Bento box

Když jsem v pátek přišel odpoledne domů, na stole ležela červeno-bílá pruhovaná krabička. Nevím jak vás, ale mě balící papíry od Papelote vždycky potěší bez ohledu na obsah. Koukl jsem na nápis “Všechno nejlepší k narozeninám”, a protože mám dárky rád, jenom jsem pokrčil rameny nad skutečností, že narozeniny jsem měl už dávno a všechny dary byly už předaný, a jal se rozbalovat…
Vždycky papír rozbaluji přepečlivě, abych si ho mohl v případě výjimečných událostí uložit do krabice výjimečných věcí, takže na mě teprve po chvilce vykoukl skvělý Bento box.

bentobox

Většinu dní v roce k obědu jím jídlo, které si sám uvařím. Proto mi box udělal velkou radost. Můžete v něm rozdělovat jídla podle složení i skupenství, má praktické pouzdro i misku na omáčku. Asi si ještě pořídím větší variantu. Bento mi zároveň připomnělo dobu, kdy jsem sledoval Flickr a na něm mamichan, americko-japonskýho bento geeka (v ženském podání). Její set お弁当 obsahuje 828 obědů v japonském stylu.

PS: Pokud si také sami vaříte, prozkoumejte služby Gojee.com a Keeprecipes.com.

Tags: , ,

Dentální hygiena De Luxe

Občas mám sice, pravda, pocit, že moje péče o zuby je deluxe sama o sobě – zrovna jako minulý týden, když jsem přesedlal na mezizubní kartáčky Curaprox a zjistil, že jich dvakrát méně stojí dvakrát více než moje bývalé TePe – ale co si budeme povídat… Nepřeháním to. Nicméně možná budu.

Designové kartáčky (japonské, cha) značky Yumaki jsou to pravé pro všechny snoby, kteří mají svoje drahé hygienické, pečující a zkrášlující přípravky vyskládané napříč celou koupelnou. Jsou dostupné v několika barevných provedeních, propracovaný design zohledňuje jak ergonomii, tak i hygienický aspekt věci, a ohledy na matku zemi z nich jenom prší – použité materiály jsou buď degradovatelné nebo recyklovatelné, Yumaki navíc postrkuje uživatele kartáčků, aby využívali jejich recyklačního programu “Vraťte nám tři kartáčky a jeden vám pošleme zadarmo“.

Co je pro mě největší výhoda kartáčků Yumaki, je ale možnost předplatného – prostě do Yumaki pošlete svoje peníze a Japonci se pak postarají o to, abyste měli každé dva (resp. tři nebo jeden) měsíce nový kartáček v poštovní schránce. No, nestojí to za to?

PS: Pokud jste ještě neviděli, zajděte si do kina na film Submarine (do češtiny bůhvíproč přeložený jako “Jmenuji se Oliver Tate”)

PPS: A až budete mít vypucované zuby, dopřejte si Misfits.

Tags: , , ,

Broskev marinovaná v rámenu

(Kouzlo Davida Changa)

Je to už víc než rok, co jsem v autobuse hltal stránky Momofuku. Na doporučení Cuketky jsem knihu jednoho dne náhodně vybral z wishlistu na Amazonu a i když jsem po rozbalení chvíli zmateně listoval jejími stránkami a přemýšlel, proč jsem si ji objednal, nikdy jsem její koupě nelitoval. Zápal a vůle Davida Changa hrozily, že mě někde na D2 roztrhnou svojí naléhavostí – nebýt tehdy v autobuse, byl bych dnes kavárníkem… Ostatně – přečtěte si ji sami.

Po roce mi ve schránce přistál další počin z dílny Momofuku a jeho přátel – čtvrtletník Lucky Peach. David Chang svoji cestu k jedné z nejúspěšnějších a nejznámějších restaurací v New Yorku našel skrze japonský rámen a není tedy divu, že je mu věnován i první sešit Šťastné broskvičky (tomu překladu se nejde ubránit). Kdo by čekal newyorskou obdobu Apetitu, byl by zklamán. Časopis není kopií statisíců moderních kulinářských knih a magazínů, naopak jde typicky svojí cestou – receptů poskrovnu, příběhů požehnaně, deníkové zápisy nevyjímaje. Design stojící mimo současné (hlavní) trendy vše jenom podtrhuje a pro mě hodnotu dárku ve žluté obálce znásobuje.

