Vzpomínáte na Samorost?

Dnes už legendární online hra Samorost nastavila českým onlinovkám laťku hodně vysoko. A vlastně ji dosud nikdo nepřekonal. Skřítkův podivuhodný vesmír s mačkátky a tlačkátky tu i onde vyvedený v “samorostlé” grafice mě doteď baví jednou za rok projít. Studio Amanita Design, tvůrce Samorostu, vytvořilo ještě jeden povedený svět v Samorostu 2. I od té doby ale utekla už nějaká ta voda.

Proto všechny fanoušky Samorostů určitě potěší zpráva, pokud ji ještě neslyšeli, že Amanita Design chystá novinku – hru machinarium. Podílí se na ní mimo jiné i výtvarníci z DRAWetc.e a ukázky vypadají skvěle. Přečtěte si i zajímavé interview s vývojářem Jakubem Dvorským.


Obrázky klikací – 1, 2, 3, 4. Klikejte, mačkejte, já z nich mám hroznou radost.

Tags: ,

Webdesignerem

V rámci tréninku jsem si po dlouhé době sedl k tvorbě jednoduchých internetových stránek. Připomínky k designu vítám, funkčnost není plná… Design vycházel z nějakých předešlých návrhů a z konzultace s “zákazníkem” :)

Tags: , ,

Věcičky

(those thingy things)

Nevím, jak to máte vy… Můj svět tvoří poměrně spartánské podmínky mého bytu, každodenní úkony, kavárny, dobré jídlo a setkávání s přáteli. A v neposlední řadě drobnosti. Takové ty malé věci, co si někdy pořídím, aniž bych pro ně opravdu měl využití, co stojí trochu víc, než by stát měly, nebo které mají podivnou historii.

Může to být…

  • chromý a chromový panáček na mých klíčích
  • ořezávátko ve tvaru žáby
  • oranžová spínačka, která nespíná
  • snímatelná zvýrazňovací páska, která se nedá sejmout
  • nespočetné množství tužek a per
  • moleskiny
  • nebo věčně umírající bazalka

Pokud podobné věci nemáte, vlastně asi ani nevím, proč sem chodíte. Ale pokud jenom máte pocit, že jich máte málo, zkuste některý z následujících odkazů/eshopů.

Idea: osobní tagcloud

Už dlouho v hlavě nosím poměrně komplexní představu o budoucnosti internetu, internetových aplikací a především uživatelských rozhraní a sociálních sítí. Věřím, že jednoho dne se tyto skupiny spojí v jedno. V mezistupni budeme čím dál častěji vytvářet svoje virtuální identity, profily, které nás budou představovat všude a za všech okolností – tak jako my sami sebe v reálném světě. Na diskusi jako ahasvera, při vybírání nové práce nebo online nákupu jménem, vždy s potřebnými dodatečnými informacemi. Jako krátká vizuální informace o člověku by mohl sloužit osobní tagcloud. Pro každou charakteristiku nebo zájem, který by si člověk přiřadil, by si uvedl patřičnou váhu a tagcloud informující o vás, vašich zájmech a povaze, by byl na světě. Do té doby, než si na podobnou věc sednu, vyzkoušejte Wordle. I tagy ze záložek v del.icio.us o vás prozradí hodně…

Vlastně trochu přemýšlím, jestli si s tímhle vzorem nenechám natisknout vizitky… S tou osvětou musí někdo začít.

Prodám svetr a sháním spolubydlící

Nakonec trocha osobní inzerce. Online jsem koupil svetr, který je mi malý, a snažím se ho prodat.
A pokud by někdo měl zájem se mnou bydlet, má od letošního října jedinečnou příležitost… Nepropásněte ji a ozvěte se mi do komentářů.

Tags: , , ,

Internetoví krejčí

(oblek ze Šanghaje, tašky z pneumatiky)

Z toho také vychází absurdní divadlo – rezonuje logickou nesmyslnost a tím rozumovou nepochopitelnost toho, v čem žijeme…

Chtěl jsem začít od Adama, ale video jsem nenašel, snad se tohle taky hodí. Místo videa-Adama si zkuste vybavit Brodského, jak požaduje ve vyhlášeném salonu to “nejdražší”, a vězte, že dnes už u krejčího nemusíte klepat bankovkami o dřevo. Přesto si od Adama ještě něco vypůjčím…

I když jsou dnes k dostání šaty nejrůznějších konfekčních značek, stojí stále za to nechat si oblek ušít. Šít oblek je totiž něco víc, než si ho “jen” koupit. Každý ručně šitý je totiž originál. Jen oblek na míru je skutečně “váš”, protože dobrý krejčí ručně šitému obleku vtiskne pečeť vaší osobnosti. A nic naplat – v určitých kruzích nebo situacích mít ručně šitý oblek stále ještě patří k dobrému tónu.

Začátek je za námi, takže pryč od Adama. Společnost Indochino nabízí službu  (takřka) nevídanou. Na svých stránkách vystavuje sadu obleků, blazerů, košil a doplňků, které vám krejčí v Šanghaji střihnou na míru. Pro perfektně padnoucí oblek tedy stačí založit si profil, oměřit se podle návodu na všech myslitelných a nemyslitelných koutech těla, vybrat si některý z obleků v cenových relacích od 200 do 450 dolarů, objednat si vzorník, zkontrolovat a objednat oblek podle profilu. Nevím jak vy, ale tuhle službu prostě musím vyzkoušet. Alternativou je švédská Suitopia.

