek v del.icio.us o vás prozradí hodně…

Vlastně trochu přemýšlím, jestli si s tímhle vzorem nenechám natisknout vizitky… S tou osvětou musí někdo začít.

Prodám svetr a sháním spolubydlící

Nakonec trocha osobní inzerce. Online jsem koupil svetr, který je mi malý, a snažím se ho prodat.
A pokud by někdo měl zájem se mnou bydlet, má od letošního října jedinečnou příležitost… Nepropásněte ji a ozvěte se mi do komentářů.

Tags: , , ,

Internetoví krejčí

(oblek ze Šanghaje, tašky z pneumatiky)

Z toho také vychází absurdní divadlo – rezonuje logickou nesmyslnost a tím rozumovou nepochopitelnost toho, v čem žijeme…

Chtěl jsem začít od Adama, ale video jsem nenašel, snad se tohle taky hodí. Místo videa-Adama si zkuste vybavit Brodského, jak požaduje ve vyhlášeném salonu to “nejdražší”, a vězte, že dnes už u krejčího nemusíte klepat bankovkami o dřevo. Přesto si od Adama ještě něco vypůjčím…

I když jsou dnes k dostání šaty nejrůznějších konfekčních značek, stojí stále za to nechat si oblek ušít. Šít oblek je totiž něco víc, než si ho “jen” koupit. Každý ručně šitý je totiž originál. Jen oblek na míru je skutečně “váš”, protože dobrý krejčí ručně šitému obleku vtiskne pečeť vaší osobnosti. A nic naplat – v určitých kruzích nebo situacích mít ručně šitý oblek stále ještě patří k dobrému tónu.

Začátek je za námi, takže pryč od Adama. Společnost Indochino nabízí službu  (takřka) nevídanou. Na svých stránkách vystavuje sadu obleků, blazerů, košil a doplňků, které vám krejčí v Šanghaji střihnou na míru. Pro perfektně padnoucí oblek tedy stačí založit si profil, oměřit se podle návodu na všech myslitelných a nemyslitelných koutech těla, vybrat si některý z obleků v cenových relacích od 200 do 450 dolarů, objednat si vzorník, zkontrolovat a objednat oblek podle profilu. Nevím jak vy, ale tuhle službu prostě musím vyzkoušet. Alternativou je švédská Suitopia.

Červenou nití mého blogu se pomalu ale jistě stávají tašky, moje stará známá bolest. Ani nebudu popisovat, co nevedlo ke koupi (resp. co vedlo k nekoupi) té poslední… Každopádně svět tašek je nekonečný. V sobotu jsem se odpíchl od starých známých Freitag a trochu jsem si osvěžil své znalosti. Klíč k úspěchu Freitagu tkvěl (ve své době) v recyklaci, která ještě nebyla tolik v módě, a v “DIY” (D for design;)) přístupu. Proto vynechávám všechny Vuittony, Goly, Asoly nebo Kenneth Cole, kterými jsem se prohrabával, a vrátím se k recyklaci a DIY.

Recyklovaných tašek se vyrábí opravdu hodně, ať už se jedná o tašky z utrhávátek od plechovek, obalů na rýži nebo filmových billboardů. Vyberte si. Mě nejvíc zaujala taška z pneumatiky od Alchemy Goods – Haversack.

Pokud hledáte tašku, jejíž design si můžete sami přizpůsobit, podívejte se na R.E.Load Bags a především Timbuk2 s velmi jednoduchým a intuitivním nástrojem pro “design” (který je ale velmi limitovaný a týká se prakticky jen barev, materiálů a přídavných kapes, podobně jako u RELoad).

Tags: , ,

Jak zapomněli na disketu

(Všechno nejlepší)

Když jsem nedávno čekal pod koněm (tedy pod tím Černého), všiml jsem si výlohy starého copycentra. To se pyšnilo zpracováním formátů ZIP a JAZ. S nostalgií jsem si vzpomněl na první ZIP mechaniku, kterou jsem viděl, na ten zázrak techniky a neuvěřitelných 100 MB dat k přenosu. JAZ jsem snad ani nikdy na vlastní oči neviděl. Tyhle “zázraky” se ale svým využitím nemohou měřit se svou obyčejnější sestřičkou, 3,5palcovou disketou.