Tags: , , ,

Update: Berlínské hotely

(s křížkem po funuse)

Jak už to tak bývá, když se člověk pro něco rozhodne, hned se vyrojí milion znejišťujících okolností, nových nápadů a směrů vývoje, pochybností. Takže krátce po rezervaci u Thomase Michelbergera jsem objevil nově otevřený Hüttenpalast, typicky ostalgický projekt – hotel připomínající kempingovou sezónu na Mácháči v plném proudu. Za šedesát euro máte i luxus sdílených sprch.

Ostatně, posuďte sami…

Více na www.huettenpalast.de

Tags: ,

Mišelinský hotýlek na kopci

(aneb výlety do Berlína po šedesáté-čtvrté)

Chystám se koncem srpna do Berlína. Opět. Naposledy jsem tam byl před čtrnácti dny.

Základní fakta na mojí obhajobu.

  1. V Berlíně stále rostou nové a krásné kavárny.
  2. V Berlíně si lidé staveniště proměňují na pláže, zahrádky nebo stojací wishlisty.
  3. Napředposledy jsem v Berlíně byl v září a moc jsem si to neužil.
  4. V Berlíně mi jde dýchat. Líp a víc a svobodněji… Usmívají se na mě sympatičtí muži, mrkají na mě sympatické ženy. Nebo naopak. Každopádně se usmívají a mrkají všichni.

Obyčejně v Berlíně bývám v hostelu, blízko lidem, blízko ruchu, za smysluplnou cenu za 6hodinový pobyt v posteli denně. V poslední době jsem si oblíbil Industrie Palast hostel, který funguje cca 2 roky a nachází se na skvělém místě – na konečné U1 a počáteční M10.  Vedle něj stojí přibližně stejně starý Michelberger Hotel. Stará tovární budova přecpaná skvělým designem, kterému z nedostatku slov přezdívám berlínský – neidentifikovatelnou směsí domáckého skandinávského stylu s ost-designem a kreativitou Berlíňanů. Už dlouho na Michelberger zpovzdálí mrkám, on mrká na mě, kroužíme okolo sebe…

V srpnu pojedu do Berlína s někým speciálním, takže je nasnadě, že bych rád výlet speciálně ospeciálnil, když už je k tomu v Berlíně tolik příležitostí. Jednou ze speciálností se tedy stane (pokud nabídne místnost s okny na západ) právě Michelberger Hotel. A všem, kteří tam nebudou, nabízím k ochutnávce aspoň něco málo berlínského designu.

the-michelberger-hotel-berlin-3

the-michelberger-hotel-berlin-5

the-michelberger-hotel-berlin-2

the-michelberger-hotel-berlin-6b

Pokud se vám přístup Berlíňanů k designu (a životu) líbí, stejně jako hotel Thomase Michelbergera, hotel provozuje vlastní, poměrně živý blog, sdílí se světem příběh svého vzniku a vůbec dělá spoustu dalších zajímavých věcí.

Tags: , ,

Havířinou vonící

(o výletu a kousek navíc)

V sobotu ráno sedáme do Fauvé (po čtyřech hodinách spánku unaveni k smrti) a vyrážíme do holešovické tržnice. Zeleninové tržiště je zaručeně jeden z nejlepších způsobů, jak v Praze začít den. Po koupi několika kil vitamínů a obří kytice gladiol obléknu kravatu a pokračujeme do Čáslavi. Na náměstí s gotickým kostelem a modrobílým domem zdobeným šlehačkou se účastníme “Ano”, “Ano” obřadu. Rychle, bez otálení, se vzdalujeme do Kutné Hory, kde začíná výlet

