WOBO

(pivně-odpovědný post)

Nad čím vším může jeden přemýšlet při balení dárků, zvlášť pokud si k tomu vyndá český národní poklad z lednice…
Pokud se člověk delší dobu pohybuje v oblasti CSR, přemýšlí o vztahu firem, marketingu a neziskového sektoru a zná řadu příkladů z praxe, máloco ho překvapí. Určitě slyšel o skvělých projektech, na kterých vydělali všichni, o špatných, na kterých všichni prodělali, nebo o hloupých, na kterých vydělaly komerční společnosti a nakonec na nich tratil koncept samotný. Dokonce i o naivních, kterým ze začátku věřili pouze nadšenci a vložené peníze považovali za utopené a které se nakonec ukázaly jako mnohem prospěšnější pro komerční odvětví než pro neziskovou sféru… Zkrátka a dobře, podobně jako většina jiných komplexních oborů i tento ukazuje, jak nebezpečné je černobílé vnímání světa.

OLPC
OLPC – geniální projekt, velké zklamání nebo start významných průmyslových inovací? Kdo to ví, odpoví…

Jedním z těch skvělých projektů možná (nebo také ne) mohl být WOBO (WOrld BOttle). Alfred Heineken, prezident pivovaru Heineken International, prý takhle jednou (v roce 1960) seděl na ostrově Curaçao a výhled na pláž pokrytou nevratnými lahvemi příliš  nelahodil jeho oku. Když se rozhlédl okolo sebe, mohl vidět spoustu obyvatel chudého ostrova bez přístřeší a zpustošenou ekonomiku. Myšlenka neměla daleko k činům a Freddy povolal nizozemského architekta N. John Habraken, který mu měl vymyslet takovou lahev na pivo, která by se dala využít jako stavební materiál. Netrvalo dlouho a lahev byla na světě. Koncept nicméně nepřinesl nic víc než dvě ukázkové budovy nedaleko Amsterdamu. Ani nevím, zda je slovo bohužel na místě (otázka přepravy pivních lahví do rozvojových zemí by se možná v budoucnu ukázala stejně ožehavá jako u energetické náročnosti výroby biopaliv)… Každopádně Heineken dalece předběhl svoji dobu a jeho koncept by mohl být představen jako novátorský ještě dnes.

PS: Pokud někomu přijde podobný post zmatený, dlouhý, bezhlavopatý, pak to není množstvím vypitých pokladů, ale nedostatkem spánku, přebytkem dárků k zabalení a vánoční nálady a v poslední řadě i tím (jedním) pokladem.

Tags: ,

Vote!

Here should have been my brilliant post about Barack Obama. I am not in the mood for writing though so I would just like to express my hope and expectations from Barack Obama as a next US president. All you Americans out there, please, do not disappoint me.


Obama ’08 – Vote For Hope from MC Yogi on Vimeo.

Tags: ,

Srpen

Konec 60tých let byl výjimečným obdobím v moderní historii. Ve stínu studené války a té horké ve Vietnamu se zvedly vlny “obrody” a odporu po celém světě. Čínští studenti mávali rudými knížkami a v rámci “kulturní revoluce” zpřeházeli pod vedením velkého Maa životy milionů jednotlivců a nakonec i svoje. Západoevropští studentští radikálové překvapili razancí svých protestů tehdejší vlády. V USA povolala vláda národní gardu k zásahu proti studentům demonstrujícím proti válce ve Vietnamu. A v malém sovětském satelitu se schylovalo k pokusu o nastolení lidštějšího režimu. Po NDR a Maďarsku jsme tím satelitem na jaře 68 byli my.

Sen netrval dlouho a invaze armád Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna připravila Česku velmi nepříjemné probuzení. Přestože se “Pražské jaro” značně idealizuje, a i přes všechnu pachuť, která po něm zůstala, bychom na něj neměli zapomínat, stejně jako na jednotlivce, kteří se na něm podíleli. Svět o hrdiny nemá nouzi – můžou jimi být třeba muž s nákupními taškami, který zastavil tanky na Náměstí nebeského klidu, osm protestantů na Rudém náměstí, německý pilot, který s ultralehkým letadlem na tomtéž místě přistál, ruský pilot, který uletěl sovětské armádě s Migem 21, nebo polský profesor, který se na protest proti okupaci československa upálil. Česko nouzi trochu má. Přesto bychom měli pamatovat na Josefa Koudelku, který pobíhal s fotoaparátem mezi tanky a fotografie propašoval na západ, na Františka Kriegela, který odmítl jako jediný z čelních představitelů ČSSR podepsat moskevský protokol, na Jany Palacha a Zajíce…

