Fauvé nach Ostzé II.

(aneb Jak to všechno bylo)

DEN 1: Sobotní polední příjezd do Postupimi oslaven objížďkou rozkopaným centrem a květinovou kavárnou. Park Sanssouci, malé Versailles Velkého Fridricha, mě ohromuje svým hýřivým luxusem a rozmařilostí. Podezdívky vykládané malachitem a mořskými mušlemi, plejádou polodrahokamů, sochy z bílého mramoru a symetrie zeleně evokuje doby, kdy peníze skutečně nebyly problém. Na naprosto neuvěřitelný zážitek vršíme ještě bloudění po Postupimi při hledání Einsteinturm, expresionistické stavby připomínající Gaudího a Vetřelce. První večer v kempu překvapuje komfortem a rukama, které se rozpomínají na stavění stanu (na konci výletu je již ze mě expert, který dvouplášťový stan s předsíňkou staví za 12 a složí za 8 minut).

DEN 2: Neděle ráno se nese ve znamení přerušovaného S-ka, které nás do B. veze hodinu. Berlín je úchvatný, jako vždycky, v centru se potí dobrovolníci dozorující maraton a my se uklízíme do stínu blešáků a kaváren na Prenzlauerbergu. Na Arkonaplatzu si koupím mikinu "Praha" pro chladné noci ve stanu, kovový parohy i s jelínkem a námořnický knoflíky. Můj nejoblíbenější blešák v Berlíně si upevňuje svoji pozici. Pokus vykoupat se na Sprévě překazili maratonci, kteří mají v Kreuzbergu cíl a party. Další dvě kavárny, večeře u břehů Sprévy na pohupujícím se molu. Luzia zkouší můj sentiment a vydrží se mnou až do usnutí. S-ko, za dvacetpět minut šťastné shledání s Fauvé na odkladném parkovišti v Postupimi, cesta domů a spát.

DEN 3: MOŘE! Ale až večer. Mezitím popojíždění po Německu, návštěva Naturschutzgebiet Müritz, koupání se v krásném jezeře (příprava na mělké vody Baltu), zastávka v malém městě Güstrow s krásným zámkem, hrázděnými domky, kostelem a kavárnou. Vyhnout se Rostocku a konečně přistát na pláži, u moře plného medúz, chladného větru a zapíchaných kůlů. Racci na nás do noci křičí, asi proto, že před spánkem dlouho sedíme na pláži a kouříme.

DEN 4: Na chvíli máme Bibione – vyvalíme se mezi nudaNěmce, povětšinou tlusté a staré, a stejně jako oni se pečeme a občas to jdeme utopit do 22celsiového moře. Lenošení uzavírá kávička na pláži a pak už nasedáme do golfového žabince – řídím! U brány kempu se střídáme :) Rostock nás ospale a pošmourně vítá, největším zážitkem je dok loděnice předělaný na příměstské obchodní centrum (ať žije udržitelný rozvoj). Podruhé (a naposled, zato pořádně) bloudíme při odjezdu a nakonec i vypouštíme večerní výlet do Warnemünde. Citronový Beck porazil víno na plné čáře a od této chvíle vévodí našim večerům na východoněmeckých plážích. Dvě basy se na konci výletu vejdou i do Fauvégolfu.

DEN 5: Odjezd z Rostocku, kalupem přes Kühlungsborn, který je přes svoje švédské jméno plný německých důchodců a pestrobarevných plážových budek (Strandkörbe), a Rerik, rybářskou vesničku, ve které si nakonec nedám rybu. Unaveni sebou i neplánováním přijíždíme na zázračný ostrov Poel. Přivítá nás malebná selská krajina, koně a krávy pasoucí se na mokřadech, slunce a mraky. V poloprázdném kempu u moře obdržíme klíč k pláži a hned ho využíváme. Po chvíli brodění, čtení a opalování se, jíme večeři a plánujeme další cesty. Náš kemp se jmenuje Leuchtturm, a tak s "No future" a bojkotem plánování vyrážím(e) hledat maják. Po majáku nalézáme i pláže s barevnými útesy, kde trávíme čas vzdycháním a focením. Poel u nás vyhrává na plné čáře a proto na něm setrváme ještě dva dny.

DEN 6: Poelská turistika. Po dopoledni stráveném v polích objevujeme Naturschutzgebiet na severní straně ostrova. U Poelu se nachází miniostrůvek, který oplývá vzácným ptactvem, neuvěřitelně mělkým mořem a nádhernými obrazy. Bere nám dech několik hodin, chvíli společně s nádhernými mladými lidmi, kteří se kousek od nás opalují nazí (první a poslední hezcí nudisté). Když už se nám zdá, že hladina kýče byla navršena přesně na hladinku, ujistí nás o omylu tři slečny, které projíždí mořem na koních. Štípne mě vosa, všechno je skutečnost! Cesta lesem, průhledy na moře, učím Lenku fotit se zrcadlovkou a používat polarizák. Ve vesnici Am Schwarzen Busch si dám vytouženou rybu (ucházející) a radler (vynikající). Pak už nás čeká jen chvilka focení (k ničemu) u mokřad a polí a večer na pláži s obligátním citronovým Beckem a hřebíčkovou cigaretou. Kousek od nás si hraje velká německá rodina a mě znovu překvapuje, jak klidní a pozorní k sobě jsou. Večer u pláže končím tím, že podlehnu všeobecnému nátlaku a okolo jedenácté se nakonec opravdu svléknu a koupu v moři. Krása

DEN 7: Loučení s Poelem. Obrážíme oblíbená místa a poprvé nám nepřeje počasí. Nijak nám to nevadí, stejně si pláž i moře užíváme. Nakonec odjíždíme a z okýnka se loučím s vodní masou. Do října nebo listopadu se asi vidíme naposled… Odpoledne přijíždíme do Lübecku. První krásné město po Berlínu, cihlové katedrály a kostely, v jednom z nich si opatřuji originální tisk z Guttenbergova stroje. "Der Herr ist mein Hirte – Bůh je můj pastýř…" Lübeck je město marcipánu a tak jako každé větší město dnes má svoji čokoládovnu, má Lübeck svoji marcipánovnu. Na pultech leží prasečí šunky, kuřecí stehýnka, jablka, banány nebo vánoční stromečky – marcipánové laskominy. Skvělý dort jíme ve stínu platanu, který nepotřebujeme, protože slunce pořád nesvítí. Když si prohlédneme krásné dvorky ve starém měste, najdeme tu nejkrásnější lübeckou kavárnu, kousek od přístavu. Sotva usedneme, slunce se vzpamatuje. Vetešnictví, přístav, dům Buddenbrokových, spousta achání, velký déšť, před kterým se krčíme pod mojí námořnickou bundou. Zelený žabinec na nás čeká na nejdražším placeném parkovišti za celou cestu a jedeme na čtyřhodinovou odyseu po dálnici směrem na Postupim. Nejhorší řidiči jsou poláci, fuj, hanba. Noc v kempu strávíme omylem zdarma.

DEN 8: Černé svědomí z nezaplaceného kempování mě ráno vyhání ze stanu před šestou a tak se procházíme okolo jezera a zkoumáme okolní domy a parkující plachetnice.  Z široké nabídky nemovitostí si nakonec vybíráme římskou vilu s barokním andílkem na zábradlí. Máme štěstí – je zrovna na prodej nebo vermietung. Po snídani odjíždíme do Alexandrovky, postupimsko-ruské kolonie pro ruské zpěváky. Mezi roubenkami z jiného světa si mojí zrcadlovky všímá okolo procházející mladík a chce se bavit o fotoaparátech… Bez kafe a spánku mozek odmítá sloužit a zmůže se pouze na "Das ist ein analog" a "Ja". Mladík se i tak povzbudivě usmívá a zůstane posledním člověkem, se kterým se v Německu bavím. Jedeme domů, s bezvýznamnou odbočkou v Pirně, překročení hranic provází znechucení z českých silnic, bordelů a vietnamských stánků. Jsme doma…

Fotky

Z důvodu množství jsem na Flickr dal náhodný výběr fotografií. Pokud má někdo zájem spatřit všechny, jsou mu k dispozici v galerii.

