Výlet

(a Maxim V. na Creative Review)

Vždycky, když na serveru, který mám ve svojí RSS čtečce, zahlédnu české jméno, mám velkou radost. Nejvíc mi jich způsobuje Maxim Velčovský, který se pravidelně někde objevuje hlavně se svým Josífkem. V pátek o Maximovi padla zmínka na Creative Review, celosvětově jednom z nejvýznamnějších internetových magazínů nejen o designu. Tentokrát v návaznosti na jeho účast na přehlídce Design Indaba. Na CR zmiňují i kostel sv. Bartoloměje v Chodovicích, který Maxim spolu s Jakubem Berdychem vybavil například bílými pantonkami s vyřezaným křížem…

Shodou okolností jsem v pátek do Chodovic vyrazil. Výlet začal v Hradci Králové, kde jsme prošli staré město, obdivovali Kotěry, Gočáry, Sandery… Seděli jsme v Cuba Libre a v Differentu. Different stojí za delší zmínku – interiér je vybaven sedačkami ze starých karos, na zdech velké komiksí výjevy. Příjemná obsluha ochotně připravila i nápoje v lístku neuvedené, rajčatová polévka s parmezánem chutnala výborně, celkově příjemný zážitek.

different

Different

Po pátečním odpoledni v Hradci jsme odjeli do Hořic. Večer jsme strávili v kuchyni, řídíce svět, ve společnosti červeného vína a dobrého jídla. Spal jsem ve velkém pokoji s krbem a velkou postelí, po které jsem se celou noc roztahoval. Sobotu jsme prochodili v Hořicích, kde se každoročně pořádá sochařské sympozium. V Hořicích díky němu najdete Galerii plastik a park soch, kde má zastoupení Šaloun i Gebauer. Hořice,  jsou vůbec zvláštní a kulturní malé město. Vždycky jsem si myslel, že tyhle atributy s sebou nutně nesou i úctu obyvatel k místu, kde bydlí. Bohužel, i v Hořicích je prodán kus náměstí Lidlu a starý pivovar se proměnil na hernu s barem…

park soch v Hořovicích, městě kamenné krásy. Více ilustrativních fotek na mém Flickru

A jak to bylo s Chodovicemi? Po umístění mobiliáře od Velčovského byl kostel odsvěcen a dnes slouží jen “kulturním” účelům. Takže není každodenně přístupný a smí se do něj jen v době konání nějaké akce. Škoda


PS: Kate Nash is my ears (díky punch for lunch, stejně jako za navigaci v Hradci)

 

Tags: , , , , , ,

Vague Nouvelle Tchèque

Na vědomost se dává… Tímto čtvrtkem počínaje vysílá ČT, která v nedávné době udělala tento geniální krok (vizte druhý odstavec), vzorek filmů z české nové vlny. Na Passerovo Intimní osvětlení navazují Ohlédnutí s Čepkem v hlavní roli a veleslavné Němcovo O slavnosti a hostech (a dál už, ČT, ne?).

Takže na čtvrteční večery si na pár týdnů dopředu dopřejte oddych a poznejte i něco jiného než Formana ;) (jako to udělám já)

Update: posledním filmem série bude snímek Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme

Update 2: pan generální Janeček nakonec svoje rozhodnutí změnil, jak jsem zjistil v sobotu. Z interních zdrojů vím, že jej změnil v pátek. Pokud bych mohl naivně doufat, že jsem i já přispěl svojí troškou do mlýna, zdravím na tomto místě pana Janečka

Tags: , ,

Ghost Dog. Power and Equality

(Always see everything my brother)

Brzké rozloučení s českou kotlinou s sebou nese spoustu plánování a příprav. Jednou z příjemnějších částí příprav se mělo stát i sledování Nebe nad Berlínem a díky němu (a blueskinovi) jsem zjistil, že nejen Wendersovi ale i Jarmuschovi fanoušci se mají na co těšit – na DVD kromě Nebe nad Berlínem vyjde i Ghost Dog.