Až někdy přijedete, vězte, že severní strana centra, okolo Václavského náměstí, je prostá turistů. Odůvodněně. Po peripetiích (oběd s vůní přilehlého suchého záchodu) objevujeme novou Galerii Středočeského kraje v bývalé jezuitské koleji. Prázdné prostory s čerstvě položenými podlahami, vůní dřeva a zdobným kováním se dají procházet s otevřenou pusou hodiny. Bohužel vám to, pokud jste to tento víkend nestihli, dopřáno nebude, mimořádná akce s jeho koncem ohlásila i svůj. Svatá Barbora, terasa vedle s nádherným výhledem, jižní historická část (ta krásnější) s kavárnou (krásnou, ale s nemilou obsluhou). Pokračuji ve svém zvyku pořizovat si vinné suvenýry z cest, a tak se mi doma chladí kutnohorské, pozdněsběrové i rulandské a především šedé.

Zámek Kačina, honosící se v průvodcích krajinářským parkem, nás překvapuje, překvapivě, zámkem. Park projdeme bez všímání, ale ze zámku jsme u vytržení více než hodinu. Nádherná sloupořadí lemovaná bílými lavičkami, velkoryse prázdné nádvoří, bílé francouzské okenice. Chotkové si uměli žít…

Bohužel, celý den je zataženo, bez širokáče nemá smysl gotiku ani empír fotit a tak se budete muset spokojit s pohlednicemi, ulovenými v kutnohorském antikvariátu.

pulkruhy

kruhy2

kruhy

lyzarka

gymnasta

atleti

PS: Asi se dá tak trochu pochopit, že se sem začínám vracet. Se mnou i obrázky a psaní. Snad brzo i o něčem přínosném.

Tags: , , , ,

WOBO

(pivně-odpovědný post)

Nad čím vším může jeden přemýšlet při balení dárků, zvlášť pokud si k tomu vyndá český národní poklad z lednice…
Pokud se člověk delší dobu pohybuje v oblasti CSR, přemýšlí o vztahu firem, marketingu a neziskového sektoru a zná řadu příkladů z praxe, máloco ho překvapí. Určitě slyšel o skvělých projektech, na kterých vydělali všichni, o špatných, na kterých všichni prodělali, nebo o hloupých, na kterých vydělaly komerční společnosti a nakonec na nich tratil koncept samotný. Dokonce i o naivních, kterým ze začátku věřili pouze nadšenci a vložené peníze považovali za utopené a které se nakonec ukázaly jako mnohem prospěšnější pro komerční odvětví než pro neziskovou sféru… Zkrátka a dobře, podobně jako většina jiných komplexních oborů i tento ukazuje, jak nebezpečné je černobílé vnímání světa.

OLPC
OLPC – geniální projekt, velké zklamání nebo start významných průmyslových inovací? Kdo to ví, odpoví…

Jedním z těch skvělých projektů možná (nebo také ne) mohl být WOBO (WOrld BOttle). Alfred Heineken, prezident pivovaru Heineken International, prý takhle jednou (v roce 1960) seděl na ostrově Curaçao a výhled na pláž pokrytou nevratnými lahvemi příliš  nelahodil jeho oku. Když se rozhlédl okolo sebe, mohl vidět spoustu obyvatel chudého ostrova bez přístřeší a zpustošenou ekonomiku. Myšlenka neměla daleko k činům a Freddy povolal nizozemského architekta N. John Habraken, který mu měl vymyslet takovou lahev na pivo, která by se dala využít jako stavební materiál. Netrvalo dlouho a lahev byla na světě. Koncept nicméně nepřinesl nic víc než dvě ukázkové budovy nedaleko Amsterdamu. Ani nevím, zda je slovo bohužel na místě (otázka přepravy pivních lahví do rozvojových zemí by se možná v budoucnu ukázala stejně ožehavá jako u energetické náročnosti výroby biopaliv)… Každopádně Heineken dalece předběhl svoji dobu a jeho koncept by mohl být představen jako novátorský ještě dnes.

PS: Pokud někomu přijde podobný post zmatený, dlouhý, bezhlavopatý, pak to není množstvím vypitých pokladů, ale nedostatkem spánku, přebytkem dárků k zabalení a vánoční nálady a v poslední řadě i tím (jedním) pokladem.

Tags: ,

Vzpomínáte na Samorost?