Tags: , , ,

Fauvé nach Ostzé

Už je to tak… Po několika nevydařených řidičských pokusech se vypravujeme autem do Německa. Naštěstí se vinou mých spolucestujících má role v samohybu omezí na pouhé připoutání/odpoutání a případné přepínání mezi interprety pečlivě vybranými pro cestu (PSH, Xavier, Lюк, Goldfrapp, Kate Nash, Justice…). Mými společníky budou Lenka (řidič) a krycí jméno AKU 49-72 (řízený). 

Čeká nás Postupim, Berlín, Müritz, Rostock, spousta baltského pobřeží (ostrov Poel, kamenité pláže), Lübeck a Hamburk. Tedy – aspoň si to teď myslím. V rámci rešerší (koupě Lonely Planet Germany, hodiny na Google maps, technická příručka Golfu) jsem zavítal i na Flickr. Můj oblíbenec Godi má pěknou řádku holgofotek z Baltu. Protože moje Holga je v dlouhodobé zápůjčce a ode mě  se žádné nádhery nedočkáte, podívejte se cizím okem, co mě (snad) nemine…

PS: Pokud by se vám stýskalo, pak mezičase doporučuji k samostudiu Kinetic Typography nebo Felliniho.

Tags: , ,

Bílý walkman na obrázky

yet another camera

Koupil jsem si foťák. Ano, není to žádná velká zpráva, okurková sezóna útočí v plné síle i na mě… Ale malý bílý a šedomodrý kompaktní širokáč s haptickým povrchem si mě (minimálně na příštích několik dní) získal. Zatím si strkám prsty do záběru, fotím v příliš tmavých prostředích, kompozici dotvářím šňůrkou a když si foťák roztočím okolo prstu, občas zmáčknu spoušť. Jmenuje se Rainbow

 

Zatím se můžete podívat na fotky z prvního filmu, do kterých jsem prst nestrčil nijak zásadně (klik na fotku).

Jinak se plánuje dovolená ve vlasti našich milých dederónských sousedů s mírným přesahem do Hamburgu. Prozatimní itinerář – Postupim, Berlín, jezera na cestě k baltu, Rostock, moře, moře, moře, moře, pláž, moře, Lübeck, moře, Hamburg. Těším se

Tags: ,

mein koffeinvoll berlin

Po deseti měsících jsem zavítal do města na Sprévě. Spojeno s velmi příjemnými i velmi nešťastnými vzpomínkami mě pokaždé překvapí rozporem mysli, který u mě cestou nastane. Snídaně v jídelním voze tuhne v krku a nechce proklouznout, Česko mě před hranicemi svírá svým Švýcarskem, mlhou, labským chladem a pískovcem. První německé nápisy upomínají na dávné MMS a první půlnoční dobrodružství na hranicích. Aber jetzt sind wir grenzenlos…

Berlín mě přivítal v Kreuzbergu – Milch&Zucker oranžová kavárna, první gay (z mnoha) sedící vedle mě, první ristretto (z mnoha) s mlíkem. Procházky přinesly čumendu na prvních dvou blešácích, objevení hasičské fontány a skvělého vetešnictví. Vprostřed deště jsem zmobilizoval telefonické sítě a SMS konverzací odhalil otevírací dobu Neue Nationalgalerie (foto) s Miesovou fasádou venku a skvělými surrealisty uvnitř. Večer mezi provazy vody uplynul pod markýzami a v průjezdech Kreuzbergu, v obchodech s módou a kavárnách s toasty.

