Internetové delikatesy

(století?)

Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.

Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.

Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.

Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.

Ochutnávka

Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.

Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.

Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.

Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)

Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)

Čtěte

Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.

Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
 

Tags: , , ,

Krtčí kůže v pohybu

(Moleskine Detour Exhibition)

Když jsem si před lety (to už je to tak dávno?) koupil první zápisník Moleskine, bavil jsem se vyhledáváním fotek dalších hrdých majitelů na Flickru. Protože sám vedu poměrně klidný zápisník, kde černou linku tenkého fixu tu a tam odvážně přeruší náhodná modrá, když mi dojde náplň, obdivoval jsem a stále obdivuji těkavé a přetékající Moleskiny plné tvarů, barev, fotografií a kreseb.

Dnešek mou malou zábavu přenesl na novou úroveň. Díky YouTube a Detour Exhibition jsem objevil videa Moleskinů, jimiž jejich majitelé listují. Otevírají pro diváka svět vlepených vstupenek, portrétů z kaváren, různorodých nosů, pestrých animací nebo storyboardů. Někdo ve svém Moleskinu jen tak bezcílně čmárá, někdo kombinuje deník s vlepenými důkazy událostí, jiný preferuje koncepčně pojaté vytváření “knihy”, koláží nebo leporela. Z toho, co jsem dnes viděl, namátkově vybírám sem, pro další hledejte na YouTube. Mimochodem, mezi účastníky “výstavy” naleznete například i Rosse Lovegrovea nebo Renza Piana.

Zároveň mě zaujala 3D abeceda (tedy – ABC3D), pop-up kniha podobná těm pohádkovým, které si pamatujete z dětství. Grafička Marion Bataille vytvořila pro každé písmeno vlastní styl “vykouknutí” z knihy. Nejlepší efekty ale pro mě představují dvojpísmena na jedné straně – podívejte se sami.

Blondýna se vrací – pomalu a něžně

Není to tak dlouho, co jsem se tady vyznával z fascinace klipem “Ride a White Horse” od Goldfrapp. Ti nyní vydali nové – pomalé a něžné – album Seventh Tree. Po diskotékových rytmech předchozího alba Supernature (remixová alba se nepočítají, že ne, Martine?) je ta změna zvláštní, ale zatím se poslouchá dobře.

Druhá navrátivší se blondýna z Londýna Lyonu způsobila, že můj život taky hraje pomalými a něžnými rytmy. Kolébají mě v nich zvony v Michalské, dlouhé snídaně a dozvuky francouzštiny, která se jí pořád proplétá svéráznou češtinou.

Pokud jde o další zprávy z mého života, tak jsem dnes asi přišel o chuť! A taky jsem si bůhvíproč koupil nový zápisník.

Tags: , , , , , , , ,

Videa07

Server YouTube navázal na svoji tradici a vyhlásil i letos nejlepší videa za uplynulý rok. Přestože žádné z videí již není pro uživatele internetu taková “pecka”, jako byla videa loňská, i tak některá stojí za podívanou. Na YouTube se naučíte složit rubikovu kostku nebo se dozvíte, že LonelyGirl15 je mrtvá. YouTube si stále dává záležet na amatérismu, proto je i klip oceněný v kategorii muzika stejně jako loni statický. Vévodí mu především zpěv, který je sice výborný, ale na můj vkus dost dlouhý a monotónní. Jako bonus přidávám jedno mimčo, co se směje trhání novin, a YouTube přeju do příštího roku lepší výběr a uživatelům možnost lepšího výběru.

PS: Pokud vás Tay Zonday, pro něhož nenacházím vhodnější slovo než ujeťák, zaujal, jeho Chocolate Rain si můžete stáhnout tady.

Tags: , ,

Mírný pokrok

(v mezích zákona)

Koupil jsem si další zbytečný blok a provedl další zbytečné změny na sidebaru a v sekci About. Došlo mi, že tu píšu česky a mám tu rezidua z blog.com v pojmenování jednotlivých elementů a v anglickém About. Přejmenoval jsem nadpisky v sidebaru a přepsal svůj profil do češtiny.

Tags:

Pohádkové dny

(infantilní)

V poslední době se mi nějak rozmnožily pohádky. Nevím, nejsou to žádní králíci, přesto se nějak sešly. O jedné jsem psal nedávno, o dalších třech napíšu dnes.

Hvězdný prach – Stardust

Připouštím, že mě na tuhle pohádku navedla Claire Danes, moje oblíbenkyně. Připouštím, že to není nejlepší pohádka v dějinách lidstva. Připouštím, že vlastně není moc důvodů o ní psát. Až na to, že jsem ji viděl v úterý večer a přesně takové pohádkové zakončení dne jsem potřeboval.

