sen
Posted by ahasver
(po dlouhé době, tedy s pozitivním příspěvkem)
po krátkym kafi s lenkou potkávám při odchodu z kavárny petra. petr nevypadá dobře, je nevyspalej, rozcuchanej, zjevně má problémy s alkoholem. mám napůl radost ze setkání, napůl je mi ho líto a tak ho chci někam zatáhnout. petr sám navrhne hospodu. na hospodu vypadá překvapivě čistě a hezky, má velkou výlohu a dřevěný židle, a prý ji provozuje vietnamec. čekáme na lenku a vietnamec se přátelsky, ale trochu zlověstně usmívá. petr si objednává guláš nebo něco jinýho v zemitý, načervenalý barvě, a já postávám s pivem. obklopí mě personál, nejistě koktám, že mají hezkou hospodu a trochu se bojim jejich zlejch, mírně znetvořenejch obličejů. vietnamec vyzve svoje kolegy, aby se zamysleli, jestli ode mě nemůžou něco potřebovat. požádají mě o česnek, stačí stroužek… zaplatím a jdu pro česnek, vezmu rovnou celou hlavičku, jinak to ani nejde. vrátím se zpátky do hospody, kde je zábava v plném proudu, stále v tom samém osazenstvu, jen petrovi přibyl nový přítel, jak už to tak s ním bývá. všechno je mírně zlověstný a trochu jako před výbuchem. stojím na baru, kde všichni platí, je to krátkej dřevěnej pult a já si klepu hranou koruny pro tupou ozvěnu dřeva. pak si uvědomím, že už jsem platil. petr s sebou má novýho přítele, ke kterýmu teď směřujeme. já i lenka se vydáváme po vlastní ose tramvají. místo je okolními obyvateli označeno jako "ten dům, kde nedávno skočil ze schodů do sklepa kluk v masce spidermana a zabil se". petr ještě něco dozařizuje. u kamaráda doma je na plotně vystydlé jídlo, karbanátek a brambory. nevypadjí moc vábně, ale nic jsem nejedl… vrazím je do trouby aohřívám. když konečně dorazí petr s podivným přítelem, nabízím z jídla i jim. namísto čehokoliv mi "hostitel" vezme iphone a zastrčí ho do zásuvky. petr nám nadšeně vysvětluje, jakej je jeho přítel skvělej. jeho byt vypadá jak z osmdesátejch let, je podivně spletitej a disponuje balkonem. přítel má ve tváři pořád zlověstnější a zlověstnější pohled. chodí za mnou jeho kočky, takový angorský, jedna má srst trochu jak míšina, obě mají zlý voči, jak to kočky umí. nechtějí mi dát pokoj dokud je nezačnu hlaadit. k jedný z nich, tmavý, přiblížím ruku a ona vezme do pusy můj malíček a začne ho chamtivě sát. trochu to bolí. prochází okolo mě lenka a říká, že to nevypadá dobře, že se petr bude s tím člověkem prát. neodejde, dokud se s ní nevrátí i petr. mezitím nás mine petr s přítelem a rozebírají fiktivní letopočty fiktivních válek. severská válka, kdy holandsko napadlo itálii, v roce 1912. ale ne, já přece myslel, že to bylo jinak! nechce se mi tady už být. přítel se na mě s úsměvem otáčí (a jakej je to úsměv, bojím se, že i teď z něj mám husí kůži) a já mu koktavě vysvětluju svůj pokus o večeři. je v něm tolik zlýho. s úsměvem nadzvedne utěrku na pekáčku a ukazuje, kolik ještě sekačky má. celej štrůdl. kývám hlavou a chci pryč, moc chci pryč. lenka ne. jdu do obýváku (celý byt je konstruován jako L s úzkou dlouhou kuchyní hned za vchodem, která má po pravé straně kuchyňskou linku, vzadu stůl a vlevo, před vchodem na balkón, lednici. po pravé straně, na začátku i konci kuchyňské linky jsou vchody do obýváku, ošklivý místnosti s tetičkovským hnusoretro designem. tam na mě číhají kočky. vedle vchodu do ložnice (po vstupu do obýváku na pravé straně v zadním rohu) čeká i můj iphone. vyndavám ho ze zásuvky. cestou do kuchyně si beru nožík. je ostrý. kočky jsou mi v patách a najednou jsou i v kuchyni. přítel už má znetvořený obličej, zlej, ošklivej, mám z něho husí kůži právě teď, když to píšu. blíží se ke mně. nevím jak, ale podaří se mi ho vyhnat ven. běží schodištěm, který má uprostřed velkou díru, teda tu za zábradlím.. utíkám ven a z posledních zbytků sil po něm hodím nožík. zraní ho do nohy. začne kvičet, ošklivě, jak podsvinče. utíkám za ním a chci ho zničit, zabít. doběhnu k němu a zvednu ho do výšky. najednou je z něj ošklivá ženská středního věku, trochu tlustá. přehodím ho do mezery mezi schody a letí dolů. hotovo. o půl patra výš se ke schodišti rozebíhá kluk v masce spidermana. skočí
probouzím se
zaznamenáno mezi 5:06 a 5:26 18. 10. 2010, se zavřenýma očima
Tags: osobní