Moji rodiče si minulý týden koupili počítač. Nový, nižší střední třída, v řetězci elektroprodejen. S disketovou mechanikou. Nebudu se ptát proč tam byla, ale stejně by mě zajímalo, kolik lidí dnes disketu využívá. Já ji využil naposledy zhruba před pěti lety. Před celými deseti lety se Steve Jobs, strůjce zázraku jménem Apple (iMac, iPod, cokoliv chcete), rozhodl pustit do prodeje první iMac bez disketové mechaniky. Počítač tehdy koncipoval pro internetovou generaci (odtud iMac) a ta diskety, jak víme z dneška, nepotřebuje. Podobně jako u Centre Pompidou kolovaly vtipy o zapomenutém lešení, vtipkovalo se i o zapomenuté disketové mechanice u iMacu.

Leckdo si tehdy mohl myslet, že Jobs je blázen. Opak se ukázal být pravdou. Přestože Jobs silně omezil skupinu uživatelů, etabloval sebe i svou společnost jako vizionáře internetového věku. Díky jejich vizionářství a díky svému skvělému designu se iMac výrazným písmem zapsal do dějin nejen počítačových technologií. Takže všechno nejlepší…

To jsou šatky kó-či-čí

V Paříži jsme taky trochu nakupovali (opravdu trochu – bůhvíproč mají obchody v neděli často zavřeno a já ji měl bůhvíproč naplánovanou jako nakupovací den). Nejlepší, největší, nejkrásnější atakdále koupě byly kalhoty z malé výstavy designérských kousků pod záštitou a střechou švýcarského kulturního institutu. Přivezl jsem si sebou krásný kočičkový pohled s internetovou adresou a proto dnes můžu šířit slávu značky li-lei u sebe na blogu.

 

Dorazila ke mně pozvánka na využívání služeb online editačních aplikací sdružených na stránkách Aviary, o kterých jsem tu nedávno psal. Pokud někdo má zájem podílet se na testování beta verzí a prohlédnout si budoucnost internetu, napište mi do komentářů, disponuji dalšími pozvánkami.

Tags: , , , , ,

Twisted – svět microblogů

(Postrádáte cizí emoce?)

Určitě byste definici termínu micro-blogging dali dohromady sami. Analogicky, podle názvu, se micro-bloggingem označuje velmi krátké blogování, nebo lépe řečeno posílání velmi krátkých blogpostů. Ty mívají méně než 200 znaků, nejčastěji okolo 140 – to kvůli délkám sms, kterými můžete na svůj microblog přispívat. V Česku poměrně neznámá věc, zatím spíš jen v podobě marketingových pokusů a beta-serverů. Ve světě? Těžko říct, ale rozhodně je to jeden z trendů, který se dlouhodobě (na poměry internetu:)) udržuje a rozvíjí.

Micro-blogging může být poměrně jednoduchý a zábavný – díky uživatelsky přívětivým rozhraním a velmi snadnému odesílání postů prostřednictvím mobilního telefonu nebo e-mailu. Nasnadě je nicméně problém využití microblogu. Budete ztrácet čas psaním svého aktuálního pocitu do mobilu, abyste ho vyvěsili někam na web? Jak dlouho taková zábava vydrží?

Relativně smysluplné řešení přinesl například server Twitter.com. Kombinuje totiž prvky sociálních sítí a micro-blogging. Na svém profilu tedy nejen píšete své aktuální microposty (o tom, co děláte nebo jak se cítíte), ale zároveň přehledně sledujete microposty (= pocity nebo činnosti) svých přátel. No… Osobně nemám tolik času ani vůle, abych se něčemu podobnému věnoval, ale kdo chce kam…

Na rozdíl od klasických sociálních sítí je microblogovací komunita Twitter poměrně otevřená. Internetovým voyerům proto poskytuje výbornou zábavu, marketingovým analytikům motá hlavy. Z microblogů můžete vyčíst některé trendy nebo sledovat specifická sociologická data. Poměrně přesná, nicméně na úzkém a specifickém vzorku. Pokud si marketingoví stratégové na microblozích nevylámou zuby, přinese jejich úsilí určitě zajímavé výsledky. Zatím slouží data z microblogů spíš pro hračičky, stejně jako spousta dalších zajímavých a naprosto bezcenných dat z internetu. Podobné hraní zrodilo například stránku twistori. Ta vás “nasytí” cizími emocemi. V reálném čase ukazuje, co autoři na twitteru aktuálně nenávidí, milují nebo na co myslí. Tak co? Máte dost svých přátel nebo kliknete?