Červenou nití mého blogu se pomalu ale jistě stávají tašky, moje stará známá bolest. Ani nebudu popisovat, co nevedlo ke koupi (resp. co vedlo k nekoupi) té poslední… Každopádně svět tašek je nekonečný. V sobotu jsem se odpíchl od starých známých Freitag a trochu jsem si osvěžil své znalosti. Klíč k úspěchu Freitagu tkvěl (ve své době) v recyklaci, která ještě nebyla tolik v módě, a v “DIY” (D for design;)) přístupu. Proto vynechávám všechny Vuittony, Goly, Asoly nebo Kenneth Cole, kterými jsem se prohrabával, a vrátím se k recyklaci a DIY.

Recyklovaných tašek se vyrábí opravdu hodně, ať už se jedná o tašky z utrhávátek od plechovek, obalů na rýži nebo filmových billboardů. Vyberte si. Mě nejvíc zaujala taška z pneumatiky od Alchemy Goods – Haversack.

Pokud hledáte tašku, jejíž design si můžete sami přizpůsobit, podívejte se na R.E.Load Bags a především Timbuk2 s velmi jednoduchým a intuitivním nástrojem pro “design” (který je ale velmi limitovaný a týká se prakticky jen barev, materiálů a přídavných kapes, podobně jako u RELoad).

Tags: , ,

Nejlepší géčko

Možná jste si toho všimli, možná ne, ale Google nedávno změnil svoji favicon. Staré velké G v rámečku nahradilo malé ošklivé g. Na první pohled mě ikonka zarazila a nelíbí se mi, co je ale důležitější, nejsem sám a Google proto nechá opět zasáhnout lidovou tvořivost a nabízí každému šanci vytvořit novou favikonku pro všechny stránky ve svém google-portfoliu. Ještě dva dny to můžete zkusit taky

Tags: ,

Jak zapomněli na disketu

(Všechno nejlepší)

Když jsem nedávno čekal pod koněm (tedy pod tím Černého), všiml jsem si výlohy starého copycentra. To se pyšnilo zpracováním formátů ZIP a JAZ. S nostalgií jsem si vzpomněl na první ZIP mechaniku, kterou jsem viděl, na ten zázrak techniky a neuvěřitelných 100 MB dat k přenosu. JAZ jsem snad ani nikdy na vlastní oči neviděl. Tyhle “zázraky” se ale svým využitím nemohou měřit se svou obyčejnější sestřičkou, 3,5palcovou disketou.

Moji rodiče si minulý týden koupili počítač. Nový, nižší střední třída, v řetězci elektroprodejen. S disketovou mechanikou. Nebudu se ptát proč tam byla, ale stejně by mě zajímalo, kolik lidí dnes disketu využívá. Já ji využil naposledy zhruba před pěti lety. Před celými deseti lety se Steve Jobs, strůjce zázraku jménem Apple (iMac, iPod, cokoliv chcete), rozhodl pustit do prodeje první iMac bez disketové mechaniky. Počítač tehdy koncipoval pro internetovou generaci (odtud iMac) a ta diskety, jak víme z dneška, nepotřebuje. Podobně jako u Centre Pompidou kolovaly vtipy o zapomenutém lešení, vtipkovalo se i o zapomenuté disketové mechanice u iMacu.

Leckdo si tehdy mohl myslet, že Jobs je blázen. Opak se ukázal být pravdou. Přestože Jobs silně omezil skupinu uživatelů, etabloval sebe i svou společnost jako vizionáře internetového věku. Díky jejich vizionářství a díky svému skvělému designu se iMac výrazným písmem zapsal do dějin nejen počítačových technologií. Takže všechno nejlepší…

To jsou šatky kó-či-čí

V Paříži jsme taky trochu nakupovali (opravdu trochu – bůhvíproč mají obchody v neděli často zavřeno a já ji měl bůhvíproč naplánovanou jako nakupovací den). Nejlepší, největší, nejkrásnější atakdále koupě byly kalhoty z malé výstavy designérských kousků pod záštitou a střechou švýcarského kulturního institutu. Přivezl jsem si sebou krásný kočičkový pohled s internetovou adresou a proto dnes můžu šířit slávu značky li-lei u sebe na blogu.

 

Dorazila ke mně pozvánka na využívání služeb online editačních aplikací sdružených na stránkách Aviary, o kterých jsem tu nedávno psal. Pokud někdo má zájem podílet se na testování beta verzí a prohlédnout si budoucnost internetu, napište mi do komentářů, disponuji dalšími pozvánkami.

Tags: , , , , ,

Internetové delikatesy

(století?)

Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.

Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.

Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.

Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.

Ochutnávka

Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.

Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.

Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.

Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)

Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)

Čtěte

Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.

Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
 

Tags: , , ,

Plís :(

(infantilní)

please :(

Taky je vám lišky líto? Mně hrozně (ale taky bych se měl vyspat). Prosíme, neubližujte webovým standardům.

Tags:

In the meantime

Vylepšete svoji znalost angličtiny “hrou”, syťte hladovějící a přemýšlejte, zda je tohle dobrá marketingová kampaň.

(Já bych se nebál srovnání s Alexem Tewem)

Tags: ,

In Rainbows

Včera jsem se stal hrdým majitelem nového alba Radiohead. Jak už všichni určitě tušíte, stáhl jsem ho z internetu a do objednacího formuláře vyplnil po delším uvažování částku, která Radiohead pomůže přežít do příštího alba. (Jako správný obdivovatel mainstreamu jsem vyplnil průměrnou částku, kterou lidé platili v prvních dnech). Album mě na první poslech celkem pobavilo, uvidíme poslechy další, a tak těch pár liber nelituju. Nakonec jsem ty peníze vlastně ani neutratil – jen jsem někam vyplnil směšně malé číslo v řádu jednotek…
Jak to souvisí s šustěním papíru?


Kdo nemiluje Thoma Yorka, miluje proti mně

Tags: , , ,