K čtyřicátému výročí této události se váže řada akcí a událostí. ČT připravuje speciální program, Český rozhlas vydal dosud nezveřejněné nahrávky a připravil webové stránky i speciální vysílání událostí z 68, iDnes publikovala dosud neuveřejněné fotografie čtenářů z okupace Prahy, Aktuálně pokrylo okupaci Brna. Respekt přinesl původní reportáž o výše zmíněné osmičce protestantů z Rudého náměstí a Koudelka vydal svoji knihu fotografií z srpna 68. Je důležité si tyto věci projít a pamatovat. Je důležité se nad nimi zamyslet a je důležité přemýšlet, jak byste se zachovali vy.

 

Až si na tuhle otázku odpovíte, zamyslete se nad tím, co jste udělali pro Gruzii, proč jste proti radaru nebo co děláte proti olympijským hrám v Číně.

PS: Fotografie pochází z výše zmiňovaných zdrojů a především fotoarchiv ČT stojí za pozornost.

Tags: , , ,

Držím palce

(tohle tady mělo viset už dávno)

Telegraficky…

Tags: ,

Síla autority

(a slabost moci)

Zahájení olympiády, feedback na nyxu, debata o sdělování (?) a tvorbě, práce a délka vlastních úvah mě dovedly k rozvinutí blogpostu o diktatuře a umění. Omlouvám se dopředu všem, kteří nemají rádi můj styl psaní při těchto příležitostech. Teda i sobě

Zahájení olympiády v Číně jsem neviděl, nemám televizi. Přesto si ze záběrů světových agentur troufám tvrdit, že místy muselo být impozantní.

Spartakiádní duch, předcvičující masy, devadesát jedna tisíc přítomných diváků. Kdo tvrdí, že ho podobné počty neohromí, lže si do kapsy. Tibet stranou, před tímhle se skláním i já. Síla a vůle národa v případě Číny dalece předčila síly a vůle jednotlivců po celém světě. Přestože podobné akce vyvolávají i nepříjemné mrazení v zádech, vrací do hry diskusi o “nesprávnosti” autoritativních režimů.

Úvaha do zdi jako bonus – janino, nečti ;)

Demokracie má několik závažných nedostatků a jedním z nich je slabost veřejného rozhodování. Kompromisní rozhodnutí nemá dostatečnou váhu, razanci ani radikálnost, což jsou všechno komponenty potřebné k produkci “úchvatných” nebo aspoň unikátních, impozantních řešení. Stejně tak zastupitelé nemají dostatečný mandát k dalším, menším rozhodnutím. V tom tkví základní přednost autoritativních režimů, kde mandát (byť vynucený) je většinou dost silný nebo existují velmi silné podpůrné prostředky pro udržení tohoto mandátu/autority.

V Česku jsme se tyto nedostatky ještě nenaučili řešit – neumíme se chovat autoritativně a místo toho se chováme autoritářsky nebo zbaběle. Namísto přirozeného sebe-vědomí máme často zbytnělou aroganci nebo naopak mindráky. Tahle dvojakost přístupu se přitom týká nejen velkých rozhodování, ale i malých, obecných. Na odvážné řešení přichází jednotlivci, v soukolí politiky nebo firem propadají. Na hloupé nebo poloviční řešení pak narážíme na každém kroku.

(Dobrým příkladem je i marketing. Denně se setkávám s rozhodnutími, které propadnou. Často je to kvůli teorii, že zákazník je blbec a proto mu musíme nabídnout vtip i s vysvětlením. Jindy je zákazník nesvéprávec, kterému máme vecpat i ty největší kraviny, jen z naší libovůle. Kdyby někdo měl zájem, k tomuhle tématu se vrátím samostatně.)