Zatímco na Nebe nad Berlínem si ještě pár měsíců počkáme, Ghost Doga by mělo být možno zakoupit ode dneška. Rád jsem vyměnil svůj sentiment z padlého anděla a Handkeho za pokoru před charismatickým samurajem a citacemi z Hagakure. Snad je to ten řád v životě, ta jistota, která mi v životě vždycky chyběla, co na Ghost Dogovi obdivuju (nebo mu závidím, těžko říct). Respekt před sebou samým i před druhými… Čest, s jakou umře a kterou zahanbuje své nepřátele.

The Way of the Samurai is found in death. Meditation on inevitable death should be performed daily. Every day, when one’s body and mind are at peace, one should meditate upon being ripped apart by arrows, rifles, spears, and swords, being carried away by surging waves, being thrown into the midst of a great fire, being struck by lightning, being shaken to death by a great earthquake, falling from thousand-foot cliffs, dying of disease or committing seppuku at the death of one’s master. And every day, without fail, one should consider himself as dead. This is the substance of the Way of the Samurai.

Kdo si chce přečíst Hagakure celé, nakoupí v Shakes, pro perly z filmu se podívá na imdb a komu samurajové nevoní, přečte si Handkeho

PS: Kdo má rád rap, toho potěší informace, že DVD bude obsahovat i “izolovaný soundtrack”

Tags: , ,

Naprosto Realistický Jedinec Voskovec

S očekáváním a horečkou jsem se pustil do četby korespondence dvou mých oblíbenců – Voskovce a Wericha

Na jedné straně překvapivě strhující dopisy dvou z nejvýznamnějších osobností kulturního dění první republiky, na straně druhé ukázka tradičních slabin českého nakladatelství a editorské a redakční práce…

Fádní a odfláknutý přebal jedné z nejvýznamnějších publikací tohoto roku odráží bohužel poměrně zdařile práci nakladatele. Po diskutabilním rozhodnutí “v řadě dopisů doplnit interpunkci a rozdělení na odstavce” přichází již jen nepříjemná překvapení. Na prvních osmi stránkách se čtenář dočká osmi výrazných překlepů, úvody jednotlivých kapitol – zasazení korespondence do časového rámce – postrádají tolik důležité vhledy do osobního života obou aktérů a místo nich nabízí známou historii s nepodstatnými detaily. Poznámkový aparát překládá z angličtiny slova jako “week” a vyhýbá se vysvětlení termínu “treatovat”. První dopisy jsou výhradně adresovány Werichovi a Voskovec v nich odkazuje na dopisy a vzkazy, které mu Werich poslal – proč o nich není alespoň ediční zmínka, když už v knize chybí?

Všechno to lajdáctví ale bohatě vynahrazuje už obsah několika prvních Voskovcových dopisů. Ať už se člověk zaměří na vztah V+W nebo na Voskovcův sloh, určitě nebude zklamán. Oslovení Jeníku jen naznačuje Voskovcovo prázdno, které se projevuje, když popisuje, kde všude by s W rád byl a k čemu že tam ty bary vlastně jsou, když v nich Jeník nesedí. Voskovec tím připomíná milence a jejich vztah nabývá intenzity, plasticity a intimity už jenom tímhle jedním odstavcem. Zároveň se Voskovec projevuje jako člověk s vynikajícím citem pro jazyk. používá zkratkovitá vyjádření, aby nechal vyniknout svojí hru se slovy. Ta je jeho doménou a díky využívání úsporných obratů se nikdy nezvrhne v exhibici a překombinovaná souvětí. Všechno klouže hladce do krku a v břiše to pak příjemně šimrá

Voskovcův velkorysý projev je lék na nesprávné vnímání jeho osoby jako Werichovy dvojky, roztržitého mladíka z černobílých filmů a toho, který Wericha opustil

Tags: , ,