mies

Shodou okolností a po loňských narozeninách i plánů, moje neděle v Berlíně začínají i končí na Prenzlauer Bergu s malými odskoky na Hackescher Markt. Vždycky je to skvělá neděle, nejlepší, jak jde. Spousta krásných kaváren, spousta krásných lidí, spousta zážitků. Po roce jsem se znovu vyfotil ve fotobudce a asi jsem se opravdu změnil. Indonéská kuchyně k obědu a kombo kaváren Glücklich (Kauf dich glücklich a Glücklich am Park – foto), bleší trh na Arkona Platzu, kde mají vždy něco super. Nepršelo a večer mě náhoda zavedla na festival mladých designérů v rámci berlínského Fashion Weeku. Pokud cestujete, určitě tu a tam zkuste nastoupit do tramvaje a říct si “na čtvrtý zastávce vystoupim”. Dělám to často, funguje to skvěle
Večer jsem skončil jeden a půlem objetím Berlína po Ringu a četbou Shitaa.

fashionstore2

Pondělí byl nákupní den. Skvělá snídaně, croissant s marmeládou a kávou, a pak už MUJI a Fred Perry, kde jsem si koupil boty, co jsem si vybral loni. Po utracení spousty peněz a krátké procházce po Alexplatzu (foto) jsem odjel do “laciného” Kreuzbergu na sushi/oběd, koupit skleničky a do poslední nové a skvělé kavárny Luzia na Oranienstrasse, která stejně jako řada pražských kaváren oplývá zatuchlostí a polorozpadlým zdivem. Nicméně i polorozpadlé zdi se dají v interiéru využít namísto zakrývání a výsledek byl/je velmi podařený. Poslední chvíle v Berlíně jsem využil na rychlý přesun do Glücklich am Park na poslední kávu a vafle.

alex3

Celou cestu jsem nafotil na mobil – fotky k vidění zde.
Nafotil jsem i půlku filmu v mym kompaktu Olympusu Trip 35 – série fotek zde.

Tags: , , ,

A tak teda jo…

(něco sem napíšu)

V reklamě prý není nad šeptandu. Doběhnete do obchodu pro nové boty, úsměv prodavačky vás přesvědčí, abyste jej poslali dál, a vaši kamarádi začnou chodit do té samé prodejny. Protože ten úsměv opravdu stojí za to, brzo prodejnu navštíví i kamarádi kamarádů… Proto se vyplatí nejen dobře vybírat prodavačky, ale zároveň i zvažovat, komu takovou reklamu zadarmo děláte. Já si to rozvážil a přináším pár mých doporučení z poslední doby.

Moleskine City

Zápisníky Moleskine mám rád, i když připouštím, že jsem je určitě začal používat kdysi dávno z nějakého snobství. Dnes už bych je ale za nic nevyměnil. Přesto mám občas pochyby o využitelnosti toho či onoho a i když jsem si dlouho přál mít svůj Moleskine City, nikdy jsem se nezvedl a jeden nekoupil. Posílám proto také virtuální dík člověku, který mi ho dopřál. Ale zpět k tématu – berlínský Moleskine obsahuje všechno, co budete pro cestu do Berlína potřebovat. Zapomeňte na prefabrikované zážitky a kavárny vytipované anonymními pisateli tisíců cestopisů. S Moleskinem se cesta městem mění na dobrodružnou výpravu, při které vám na mapě přibývají kolečka (na skvělých odlepovacích průhledných papírech), v záložkách navštívené restaurace i divy světa, v kavárně nad kávou zaznamenáte nejen lokaci kavárny a cenu espressa, ale i těch pár významných myšlenek, co vás cestou napadnou. Po návratu výsledek oceníte násobně více, než seznam odškrtaných položek. Pro mě je dalším Moleskinem na řadě Praha.