Zpět. Chyba možná není v síle demokracie. Stačí totiž málo. V mikrosvětě marketingu jsem málokdy jsem viděl, že by se někdo postavil a s rozumným vysvětlením řekl “Bude to takhle a takhle, já si za tím stojím, a pokud nebudou výsledky, ponesu důsledky.” Důsledky se jaksi nenosí, neumíme je přijímat. S vyšší vyspělostí demokracie to asi umí lépe, stejně jako lépe odhadnout důsledky svého konání. Asi nikde na světě to neumí dokonale a proto je demokracie vždycky částečně nefunkční koncept. Nic lepšího ale nemáme, tak snad se brzo posuneme aspoň k lepší nedokonalosti…

Lost in Scarlett

A kdo se posunul až sem, pro toho mám odměnu v podobě nádherné Scarlett Johansson anywhere she lays her head.

Jestli jste už dlouho nebyli v kině, tituly, které byste neměli vynechat, jsou Temný rytíř a Hank a Mike. Především ti dva růžoví králíci.

A protože to tu flákám, tak se příště těšte už na normální posty, na jaké jste zvyklí, snad jen v trochu vyšší frekvenci.

Tags: , , ,

Stavitelé neoKarlínů

“Nechceme, aby vzniknul projekt, který po konci kancelářských hodin zmrtví. Naše čtvrť má žít,” uvedl Aleš Votruba, viceprezident společnosti.

“Chceme vybudovat opravdovou živoucí čtvrť, žádný kancelářský komplex, který se s koncem pracovní doby stává mrtvým místem,” uvedl při představení projektu stavební ředitel společnosti Igor Klajmon.

“Jižní centrum musí být živoucím místem. Nesmí dojít k tomu, že se s koncem pracovní doby vylidní,” řekl před časem architekt Jaroslav Dokoupil, který zpracovával pro město urbanistickou studii Jižního centra.

Zajímalo by mě, kdy se jedna taková čtvrť po letech floskulí konečně postaví. Janině díky za doplnění brněnských ekvivalentů.

Tags: , ,

Těžko říct

… o čem psát

Poslední týden jsem se věnoval především svým dvěma pracovním projektům a hodně četl a přemýšlel. Výsledky sem nicméně nepatří (nebo jsou tajné:)). Takže mi nezbývalo moc času na to, něco souvislejšího si poznamenat. Na druhou stranu jsem díky tomu narazil na spoustu zajímavých informací, projektů a stránek a mrzelo by mě nechávat si je pro sebe. Mezitím jsem stihl vymyslet nové záložkovátko (= stačí oslovit 3M a jsem milionář), shlédnout Irinu Palm (celkem dobrý film), přetrpět cestu tam a zpátky, dostavit se na výstavu Miyako Ishiuchi (silnější i slabší pasáže), založit svojí malé sestře blog nebo oslavit narozeniny. A mít se dobře…

Ale zpět k zajímavým objevům. Stefan Sagmeister bude v Česku. Přijede na brněnské bienále grafického designu a dost možná se od něj dozvíte nějaké podrobnosti k jeho nedávno vydané knize Things I have learned in my life so far nebo ke stejnojmennému projektu. Ten sledujte na adrese thingsihavelearnedinmylife.com – nikdy nevíte, čí životní moudro se vám může hodit.


Love can make me unreasonable – Jia Chen

Pokud jste se někdy zasekli nad přibližováním a oddalováním ortofotomap na internetu a zároveň rádi nakupujete, pravděpodobně se vám bude líbit stránka Browse Goods. Oddalováním a přibližováním se procházíte ve větším či menším detailu virtuálním obchodním domem. Jestli mi nerozumíte, tak prostě klikejte.

Kdyby záložkovátko nestačilo…

Po delší době jsem objevil dům, který by se mi líbil. Pokud mi někdo chcete dopřát klidné stáří z pera ateliéru Durbach Block Architects, kontaktujte mě v komentářích, rád vám pošlu číslo svého účtu. Pro větší motivaci k tomuto kroku sem přidám pár fotografií. Další projekty si proklikejte sami, stojí za pozornost.

Pokud stejně jako já postupně přesouváte svoje počítačové aktivity na internet za pomoci online aplikací jako je například Google Docs, určitě by nemělo vaší pozornosti uniknout, že online cestou se vydal i Photoshop. Pokud jste navíc stejně jako já internetoví idealisté, pozorně sledujte projekt Aviary. Ten slibuje, že v brzké budoucnosti zpřístupní online většinu potřebných aplikací od vektorového a bitmapového editoru, přes 3D modelovací software a kancelářský balík po střihový software. Jedná se o jeden z nejambicióznějších projektů na internetu, který znám. Myslím, že pokud někdy budeme pojmenovávat verzi web 3.0, tento projekt se bude řadit k jejím počátkům.