PS: Osobně se teď cítím odpočatě

Tags: , ,

Těžko říct

… o čem psát

Poslední týden jsem se věnoval především svým dvěma pracovním projektům a hodně četl a přemýšlel. Výsledky sem nicméně nepatří (nebo jsou tajné:)). Takže mi nezbývalo moc času na to, něco souvislejšího si poznamenat. Na druhou stranu jsem díky tomu narazil na spoustu zajímavých informací, projektů a stránek a mrzelo by mě nechávat si je pro sebe. Mezitím jsem stihl vymyslet nové záložkovátko (= stačí oslovit 3M a jsem milionář), shlédnout Irinu Palm (celkem dobrý film), přetrpět cestu tam a zpátky, dostavit se na výstavu Miyako Ishiuchi (silnější i slabší pasáže), založit svojí malé sestře blog nebo oslavit narozeniny. A mít se dobře…

Ale zpět k zajímavým objevům. Stefan Sagmeister bude v Česku. Přijede na brněnské bienále grafického designu a dost možná se od něj dozvíte nějaké podrobnosti k jeho nedávno vydané knize Things I have learned in my life so far nebo ke stejnojmennému projektu. Ten sledujte na adrese thingsihavelearnedinmylife.com – nikdy nevíte, čí životní moudro se vám může hodit.


Love can make me unreasonable – Jia Chen

Pokud jste se někdy zasekli nad přibližováním a oddalováním ortofotomap na internetu a zároveň rádi nakupujete, pravděpodobně se vám bude líbit stránka Browse Goods. Oddalováním a přibližováním se procházíte ve větším či menším detailu virtuálním obchodním domem. Jestli mi nerozumíte, tak prostě klikejte.

Kdyby záložkovátko nestačilo…

Po delší době jsem objevil dům, který by se mi líbil. Pokud mi někdo chcete dopřát klidné stáří z pera ateliéru Durbach Block Architects, kontaktujte mě v komentářích, rád vám pošlu číslo svého účtu. Pro větší motivaci k tomuto kroku sem přidám pár fotografií. Další projekty si proklikejte sami, stojí za pozornost.

Pokud stejně jako já postupně přesouváte svoje počítačové aktivity na internet za pomoci online aplikací jako je například Google Docs, určitě by nemělo vaší pozornosti uniknout, že online cestou se vydal i Photoshop. Pokud jste navíc stejně jako já internetoví idealisté, pozorně sledujte projekt Aviary. Ten slibuje, že v brzké budoucnosti zpřístupní online většinu potřebných aplikací od vektorového a bitmapového editoru, přes 3D modelovací software a kancelářský balík po střihový software. Jedná se o jeden z nejambicióznějších projektů na internetu, který znám. Myslím, že pokud někdy budeme pojmenovávat verzi web 3.0, tento projekt se bude řadit k jejím počátkům.

Protože se zajímám o CSR a zároveň o reklamu a dlouhodobě i o jejich možnou koexistenci nebo (nedejbože) synergii, tahle reklama na ruskou vodku Bear Vodka mě zabavila na hodně dlouho. (Klikejte pro plnou velikost)

Těsně před koncem ještě dva hudební tipy. Tento pátek mají v pražské Meet Factory koncert výborní www. Pokud můžete, nenechte si ho uniknout. Jedná se o jeden z mála a o poslední před vydáním nové desky.
Poslední týden plní moje uši romantičtí a trochu kýčovití Flunk.

Japonec nakonec

Zatím jsem tu nikdy nepsal o ateliéru nendo. Ten mě pravidelně zaujímá svými projekty ve všech oblastech, v nichž působí, ať už se jedná o design výrobků nebo interiérů nebo o architekturu. Pro ilustraci posílám čokoládové tužky (protože na čokoládu mám právě teď chuť) a pro zbytek prací nebuďte líní klikat.