Příběh o hvězdě spadlé na zem provází řada scénáristických škobrtnutí. Tím jsem vyčerpal zápory. Pohádku z pera Neila Gaimana ve filmovém kabátu zdobí skvělý výkon Roberta De Nira v roli drsného kapitána vzdušné lodi, který si ve volném čase kreslí na tváře emosrdíčka a obléká se do dámského negližé, příjemný soundtrack a krásné lokace. Stejně jako všechny ostatní příběhy v tomto postu i Hvězdný prach patří k těm, které si díky chytrým vzkazům i narážkám vychutnají i dospělí.

Princezna nevěsta

Pokud to náhodou nevíte, tak tahle skvělá pohádka, kterou napsal William Goldman (zdravím blueskina;)), vyšla na DVD za 49 korun. Koupil jsem ji dnes v Tescu u I. P. Pavlova. Příběh začíná známou “As you wish…” pohádkou a dál se odvíjí podle vlastních fantaskních not. Nechybí zázračné přežívání požití jedu, rychlovýuka šermu a porážení šermířských velmistrů (podobně jako ve Hvězdném prachu) nebo zmrtvýchvstání (podobně jako v Bibli). A dobrý konec.

Tuhle pohádku už asi 14 let počítám k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl.

Nekonečný příběh

Taky jste chtěli mít jako malí Falca? Nebo se jako Atrej prohánět po pláních Fantastiky v honbě za záchranou světa pohádek? Já hrozně. Film jsem poprvé viděl jako malý v němčině, ale nic mu to neubralo na atraktivitě (přestože jsem ničemu nerozuměl, stejně jako můj táta, který mi simultánně “tlumočil”). A když jsem včera zaslechl ten notoricky známý cajdák, závěrečnou skladbu “Neverending Story”, chytla mě nostalgie. Příběh všichni znáte, takže jen doplním fotku.

PS: Kolikrát jsem tu použil slovo pohádka?

PS2: Na flashmobu Freezing Prague jsem nakonec nebyl. Všem, kteří mě tam čekali, se omlouvám.

Tags:

Flickr-Licker

(retro sekce… pokračování příště)

Vybral jsem na Flickru pár setů, které mě v poslední době zaujaly. Pokud vás zaujme fotografie, stačí kliknout… Enjoy

Tags: ,

Háček má háček

Akce Freezing Prague, o níž jsem tu před nedávnem informoval, utržila značné šrámy a bohužel odhalila slabiny napodobování úspěšných konceptů založených na momentu překvapení a masovosti v době internetu. Zatímco zmrzlé Grand Central nebo Trafalgar Square nikdo nečekal a právě v tom tkvěla síla události, zvěsti o Freezing Prague už daleko přesáhly okruh zasvěcených. Z utajené exploze ve veřejném prostoru se tak stalo veřejné tajemství, o kterém informovalo například bleskove.centrum.cz. Akce tak zdaleka nemůže mít takový dopad, jaký zamýšlela. Nedá se nic dělat – přestože jsem byl ochoten organizátorům odpustit leckteré dle mého soudu hlouposti a dostavit se, zítra mě maximálně někdo potká jako zapáleného přihlížejícího (koneckonů, úplně ujít si to taky nechat nemůžu).

PS: Pokud by někdo rád namítal, že jsem k vyzrazení akce sám přispěl, vězte, že tento blog má zhruba 20 – 40 pravidelně se vracejících čtenářů. A u nich jsem přesvědčen o jejich inteligenci a smyslu pro hru ;)

Tags: , , ,

Skálovo putování

(z Bžochova domu, přes Ples Tlustých a les Bles zase zpátky)

Čtvrteční návštěva divadla Minor se nejen díky konzumaci Lipa a všudypřítomnosti duševních vrstevníků změnila na rychlý návrat do dětství. Svůj podíl na tom určitě mělo i Skálovo “Velké Putování Vlase a Brady“, na které jsme se do Minoru koneckonců vypravili.

František Skála svůj původní komiks převedl na jeviště Minoru celkem skromně a komorně. Jak vlastně taky jinak v divadle pro 250 lidí. Přesto jsem i já v představení našel chvilky, kdy jsem se zmohl na pouhé “ách” a nechal se zlákat pozlátkem laciných efektů, světýlek a loutek.

Příběh, který je vystavěn podobně jako klasické putovací fantasy, které znáte třeba od Tolkiena, se s blížícím se koncem víc a víc pouští za hranici jakékoli reality a pravděpodobnosti. Představení, v němž kromě herců vystupují i loutky ve dvou velikostech, vás ale natolik vtáhne, že nakonec stejně jako já několikrát pocítíte touhu napovídat hlavním hrdinům, bojíte se Zmarlena a čekáte s napětím, jak všechno dopadne. Pak Skálovi rádi zbaštíte i koně měnící se na motorky, nesmyslné zrady a úklady, pády a vítězství.

Pokud někdy zatoužíte vychutnat si vynikající vizuální zážitek a zároveň rádi popustíte uzdu svému vážnému já a ochotně se na dvě hodiny proměníte na malé dítě, určitě na Vlase a Bradu běžte. Nebudete litovat.