Protože se zajímám o CSR a zároveň o reklamu a dlouhodobě i o jejich možnou koexistenci nebo (nedejbože) synergii, tahle reklama na ruskou vodku Bear Vodka mě zabavila na hodně dlouho. (Klikejte pro plnou velikost)

Těsně před koncem ještě dva hudební tipy. Tento pátek mají v pražské Meet Factory koncert výborní www. Pokud můžete, nenechte si ho uniknout. Jedná se o jeden z mála a o poslední před vydáním nové desky.
Poslední týden plní moje uši romantičtí a trochu kýčovití Flunk.

Japonec nakonec

Zatím jsem tu nikdy nepsal o ateliéru nendo. Ten mě pravidelně zaujímá svými projekty ve všech oblastech, v nichž působí, ať už se jedná o design výrobků nebo interiérů nebo o architekturu. Pro ilustraci posílám čokoládové tužky (protože na čokoládu mám právě teď chuť) a pro zbytek prací nebuďte líní klikat.

Není to tedy žádná aktualita, ale díky probíhajícímu Milan Design Weeku jsem zjistil, jak vypadá vůdčí postava nendo – Oki Sato.

Tags: , , , , , , , , ,

Nic než národ…

… a bambusy (updatováno!)

Novodobý český rytíř, bojující za češství s hlavou vztyčenou, byť vyholenou a tu a tam skrytou v kutaně, Daniel Landa, se vydává na turné. Pro mlčící většinu asi zpráva nulové hodnoty, vždyť už i bratr poslanec Vidím s bratrem náměstkem Bartákem prozřeli a vystoupili z Landova řádu, Landu dávno nepouští v hlavním vysílacím čase na veřejnoprávní televizi a sám Landa se už delší dobu kaje za svoji minulost.
(BTW: Když se řád jmenuje Ordo Lumen Templi, neměli by si členové říkat „lumeni”?)

Chytrý pan plukovník nás na festivalu Mene Tekel poučil: „Neexistuje bývalý černoch a neexistuje bývalý komunista”. Já bych k tomu dodal, že neexistuje ani bývalý neonacista. Proto jsem se dnes pobavil a zaradoval nad aktivitou ostravské autorky Efox, která také pamatuje a na Dana si posvítila.

2, 3, 4

Udělej si svého Pandu

Efox zároveň poskytla ke stažení i šablony, aby si každý mohl Daniela Pandu či Daniela Čuráka (dle svých preferncí) vyrobit ve svém okolí. Já určitě někde zapandím a doufám, že brzo začnu narážet na vylepšené verze těchto plakátů po celé Praze.

Šablony od Efox doposlány, stahujte pandovo P, Pandu a penis, klauna a mozeček nebo komplet. Díky

PS: Po dlouhé době jsem byl na obědě v Molu 22, kde mě tak nasrali, že zítra můžete očekávat slovní plivance na služby v Česku. Konec hlášení

Tags: , ,

Odpovědný designér(ka)

(podzimní post)

Zatímco já si tu sedím u stolu, popíjím poobědní kávu, procházím se virtuálním světem, zkrátka dělám všechny ty neužitečné věci, někteří ještě nerezignovali na odpovědný přístup ke svojí práci a ke světu… Izraelská designérka Michal Shabtiali (ano, v Izraeli je Michal ženské jméno, mám to od Michala – nebo od Michaly?) v rámci svého studijního projektu vytvořila sadu příslušenství pro děti rozvedených rodičů. Asi sama v podobné situaci vyrůstala, protože objevuje pro mě velmi překvapivé potíže takových dětí. A nabízí jejich řešení Zlatou rybičku nemusíte nechávat doma1. (foto Michal Shabtiali) Klíče od dvou bytů nejsou problém. (foto Michal Shabtiali) Přestože bych jenom nerad měl pro tyto produkty v budoucnu využití, přál bych si, aby se začaly vyrábět. Skoro věřím, že by samotný pohled na ně zachránil několik vztahů a manželství. PS: Michal k tomu (velmi volně) dodává: Rozvedených rodin je v naší době hodně a můj projekt vychází právě z myšlenky na děti z těchto rodin, na které se často zapomíná. Zároveň pro mě ale bylo důležité vytvořit něco, co bude moct najít uplatnění i v širším měřítku

Tags: , , ,