Není to tedy žádná aktualita, ale díky probíhajícímu Milan Design Weeku jsem zjistil, jak vypadá vůdčí postava nendo – Oki Sato.

Tags: , , , , , , , , ,

Internetové delikatesy

(století?)

Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.

Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.

Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.

Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.

Ochutnávka

Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.

Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.

Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.

Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)

Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)

Čtěte

Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.

Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
 

Tags: , , ,

Krtčí kůže v pohybu

(Moleskine Detour Exhibition)

Když jsem si před lety (to už je to tak dávno?) koupil první zápisník Moleskine, bavil jsem se vyhledáváním fotek dalších hrdých majitelů na Flickru. Protože sám vedu poměrně klidný zápisník, kde černou linku tenkého fixu tu a tam odvážně přeruší náhodná modrá, když mi dojde náplň, obdivoval jsem a stále obdivuji těkavé a přetékající Moleskiny plné tvarů, barev, fotografií a kreseb.

Dnešek mou malou zábavu přenesl na novou úroveň. Díky YouTube a Detour Exhibition jsem objevil videa Moleskinů, jimiž jejich majitelé listují. Otevírají pro diváka svět vlepených vstupenek, portrétů z kaváren, různorodých nosů, pestrých animací nebo storyboardů. Někdo ve svém Moleskinu jen tak bezcílně čmárá, někdo kombinuje deník s vlepenými důkazy událostí, jiný preferuje koncepčně pojaté vytváření “knihy”, koláží nebo leporela. Z toho, co jsem dnes viděl, namátkově vybírám sem, pro další hledejte na YouTube. Mimochodem, mezi účastníky “výstavy” naleznete například i Rosse Lovegrovea nebo Renza Piana.

Zároveň mě zaujala 3D abeceda (tedy – ABC3D), pop-up kniha podobná těm pohádkovým, které si pamatujete z dětství. Grafička Marion Bataille vytvořila pro každé písmeno vlastní styl “vykouknutí” z knihy. Nejlepší efekty ale pro mě představují dvojpísmena na jedné straně – podívejte se sami.

Blondýna se vrací – pomalu a něžně

Není to tak dlouho, co jsem se tady vyznával z fascinace klipem “Ride a White Horse” od Goldfrapp. Ti nyní vydali nové – pomalé a něžné – album Seventh Tree. Po diskotékových rytmech předchozího alba Supernature (remixová alba se nepočítají, že ne, Martine?) je ta změna zvláštní, ale zatím se poslouchá dobře.

Druhá navrátivší se blondýna z Londýna Lyonu způsobila, že můj život taky hraje pomalými a něžnými rytmy. Kolébají mě v nich zvony v Michalské, dlouhé snídaně a dozvuky francouzštiny, která se jí pořád proplétá svéráznou češtinou.

Pokud jde o další zprávy z mého života, tak jsem dnes asi přišel o chuť! A taky jsem si bůhvíproč koupil nový zápisník.

Tags: , , , , , , , ,

Videa07

Server YouTube navázal na svoji tradici a vyhlásil i letos nejlepší videa za uplynulý rok. Přestože žádné z videí již není pro uživatele internetu taková “pecka”, jako byla videa loňská, i tak některá stojí za podívanou. Na YouTube se naučíte složit rubikovu kostku nebo se dozvíte, že LonelyGirl15 je mrtvá. YouTube si stále dává záležet na amatérismu, proto je i klip oceněný v kategorii muzika stejně jako loni statický. Vévodí mu především zpěv, který je sice výborný, ale na můj vkus dost dlouhý a monotónní. Jako bonus přidávám jedno mimčo, co se směje trhání novin, a YouTube přeju do příštího roku lepší výběr a uživatelům možnost lepšího výběru.

PS: Pokud vás Tay Zonday, pro něhož nenacházím vhodnější slovo než ujeťák, zaujal, jeho Chocolate Rain si můžete stáhnout tady.

Tags: , ,

Háček má háček

Akce Freezing Prague, o níž jsem tu před nedávnem informoval, utržila značné šrámy a bohužel odhalila slabiny napodobování úspěšných konceptů založených na momentu překvapení a masovosti v době internetu. Zatímco zmrzlé Grand Central nebo Trafalgar Square nikdo nečekal a právě v tom tkvěla síla události, zvěsti o Freezing Prague už daleko přesáhly okruh zasvěcených. Z utajené exploze ve veřejném prostoru se tak stalo veřejné tajemství, o kterém informovalo například bleskove.centrum.cz. Akce tak zdaleka nemůže mít takový dopad, jaký zamýšlela. Nedá se nic dělat – přestože jsem byl ochoten organizátorům odpustit leckteré dle mého soudu hlouposti a dostavit se, zítra mě maximálně někdo potká jako zapáleného přihlížejícího (koneckonů, úplně ujít si to taky nechat nemůžu).

PS: Pokud by někdo rád namítal, že jsem k vyzrazení akce sám přispěl, vězte, že tento blog má zhruba 20 – 40 pravidelně se vracejících čtenářů. A u nich jsem přesvědčen o jejich inteligenci a smyslu pro hru ;)

Tags: , , ,

Háček v realitě

Reality hack nese název v souvislosti s hackováním v počítačové terminologii. Můžete si jej tedy představit jako nějaké vloupání do reality, organizovaný vpád něčeho nenormálního do běžného života. Protože takový hack může mít často umělecké ambice, je celkem jednoduché si jej představit jako masovější uměleckou performaci. Blíže o reality hacku pojednává wikipedia v úvodním odkazu.

Jeden z prvních globálních reality hacků je pro Čechy naplánován na květen pod názvem Zombie Walk. Osobně mi přijde trochu dětinský a zastaralý (?), ale občas si člověk opravdu říká “nemusí pršet, jen když kape”.

Nicméně jsem při toulkách internetem narazil na mnohem méně přímočarý a o to více úderný – Frozen  *. Počátkem roku jej uskutečnila skupina Improv Everywhere na největším vlakovém nádraží světa – newyorském Grand Central. Představte si, že spěcháte na vlak a najednou, v jeden moment, se všechno okolo vás zastaví. Asi si brzo uvědomíte, že ne tak docela, nejste jediní “živí” v okolí a i hodinky tikají dál. Přesto věřím, že to musí být pořádný šok. Frozen * (hvězdičku jsem doplnil sám za libovolné místo na světě) se rozšířil a na konci února byl zopakován již v 28 velkých městech v 13 různých zemích. Takže… kdy zmrazíme Staromák? :)


naprosto neuvěřitelné zmrazené Trafalgar Square


původní Frozen Grand Central

UPDATE: Právě jsem narazil u WOM Evangelistů na článek, který pojednává o Flash Mobs, což je právě tato specifická odnož reality hacků. Kromě mnou uvedených informací WOME přidávají další příklady ze světa, včetně slavných pillow fights. Stojí za přečtení. WOME také založili na Improv Everywhere pražskou skupinu… Tak že by přece jen ten Staromák? Hlašte se…

UPDATE 2:

Freezing Prague 2008
Kdy: 18.3.2008
Kde: Vestibul metra Muzeum před drogerií Rossman
Sraz: 17:00
Začátek akce: 17:10

Popis akce: Zmrznutí na místě v jednu chvíli tolika lidí, kolik se sejde. Pokud zrovna jíte banán, tak uprostřed kousnutí, po dobu jedné minuty.
Sejdeme se před drogerií Rossman, vestibul metra Muzeum v 17:00. V 17:09 sejde do vestibulu člověk, oblečený celý do oranžového. Obejde celou pasáž, aby všechny upozornil, že akce za chvíli začne a zhruba před vchodem do drogerie Rossman „zmrzne.“ Budiž to považováno za signál pro všechny. Lavinovou reakci zmrzneme všichni v pozici, v jaké se právě nacházíme. Nemusíte tedy vidět přímo na něj a čekat, kdy zmrzne. Stačí vidět na dalšího účastníka, můžeme se tak rozptýlit po velkém prostoru. Po jedné minutě oranžový člověk „rozmrzne“ a rozejdeme se.
Doba trvání: 1 minuta

Tags: , , ,