(cizí Moleskine Berlín z Flickru)

Long Tale Café

Ano, připouštím, tahle reklama je trochu unáhlená. V LTC jsem byl všeho všudy třikrát a zpočátku měl i značně nevyhovující otevírací dobu. Nicméně ji provozuje můj virtuální/nevirtuální známý Jaroslav Cír, mám s ní již spojené příjemné zážitky a i ta doba se posunula k lepšímu. Kromě dobře připravené Lavazzy, příjemného a jednoduchého (byť trochu sterilního) prostředí vás čekají i výborné zákusky, cookies a saláty. Výrazně chybí (chyběla?) zázvorka… Všechna tato krása, pro Prahu ne úplně běžná, se nachází v Osadní ulici v Holešovicích.

Nestandardně

Úplně podivně a nekriticky (vizte předchozí:)) se mi začala líbit tahle písnička od The Ting Tings… Ani proti klipu nic nemám, což je ještě podivnější.

 

Berlínské kávičky

Berlínská kavárenská odysea mi skončila a mně přijde trochu líto těch osm nebo deset krásných posezení za tři dny ukončit zasednutím do vlaku. Až se mi podaří dostat všechny fotky na Flickr, vytvořím speciální set kaváren, které jsem na vlastní ústa a zadek vyzkoušel – s adresami i orientačními cenami. Třeba to pomůže jinému berlínofilovi nebo i berlínským neználkům.

Tags: , , , , , , ,

Výlet

(a Maxim V. na Creative Review)

Vždycky, když na serveru, který mám ve svojí RSS čtečce, zahlédnu české jméno, mám velkou radost. Nejvíc mi jich způsobuje Maxim Velčovský, který se pravidelně někde objevuje hlavně se svým Josífkem. V pátek o Maximovi padla zmínka na Creative Review, celosvětově jednom z nejvýznamnějších internetových magazínů nejen o designu. Tentokrát v návaznosti na jeho účast na přehlídce Design Indaba. Na CR zmiňují i kostel sv. Bartoloměje v Chodovicích, který Maxim spolu s Jakubem Berdychem vybavil například bílými pantonkami s vyřezaným křížem…

Shodou okolností jsem v pátek do Chodovic vyrazil. Výlet začal v Hradci Králové, kde jsme prošli staré město, obdivovali Kotěry, Gočáry, Sandery… Seděli jsme v Cuba Libre a v Differentu. Different stojí za delší zmínku – interiér je vybaven sedačkami ze starých karos, na zdech velké komiksí výjevy. Příjemná obsluha ochotně připravila i nápoje v lístku neuvedené, rajčatová polévka s parmezánem chutnala výborně, celkově příjemný zážitek.

different

Different

Po pátečním odpoledni v Hradci jsme odjeli do Hořic. Večer jsme strávili v kuchyni, řídíce svět, ve společnosti červeného vína a dobrého jídla. Spal jsem ve velkém pokoji s krbem a velkou postelí, po které jsem se celou noc roztahoval. Sobotu jsme prochodili v Hořicích, kde se každoročně pořádá sochařské sympozium. V Hořicích díky němu najdete Galerii plastik a park soch, kde má zastoupení Šaloun i Gebauer. Hořice,  jsou vůbec zvláštní a kulturní malé město. Vždycky jsem si myslel, že tyhle atributy s sebou nutně nesou i úctu obyvatel k místu, kde bydlí. Bohužel, i v Hořicích je prodán kus náměstí Lidlu a starý pivovar se proměnil na hernu s barem…

park soch v Hořovicích, městě kamenné krásy. Více ilustrativních fotek na mém Flickru

A jak to bylo s Chodovicemi? Po umístění mobiliáře od Velčovského byl kostel odsvěcen a dnes slouží jen “kulturním” účelům. Takže není každodenně přístupný a smí se do něj jen v době konání nějaké akce. Škoda


PS: Kate Nash is my ears (díky punch for lunch, stejně jako za navigaci v Hradci)

 

Tags: , , , , , ,