Dnes už legendární online hra Samorost nastavila českým onlinovkám laťku hodně vysoko. A vlastně ji dosud nikdo nepřekonal. Skřítkův podivuhodný vesmír s mačkátky a tlačkátky tu i onde vyvedený v “samorostlé” grafice mě doteď baví jednou za rok projít. Studio Amanita Design, tvůrce Samorostu, vytvořilo ještě jeden povedený svět v Samorostu 2. I od té doby ale utekla už nějaká ta voda.

Proto všechny fanoušky Samorostů určitě potěší zpráva, pokud ji ještě neslyšeli, že Amanita Design chystá novinku – hru machinarium. Podílí se na ní mimo jiné i výtvarníci z DRAWetc.e a ukázky vypadají skvěle. Přečtěte si i zajímavé interview s vývojářem Jakubem Dvorským.


Obrázky klikací – 1, 2, 3, 4. Klikejte, mačkejte, já z nich mám hroznou radost.

Tags: ,

Už to začne

Příští týdny budou k prasknutí přecpané nejrůznějšími akcemi a akcičkami, událostmi, u kterých byste rozhodně neměli chybět. Takže navařit kafe do zásoby, nasmlouvat doprovody a hurá do toho.

Hurá, blešák

30. září se v podrígráčí (resp. v Italské 34) uskuteční noční bleší trh. Od 19 hodin jej pořádá Hurá Collective, která na stejném místě o měsíc později otevírá galerii Hygienická stanice. Od blešáku nic nečekám, ale uvidíme…. Každopádně …se tam

Od 29. září do 5. října probíhá pražský Architecture Week. Dny národních architektury se letos rozšířily a čekají nás ukázky architektury a přednášky z Belgie, Francie, Itálie, Německa, Skandinávie, Nizozemí, Polska a Švýcarska. Kdo loni propásl Edouarda Francoise ve Francouzském institutu, měl by pociťovat opožděnou lítost, ale především se snažit, aby se mu něco podobného nepovedlo i letos. Já mám zatím namířeno nevím kdy a kam na dýchánek s Evou Jiřičnou.

V pohybu

V divadle Archa a v La Fabrice se bude konat “tradiční” součást přelomu jara a léta, 4 + 4 Dny v pohybu. Divadelní festival budou jako vždycky provázet doprovodný program v podobě koncertů, přednášek a dílen. Vyberte si dle libosti 3. – 10 října.

Mezi 7. a 12. říjnem pospíchejte na Designblok. Pokud stihnete některé z doprovodných akcí, blahoželám, pokud ne, Superstudio se letos nachází v karlínském Corsu. Byla by škoda minout i holešovické Superstudio Dox s módními přehlídkami a kavárnou.

Wéčka a koníčci

O koncertu WWW v Roxy jsem už psal. Pro připomenutí – je 10. října. O Velké pardubické ještě ne. Ta je 12. října a já tam budu. V košili a s dámou s kloboučkem. Sázím na nejvíc lůzra koně a uvidíme, co vyhraju.

Takže. Od příštího pondělka do tašek přibalit redbully, kartáčky a papírové programy, festově zavázat tkaničky a hurá oslavit babí léto indoorovými aktivitami. Já bych prosil nafouknout do všech stran, směrů a časů, ať stíhám všechno pokrýt. Díky

Tags: , ,

Rozmetáno

Nedávno jsem tu psal o ExperimentaDesign v Amsterdamu. Droog ke spolupráci na exhibici Event 2: Urban Play přizvali i Stefana Sagmeistera, o kterém jsem tu psal vícekrát. Jako už typicky přispěl Sagmeister s nějakým tím instantním moudrem vyvedeným ve zdařilé typografii. Tentokrát se jednalo o sdělení “Obsessions make my life worse and my work better” vysázené pomocí 300.000 eurocentů na ploše 20 x 42 m2.

Proč ten minulý čas? Pro dílo neměla velké pochopení holandská policie, která moudro po necelém dni smetla z amsterdamských chodníků. Celé sdělení tak nakonec zůstalo podobné tibetské mandale a jinak než na fotkách jej pravděpodobně v Amsterdamu už neuvidíte.

Více na designboomu zde a zde

Tags: ,