Imprese V.

Tags: , , , , , ,

Telegrafem z posilovny

(= out of office)

Zítra nejspíš napíšu krátké ohlédnutí za děním okolo Pandy/Landy. Ještě předtím se ráno stavím v bazénu, což bude po pár týdnech první věc, kterou udělám pro svoje tělo (pokud se nepočítá zdravé jídlo, sex a dostatek tekutin a spánku). Docela se těším, ale ještě víc se mi chce poté, co jsem viděl reklamy na World Class Gym od ruské pobočky agentury Lowe. Vizuály mi přijdou skvělé, stejně jako direkce a s chutí bych si plakáty vylepil v pokoji. Texty už trochu pokulhávají, i když minimálně polovina z nich je podle mě vtipná. Bohužel neumím vylistovat na Ads of the World všechny reklamy z této série, tak ostatní plakáty hledejte v sekci Recreation and Leisure na tomto serveru.

 

Vždycky, když vidím podobné kampaně a především vizuály nadnárodních společností, divím se, proč české pobočky vzory matek prostě nepřebírají. V případě World Class připomínám plakáty, využívající polopatických fotografií částí osvalených těl na podivně zbarveném pozadí se sloganem “We create shapes”.

Materialista

Co se věcí, které na stěně mít můžu, týče, pomýšlím si na vydražení díla z internetové aukce “Děti dětem“, kterou pořádá Linka bezpečí. U většiny dražených obrazů mám problém s tím, že něco podobného mi každý měsíc posílá nebo dává moje jedenáctiletá sestra. Nicméně zaujal mě linoryt od (také) jedenáctileté Kateřiny Šamajové ze série “Můj nejlepší kamarád”. Tak uvidíme, jak se svým stropem pochodím…

Tags: , , , ,

Krtčí kůže v pohybu

(Moleskine Detour Exhibition)

Když jsem si před lety (to už je to tak dávno?) koupil první zápisník Moleskine, bavil jsem se vyhledáváním fotek dalších hrdých majitelů na Flickru. Protože sám vedu poměrně klidný zápisník, kde černou linku tenkého fixu tu a tam odvážně přeruší náhodná modrá, když mi dojde náplň, obdivoval jsem a stále obdivuji těkavé a přetékající Moleskiny plné tvarů, barev, fotografií a kreseb.

Dnešek mou malou zábavu přenesl na novou úroveň. Díky YouTube a Detour Exhibition jsem objevil videa Moleskinů, jimiž jejich majitelé listují. Otevírají pro diváka svět vlepených vstupenek, portrétů z kaváren, různorodých nosů, pestrých animací nebo storyboardů. Někdo ve svém Moleskinu jen tak bezcílně čmárá, někdo kombinuje deník s vlepenými důkazy událostí, jiný preferuje koncepčně pojaté vytváření “knihy”, koláží nebo leporela. Z toho, co jsem dnes viděl, namátkově vybírám sem, pro další hledejte na YouTube. Mimochodem, mezi účastníky “výstavy” naleznete například i Rosse Lovegrovea nebo Renza Piana.

Zároveň mě zaujala 3D abeceda (tedy – ABC3D), pop-up kniha podobná těm pohádkovým, které si pamatujete z dětství. Grafička Marion Bataille vytvořila pro každé písmeno vlastní styl “vykouknutí” z knihy. Nejlepší efekty ale pro mě představují dvojpísmena na jedné straně – podívejte se sami.

Blondýna se vrací – pomalu a něžně

Není to tak dlouho, co jsem se tady vyznával z fascinace klipem “Ride a White Horse” od Goldfrapp. Ti nyní vydali nové – pomalé a něžné – album Seventh Tree. Po diskotékových rytmech předchozího alba Supernature (remixová alba se nepočítají, že ne, Martine?) je ta změna zvláštní, ale zatím se poslouchá dobře.

Druhá navrátivší se blondýna z Londýna Lyonu způsobila, že můj život taky hraje pomalými a něžnými rytmy. Kolébají mě v nich zvony v Michalské, dlouhé snídaně a dozvuky francouzštiny, která se jí pořád proplétá svéráznou češtinou.

Pokud jde o další zprávy z mého života, tak jsem dnes asi přišel o chuť! A taky jsem si bůhvíproč koupil nový zápisník.

Tags: , , , , , , , ,

Skálovo putování

(z Bžochova domu, přes Ples Tlustých a les Bles zase zpátky)

Čtvrteční návštěva divadla Minor se nejen díky konzumaci Lipa a všudypřítomnosti duševních vrstevníků změnila na rychlý návrat do dětství. Svůj podíl na tom určitě mělo i Skálovo “Velké Putování Vlase a Brady“, na které jsme se do Minoru koneckonců vypravili.

František Skála svůj původní komiks převedl na jeviště Minoru celkem skromně a komorně. Jak vlastně taky jinak v divadle pro 250 lidí. Přesto jsem i já v představení našel chvilky, kdy jsem se zmohl na pouhé “ách” a nechal se zlákat pozlátkem laciných efektů, světýlek a loutek.

Příběh, který je vystavěn podobně jako klasické putovací fantasy, které znáte třeba od Tolkiena, se s blížícím se koncem víc a víc pouští za hranici jakékoli reality a pravděpodobnosti. Představení, v němž kromě herců vystupují i loutky ve dvou velikostech, vás ale natolik vtáhne, že nakonec stejně jako já několikrát pocítíte touhu napovídat hlavním hrdinům, bojíte se Zmarlena a čekáte s napětím, jak všechno dopadne. Pak Skálovi rádi zbaštíte i koně měnící se na motorky, nesmyslné zrady a úklady, pády a vítězství.

Pokud někdy zatoužíte vychutnat si vynikající vizuální zážitek a zároveň rádi popustíte uzdu svému vážnému já a ochotně se na dvě hodiny proměníte na malé dítě, určitě na Vlase a Bradu běžte. Nebudete litovat.

Kreditek za fotky patří divadlu Minor.

Tags: , , ,