Wanker off, madman

Taky to znáte? Večer jdete do planetária, jen abyste příští den v rozečtené knížce přelouskli nahodilou pasáž o nebuliu? Nebo vás někdo vezme na výstavu Oskara Kokoschky a druhý den o něm vedete zasvěcenou konverzaci s kunsthistorikem, kterého jste právě poznali… Já mám tyhle okamžiky rád, vždycky mě ukotví, dávají mi pocit, že svět funguje, jak má.
Podobný zážitek mi dnes připravili Misfits, můj nový oblíbený seriál.

Misfits

Nepravděpodobní hrdinové již sklidili kdejaké ceny akademie, české lvy, francouzské palmy, maliny, medvědy a všelikou další faunu a flóru. Klišé. Ale nepravděpodobní superhrdinové? Těch asi moc není, ale jsou jimi třeba právě Misfits, banda mladých pseudodelikventů (ano, i ukradené bonbóny se počítají), která při bouřce s padajícími trakaři získá superschopnosti — pokud tedy jste ochotni považovat to, že kdokoliv se vás dotkne, začne vykřikovat “Seš sexy kunda, chci ti pochcat kozy” a chce vás znásilnit, za superschopnost. Hrdiny seriálu po bouřce nenapadne nic lepšího než s pomocí nově nabytých schopností spáchat vraždu a pak už se to s nimi jenom táhne… A co se s nimi táhne? Zjistěte sami.
Misfits provází skvělá kamera, která většinu času připomíná tilt-shift fotografie, soundtrack připomínající náladu Donnie Darka a hlavně humor – britský, břitký, mezinárodní a všesrozumitelný. A taky… Nějaká ta BAFTA proběhla.

Mad Men

Don Drapper je idolem všech frustrovaných pracovníků marketingu, nadějných agenturních kreativců, povýšených staromilců i naivních sekretářek. Pete Campbell je prototyp slizouna, vlezdoprdele a křiváka, někdo, koho můžeme všichni svorně nesnášet. A Betty Drapper v každé epizodě trpělivě předvádí, proč Julianne Moore za svůj výkon v Hodinách získala pouze nominaci na Oscara. Mad Men, pracovníci reklamní agentury v New Yorku na začátku šedesátých let, pohánějí kupředu můj druhý současně oblíbený seriál. Vidím ho po třech letech znovu, takže se o něm zmíním i tady, protože tehdy jsem sem přestával psát.
Dokonalé kostýmy a výprava, jež berou dech, dramatické zápletky a jemné finesy herectví známé z těch nejlepších filmů. Mad Men vás hravě přenesou o 50 let zpátky, do doby, kdy ještě žili praví muži, společenské role nebyly po srandu králíkům a ženy chodily vybraně oblečené i věšet prádlo.

PS: Abych nezapomněl – dnes ráno jsem si četl v The Rest Is Noise: Listening to the Twentieth Century o úvodních tónech Zarathustry, které o několik hodin později zazněly právě v Misfits.

PPS: Bez zajímavosti není ani skutečnost, že Richard Strauss, alespoň podle Rosse, s posluchači tak trochu zametal. Například tím, že v úvodu opery Salome použil sekvenci tónů známou do té doby jako diabolus in musica pro její neblahé účinky na lidský sluch. Myslím, že to patří k takovým těm drobným radostem, které si jako génius můžete dopřát… A já díky tomu přejel dvě stanice metra.

Tags: ,

Sepsal tedy pe-ti-ci

(aby vedení odstoupilo)

Po delší době jsem si přeuspořádal věci, které dlouho ležely ladem, a vrhl se do boje za Prahu kulturní a krásnou. Nejsem naiva a moje aktivity snad půjdou i dál než jen k podepsání petic “Za Prahu kulturní” a “Zachraňme Letnou“. První aktivitou bude moje výzva – podepište také. K podepisování si pusťte třeba skvělý duet Milana Richtera, slavného pražského radního, a Milouše Jakeše, neslavného tajemníka ÚV KSČ. Miliony berou!

Tags: , , , ,

Výlet

(a Maxim V. na Creative Review)

Vždycky, když na serveru, který mám ve svojí RSS čtečce, zahlédnu české jméno, mám velkou radost. Nejvíc mi jich způsobuje Maxim Velčovský, který se pravidelně někde objevuje hlavně se svým Josífkem. V pátek o Maximovi padla zmínka na Creative Review, celosvětově jednom z nejvýznamnějších internetových magazínů nejen o designu. Tentokrát v návaznosti na jeho účast na přehlídce Design Indaba. Na CR zmiňují i kostel sv. Bartoloměje v Chodovicích, který Maxim spolu s Jakubem Berdychem vybavil například bílými pantonkami s vyřezaným křížem…

Shodou okolností jsem v pátek do Chodovic vyrazil. Výlet začal v Hradci Králové, kde jsme prošli staré město, obdivovali Kotěry, Gočáry, Sandery… Seděli jsme v Cuba Libre a v Differentu. Different stojí za delší zmínku – interiér je vybaven sedačkami ze starých karos, na zdech velké komiksí výjevy. Příjemná obsluha ochotně připravila i nápoje v lístku neuvedené, rajčatová polévka s parmezánem chutnala výborně, celkově příjemný zážitek.

different

Different

Po pátečním odpoledni v Hradci jsme odjeli do Hořic. Večer jsme strávili v kuchyni, řídíce svět, ve společnosti červeného vína a dobrého jídla. Spal jsem ve velkém pokoji s krbem a velkou postelí, po které jsem se celou noc roztahoval. Sobotu jsme prochodili v Hořicích, kde se každoročně pořádá sochařské sympozium. V Hořicích díky němu najdete Galerii plastik a park soch, kde má zastoupení Šaloun i Gebauer. Hořice,  jsou vůbec zvláštní a kulturní malé město. Vždycky jsem si myslel, že tyhle atributy s sebou nutně nesou i úctu obyvatel k místu, kde bydlí. Bohužel, i v Hořicích je prodán kus náměstí Lidlu a starý pivovar se proměnil na hernu s barem…

park soch v Hořovicích, městě kamenné krásy. Více ilustrativních fotek na mém Flickru

A jak to bylo s Chodovicemi? Po umístění mobiliáře od Velčovského byl kostel odsvěcen a dnes slouží jen “kulturním” účelům. Takže není každodenně přístupný a smí se do něj jen v době konání nějaké akce. Škoda


PS: Kate Nash is my ears (díky punch for lunch, stejně jako za navigaci v Hradci)

 

Tags: , , , , , ,

Vague Nouvelle Tchèque

Na vědomost se dává… Tímto čtvrtkem počínaje vysílá ČT, která v nedávné době udělala tento geniální krok (vizte druhý odstavec), vzorek filmů z české nové vlny. Na Passerovo Intimní osvětlení navazují Ohlédnutí s Čepkem v hlavní roli a veleslavné Němcovo O slavnosti a hostech (a dál už, ČT, ne?).

Takže na čtvrteční večery si na pár týdnů dopředu dopřejte oddych a poznejte i něco jiného než Formana ;) (jako to udělám já)

Update: posledním filmem série bude snímek Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme

Update 2: pan generální Janeček nakonec svoje rozhodnutí změnil, jak jsem zjistil v sobotu. Z interních zdrojů vím, že jej změnil v pátek. Pokud bych mohl naivně doufat, že jsem i já přispěl svojí troškou do mlýna, zdravím na tomto místě pana Janečka

Tags: , ,

Stupidní design a plastické superstar

Dny ubíhají jeden za druhým a každý večer je jako vydechnutí po hektickém nádechu. Když nejsem někde venku, neobdivuju se nebi nad Petrohradem nebo se nedojímám nad něžně se líbajícími bezdomovci (ti jsou ve Vršovicích bůhvíproč opravdu sympatičtí…), sedím před monitorem a rovnám den. Vyhledávám všechno, co mě přes den zajímalo, prodírám se elektronickým balastem, pročítám nashromážděné odkazy atp. (jak by dodal Ouředník) Tohle je ukázka dalších takových 15 minut na internetu… Tentokrát obšírně

Sexy astrofyzik

Proč by se v US nemělo učit o inteligentním designu? Většina argumentů spočívá v suchopárných řečech o darwinismu a evoluci, výběru a svobodě volby vyznání. Nejjednodušší a nejpřitažlivější odpověď dává astrofyzik Neil deGrasse Tyson. Ten v USA uváděl tamější Okna vesmíru dokořán a napsal několik bestsellerů. Časopis People ho vyhlásil jako nej-sexy žijícího astrofyzika a Time ho zařadil mezi 100 nejvýznamnějších vědců a myslitelů. Inteligentní design by je tedy podle deGrasse nesmysl vinou slova Inteligentní. V prezentaci, kterou přednesl na konferenci Beyond Belief, ukazuje, co všechno bylo (v případě designu) špatně navrženo. A tvrdí, že design lidí, Země i vesmíru je prostě stupidní.

K prezentaci se nedá nic dodat, snad jen to, že kdybychom opravdu měli všechny ty tři otvory, pravděpodobně bychom velmi dobře zvládali multitasking, což by taky nebylo k zahození.

Schumanova kapela

Zbylých pár minut, které jsem si vyhradil pro napsání tohoto postu, věnuji Stereo Total. Jejich poslední album, Paris-Berlin, jsem dnes celý den poslouchal, protože I wanna be plastic too. V říjnu budou předvádět svoje tanečky v Rock Café (a v listopadu tu bude Róisín Murphy, v září zase Joanna Newsom). Pokud se na jejich koncert nechystáte, vychutnejte si kreace Brezela Goringa a znuděnost Francoise Cactus alespoň na videu

Jako bonus přidávám jednu velmi povedenou a výstižnou fotografii


Update: Další klip.God bless YouTube. Při procházení DVD s muzikou jsem narazil na Skunk Anansie. Poslouchat Hedonism až do konce jsem nezvládl. Vy se podívejte, to je jednodušší a pokud si dobře pamatuju, tak to stojí za to…

Tags: , , , , ,

From Denmark with love

Pokoušet se psát o berlínském kulturním (?) dění by pro mě byl náročný úkol. S Dánskem je to jednoduché – co mě v Kodani nejvíc překvapilo, byl velmi chudý kulturní život. Zastavím se krátce u dvou “věcí”, které mě zaujaly za poslední dva dny v Dánsku.

Japonka v černobílém supermarketu…

Produkty od skupiny FLOW jste již možná někdy zahlédli nebo vás něco podobného napadlo. Sám jsem výrobky FLOW znal a slyšel o podobné klauzurní práci na AVU. Nicméně FLOW dovedli tuto myšlenku nejdále. Od roku 2004 nabízí FLOWmarket v Dánském designovém centru produkty pro zlepšení života v současném světě. Pro každou oblast z takzvaného FLOWmodelu.

V řadě Individual flow najdete například zabijáky stresu, nalézače identity, vnitřní klid, pauzu nebo holistické uvažování. Collective flow obsahuje toleranci, čas jeden pro druhého, prostor bez reklam nebo kolektivní vědomí. Kategorie Environmental flow nabízí čistou vodu, odstraňovače environmentálního znečištění nebo biopotraviny.


čistý vzduch

Prázdné bílé krabičky s černým bezpatkovým nápisem trochu připomínají běžný prací prášek. Kromě plných regálů najdete v obchodě i několik citací členů FLOW a fakta o životě v dnešním světě ilustrující význam výrobků. Produkty mají svoji cenu, kterou musíte u pokladny zaplatit. A ta není nízká – FLOWmarket nabízí ty nejvzácnější komodity dneška.

U kasy v DDC jsem se zeptal Japonky, jestli ví, že se za ně opravdu platí. Pak jsem se zeptal, jestli ví, že jsou to prázdné krabičky. Pak jestli si radši nekoupí katalog. Pak jsem ji po kratším rozhovoru nechal zaplatit 3500 korun za pár deka vzduchu a papíru. Snad jí její produkty budou sloužit dobře a dlouho (product lifetime extension v košíku ale bohužel neměla).


košík – zatím ještě poloprázdný…

Jediná věc mě na FLOW trochu mrzí. V nabídce mají i tašku, skutečný produkt, u které deklarují její organický původ. Obecně mě překvapuje, jak rychle získává tato blbost přízeň. H&M má v nabídce oblečení z organické bavlny stejně jako Nike. Ekologický způsob získávání bavlny je ovšem pro životní prostředí násobně náročnější než ten konvenční. Vážně – v čem je organická taška lepší než normální? Kdybysme ji nahodou někdy chtěli sníst? Aby nám nevyskákala vyrážka na dlaních? Třeba mi to někdo vysvětlí v komentářích…

… a Chilan z růžového státu

Nevím, jestli je Marco Evaristti provokatér, mediální manipulátor, umělec nebo si jen “plete apel s uměním“. Možná jste stejně jako já četli o masových knedlíčcích, obsahujících Marcův tuk, který získal liposukcí. Jeden knedlíček prodával Evaristti za více než čtyři tisíce dolarů. Jindy vystavil mixéry se zlatými rybičkami a návštěvníkům nechal možnost stisknout červené tlačítko. Podobných, více nebo méně šokujících, projektů má na svém kontě pořádnou řadu.

Inspirován Bolkem Polívkou vyhlásil před dvěma lety Marco, který už 24 let žije v Dánsku, existenci vlastního státu. Pink State má ve znaku růžového slona a na pinklistu vede zlosyny (Haider, Bush, Kim Čong Il…), kteří nesmí překročit jeho hranice. Ty Evaristti stanovil teprve letos, když podle návodu Björk vystoupil na vrchol nejvyšší hory a deklaroval nezávislost.


Růžový stát na vrcholku Mont Blanc

Přestože by mělo být možné získat pas Růžového státu, mně se k němu nepovedlo proklikat. Každopádně budu Marca dál sledovat. Umí být i hodný kluk, který pro kodaňskou Cow Parade vytvoří “komorní” krávu bez krve a kontroverze (bohužel mi zrovna došly baterky ve foťáku).

Tags: , , ,

Umění v ulicích

Letos prý má Sculpture Grande být na “vyšší úrovni”. Uznávám, že to jediné, co jsem viděl – prase před Obecním domem od Jana Kadlece – mě pobavilo. Zvlášt, když jsem napoprvé viděl z druhé strany jen skokanský můstek. Poté přišlo druhé překvapení, ještě veselejší – i když prasečího skokana mi nakonec bylo skoro líto.


pro víc prasete flickněte sem

Pokud ale Sculpture Grande opravdu chce být lepší a aspiruje na “evropskou” úroveň, nemělo by mít na úrovni i webové stránky? Pominu skutečnost, že ještě před týdnem nefungovaly. Ale proboha, vysvětlí mi někdo, proč slouží fotogalerie jako prezentace nejrůznějších celebrit, “celebrit” a noname existencí? Kdyby se namísto prazvláštního pokusu o design ve flashi GAF soustředila na skutečnou prezentaci akce, jako to dělají například ve Vídni při prezentaci Kunst im öffentlichen Raum. I když jenom v HTML.

k tanci a poslechu (a úplně mimo)

pro smích klikněte zde, pro pláč zde

PS1: kdo by mi chtěl vytýkat, že všechno jenom kritizuju, ať si prosím všimne, že chválím Vídeň a prase!

PS2: den před ukončením pracovního poměru jsem zjistil, že se mi v práci všeobecně přezdívá iPod – což mě pobavilo

Tags: , , , , ,

Ráno

(aneb z Petrohradu do Rudolfina a zase zpátky)

Když jsem se ráno vykopal ze spacáku, deprese a změn v MHD, ocitl jsem se před Rudolfinem připraven na vytržení nebo znudění Neo Rauchem. Nestalo se ani jedno.

Rauchův zvláštní svět složený z disproporcí, ozvěn východoněmeckého socialistického realismu, komiksů a snů, mě oslovil, ale nepohltil. Nevím, jestli to bylo tím, že se nedokážu na nic soustředit, nebo tím, že jsem zlobil a fotil jsem, kde jsem neměl. Nejvíc mě zaujal ten nejzastrčenější obraz v celý galerii – Sucher – a kdo tam půjdete, určitě ho nevynechte. Stejně jako si všimněte fotorealistických detailů a pána s vousy. Já se nejspíš ještě vrátím i když mě Rudolfinum zklamalo… Chybělo mi tam cokoliv navíc než jen chronologický seřazení obrazů.


(Placenta, jediné, co jsem vyfotil – to jsem ještě netušil, že se s ní setkám znovu)

Na cestě zpátky jsem se vydal po břehu Vltavy směrem ke Karlovu mostu, prošel až k Národnímu divadlu, divadlem, kde to hrozně smrdělo, a pak na Karlák… a na Petrohrad

P. S. 1: Když se postavíte naproti Sovovým mlýnům a podíváte se přes zábradlí dolů, uvidíte ryby velké jako moje ruka, jak se srocují u staré boty

P. S. 2: Jestli se někdy zblázním a budu mít auto, tak mu určitě dopřeju tenhle luxus…

Tags: , ,