Kreditek za fotky patří divadlu Minor.

Tags: , , ,

Pneumatická hvězdička

(dobrou chuť)

Zatímco já si doma poklidně klohnil (mezi hektickým psaním a psaním) vepřovou panenku na barevném pepři a dijonské hořčici, jinde v Praze oslavovali zisk první hvězdičky od Michelinu v Česku. Moje panenka taky nebyla k zahození, ale lépe asi vaří v restauraci Allegro v hotelu Four Seasons. Ten je známý především častými pobyty celebrit a celebritek. Podle informací MF Dnes hvězdičku Gordonu Ramsayovi vyfoukl před nosem šéfkuchař Andrea Accordi. Ramsay, který na svém kontě má hvězdičky už tři, se netajil tím, že si Prahu pro svou novou restauraci vybral právě proto, že zde žádná restaurace michelinskou hvězdičku zatím nemá. Naproti tomu Accordi tu působí již přes rok v zavedené restauraci a hvězdičku má dosud jen jednu. Tak mu to přejme..

Hvězdičky společnosti Michelin mají dnes již málo společného s pneumatikami. Odrážejí skutečnou špičku v gastronomickém světě a jednu z met pro šéfkuchaře. No ale řekněte sami – nezasloužili si Čechové ocenění, jehož bratříčkem je pupkatý Bibendum, už dávno?

Imprese

(klikejte)

Polní tráva od Maxvela

Největší slávu českému designu ve světě přináší dle mých pozorování zcela zjevně čerstvý designér roku Maxim Velčovský. Ať je Maxim jaký chce, já jsem za tohle rád. Díky. Naposledy se stal nejfotogeničtějším modelem na Design Indaba. Alespoň pro dezeen.

Tags: , , , , , ,

Háček v realitě

Reality hack nese název v souvislosti s hackováním v počítačové terminologii. Můžete si jej tedy představit jako nějaké vloupání do reality, organizovaný vpád něčeho nenormálního do běžného života. Protože takový hack může mít často umělecké ambice, je celkem jednoduché si jej představit jako masovější uměleckou performaci. Blíže o reality hacku pojednává wikipedia v úvodním odkazu.

Jeden z prvních globálních reality hacků je pro Čechy naplánován na květen pod názvem Zombie Walk. Osobně mi přijde trochu dětinský a zastaralý (?), ale občas si člověk opravdu říká “nemusí pršet, jen když kape”.

Nicméně jsem při toulkách internetem narazil na mnohem méně přímočarý a o to více úderný – Frozen  *. Počátkem roku jej uskutečnila skupina Improv Everywhere na největším vlakovém nádraží světa – newyorském Grand Central. Představte si, že spěcháte na vlak a najednou, v jeden moment, se všechno okolo vás zastaví. Asi si brzo uvědomíte, že ne tak docela, nejste jediní “živí” v okolí a i hodinky tikají dál. Přesto věřím, že to musí být pořádný šok. Frozen * (hvězdičku jsem doplnil sám za libovolné místo na světě) se rozšířil a na konci února byl zopakován již v 28 velkých městech v 13 různých zemích. Takže… kdy zmrazíme Staromák? :)


naprosto neuvěřitelné zmrazené Trafalgar Square


původní Frozen Grand Central

UPDATE: Právě jsem narazil u WOM Evangelistů na článek, který pojednává o Flash Mobs, což je právě tato specifická odnož reality hacků. Kromě mnou uvedených informací WOME přidávají další příklady ze světa, včetně slavných pillow fights. Stojí za přečtení. WOME také založili na Improv Everywhere pražskou skupinu… Tak že by přece jen ten Staromák? Hlašte se…

UPDATE 2:

Freezing Prague 2008
Kdy: 18.3.2008
Kde: Vestibul metra Muzeum před drogerií Rossman
Sraz: 17:00
Začátek akce: 17:10

Popis akce: Zmrznutí na místě v jednu chvíli tolika lidí, kolik se sejde. Pokud zrovna jíte banán, tak uprostřed kousnutí, po dobu jedné minuty.
Sejdeme se před drogerií Rossman, vestibul metra Muzeum v 17:00. V 17:09 sejde do vestibulu člověk, oblečený celý do oranžového. Obejde celou pasáž, aby všechny upozornil, že akce za chvíli začne a zhruba před vchodem do drogerie Rossman „zmrzne.“ Budiž to považováno za signál pro všechny. Lavinovou reakci zmrzneme všichni v pozici, v jaké se právě nacházíme. Nemusíte tedy vidět přímo na něj a čekat, kdy zmrzne. Stačí vidět na dalšího účastníka, můžeme se tak rozptýlit po velkém prostoru. Po jedné minutě oranžový člověk „rozmrzne“ a rozejdeme se.
Doba trvání: 1 minuta

Tags: , , ,