A vlastně… Proč ne?

Žiju

Asi jednou za rok se ocitnu na koncertě hiphoperů… Většinou se tak stane díky W.W.W., objevu, který mi přinesly 4+4+4 Dny v pohybu před čtyřmi (?) lety. Minulý týden jsem poslouchal démonického (byť ne tak vyzáblého) Anděru v podzemí klubu Futurum na Smíchově. I díky účasti Peťo Tázka jsem se vrhl mezi hromadu kluků s rovnýma kšiltama, vějíře rukou ve vzduchu, poskakování a ohlušující randál. Postávaje u sloupu jsem s minimem pohybů ochutnával rytmus a zlobu jednotlivých úderů, WWW jsem vychutnával s nezměněnou pozicí, zavřenýma očima a zaujetím pro text. Naděje umírá poslední, ale prý na ni také jednou dojde…

Asi jednou za pár měsíců se ocitnu na vernisáži. Naposledy to byli diplomanti AVU ve Veletržním paláci. David Böhm mě překvapil narcistní instalací o své osobě s nápisy lokalizujícími jednotlivé exponáty zvenčí expoziční krabice. “Jak si myslím, že vypadám”… Pestrobarevní aváci, někdy s křečí, někdy bez, Petrovy Štěchovice, ochutnávka rakety s nesnesitelným kouřem, absolventi Beranova ateliéru.

Asi jednou za… čas se ocitnu na koncertu České filharmonie. Naposledy včera, kdy v závěru sezóny filharmonici vytasili s Rozmarnými variacemi na Jarní píseň od Mendelssohna-Bartholdyho. Skladby od Trojana, které “jako by” napsal Bach, Mozart, Smetana, Stravinskij nebo Luis Armstrong, by asi překvapily ledaskoho (třeba mě), kdo pořád očekává deklarovanou vážnost vážné hudby. Škála posluchačů zahrnující: turisty čtoucí průvodce Prahou, Japonce bez fotoaparátů, Čechy ve špatně padnoucích oblecích, paní ve středním věku, která se při poslechu předehry k Noci svatojánské nechala natolik unést rytmem, že málem přepadla ochoz balkónku. Mimochodem – skončila velkou extází, při které se začala pomalými a rozvážnými pohyby vysvlékat z šály…

Žiju, tu a tam chodím na výstavy (cca 1 týdně), tu a tam chodím na pikniky, na koncerty, na jógu. Často do kaváren a všem doporučuju tu v Leica Gallery. Žiju, i když se to nezdá. Žiju, i když se tomu občas sám divím. Tu a tam

Dík všem, kdo mě dosud máte ve čtečce

PS: V poslední době hodně čtu. Asi už nečtu moc jiných než dobrých knížek, přesto bych určitě rád sólo zmínil Dotazník od Jiřího Gruši – přečtěte si ho :)

Tags: