A tak teda jo…

(něco sem napíšu)

V reklamě prý není nad šeptandu. Doběhnete do obchodu pro nové boty, úsměv prodavačky vás přesvědčí, abyste jej poslali dál, a vaši kamarádi začnou chodit do té samé prodejny. Protože ten úsměv opravdu stojí za to, brzo prodejnu navštíví i kamarádi kamarádů… Proto se vyplatí nejen dobře vybírat prodavačky, ale zároveň i zvažovat, komu takovou reklamu zadarmo děláte. Já si to rozvážil a přináším pár mých doporučení z poslední doby.

Moleskine City

Zápisníky Moleskine mám rád, i když připouštím, že jsem je určitě začal používat kdysi dávno z nějakého snobství. Dnes už bych je ale za nic nevyměnil. Přesto mám občas pochyby o využitelnosti toho či onoho a i když jsem si dlouho přál mít svůj Moleskine City, nikdy jsem se nezvedl a jeden nekoupil. Posílám proto také virtuální dík člověku, který mi ho dopřál. Ale zpět k tématu – berlínský Moleskine obsahuje všechno, co budete pro cestu do Berlína potřebovat. Zapomeňte na prefabrikované zážitky a kavárny vytipované anonymními pisateli tisíců cestopisů. S Moleskinem se cesta městem mění na dobrodružnou výpravu, při které vám na mapě přibývají kolečka (na skvělých odlepovacích průhledných papírech), v záložkách navštívené restaurace i divy světa, v kavárně nad kávou zaznamenáte nejen lokaci kavárny a cenu espressa, ale i těch pár významných myšlenek, co vás cestou napadnou. Po návratu výsledek oceníte násobně více, než seznam odškrtaných položek. Pro mě je dalším Moleskinem na řadě Praha.


(cizí Moleskine Berlín z Flickru)

Long Tale Café

Ano, připouštím, tahle reklama je trochu unáhlená. V LTC jsem byl všeho všudy třikrát a zpočátku měl i značně nevyhovující otevírací dobu. Nicméně ji provozuje můj virtuální/nevirtuální známý Jaroslav Cír, mám s ní již spojené příjemné zážitky a i ta doba se posunula k lepšímu. Kromě dobře připravené Lavazzy, příjemného a jednoduchého (byť trochu sterilního) prostředí vás čekají i výborné zákusky, cookies a saláty. Výrazně chybí (chyběla?) zázvorka… Všechna tato krása, pro Prahu ne úplně běžná, se nachází v Osadní ulici v Holešovicích.

Nestandardně

Úplně podivně a nekriticky (vizte předchozí:)) se mi začala líbit tahle písnička od The Ting Tings… Ani proti klipu nic nemám, což je ještě podivnější.

 

Berlínské kávičky

Berlínská kavárenská odysea mi skončila a mně přijde trochu líto těch osm nebo deset krásných posezení za tři dny ukončit zasednutím do vlaku. Až se mi podaří dostat všechny fotky na Flickr, vytvořím speciální set kaváren, které jsem na vlastní ústa a zadek vyzkoušel – s adresami i orientačními cenami. Třeba to pomůže jinému berlínofilovi nebo i berlínským neználkům.

Tags: , , , , , , ,

what is the best moment of the day?

(Záživný small talk)

Touto otázkou začíná každý z mini-rozhovorů na serveru designboom. Zpovídanými jsou především významní designéři, ale i architekti nebo umělci. Předností rozhovorů je nejen jejich stručnost, ale i obsah otázek, které jsou vždy stejné, a rozmanitost odpovědí.

Ke každému z dotázaných přistupují na designboomu stejně, velmi jednoduše a prostě, každý z dotázaných má možnost rozhovor učinit více či méně zajímavým. Idea rozhovorů se strukturou trochu blíží bývalému Týdennímu “Kápněte božskou”. Sada otázek zahrnuje obligátní dotaz na hudbu a četbu nebo banální dotazy na budoucnost lidstva či radu “začínajícím”. Odpovídající nicméně prokazují, že pokud člověk opravdu má co říct, pak žádný dotaz není dost banální…

Navíc existují i banality, které musí být vyřčeny. Proto mě osobně obohatí i “rada” Zahy Hadid:
“you have to be very focused and work very hard,
but it is not about working hard without knowing what
your aim is!
you really have to have a goal.
the goal posts might shift, but you should have a goal.
know what it is that you are trying to find out.”

Mimochodem, z 12 knih, které čte Philippe Starck údajně naráz (já čítávám tak 6 a mám občas chaos), jmenuje Europeanu od Ouředníka. Dalšími zpovídanými byli v minulosti například Ross Lovegrove, Helmut Newton, Oliviero Toscani, Yves Behár, Tadao Ando…
Některé z prací dotazovaných


PS: Mou nejoblíbenější částí dne je poobědní káva v kavárně, okamžik, kdy poprvé ucítím její vůni a srdce mi začne tlouct trochu rychleji. Při psaní tohoto postu poslouchám Uffie (což je dost zvláštní, protože ji většinou poslouchám při vaření). Vedle postele se mi momentálně válí Elkins, Mitchell, Eco a Koukolík.

Tags: , , , ,

Imprese IV.


Víťovi díky za link

Tags: , , , , , , ,

Tygr v jednosměrce

Boty Onitsuka Tiger, o kterých jsem tu už párkrát psal, se konečně začínají prodávat v Česku v kamenném obchodě. Najdete je od tohoto týdne ve One Way v Myslbeku na pražských Příkopech. Konec sdělení, video nakonec

Tags: ,

Odkud se bevou?

(updatováno)

Brzy to budou tři roky, co společnost Sony zahájila jednu ze svých nejúspěšnějších reklamních kampaní. V reklamách na televizory Sony Bravia zkombinovala možnosti internetu a nápaditého minifilmu. Společně s televizní reklamou, ve které skáčou barevné hopíky ulicemi San Franciska, uvedla Sony vlastní webovou stránku této reklamy, prodlouženou verzi, “film o filmu” a rozhovor s interpretem hlavní písně, José Gonzálezem. Všechny komponenty zafungovaly přesně tak, jak měly, a virová epidemie byla na světě. Hopsakoule dlouho okupovaly blogy, emailové schránky i diskusní fóra.

Podobný postup Sony vyzkoušela ještě dvakrát. Přestože se k dalším dílům série vázala vždy velká očekávání, jejich naplnění nebylo jednoznačné. U explozí barev ve skotském Glasgow šlo jen těžce vychutnat vykleštěnou verzi určenou pro televizní obrazovky. Přesto – prodloužená sedmdesátivteřinová verze byla opět skvělá.

Králíci, poslední ze série reklam pro Sony Bravia, se proslavili již dlouho před svým uvedením. Internet tehdy plnily fotografie barevných králíků v centru New Yorku a všichni od Sony čekali další “trhák”. Po uvedení reklamy ale původní zájem utichl i přes technicky skvělé zpracování.

Nyní se Sony pokouší navázat na úspěch této série znovu. Tentokrát ve prospěch svých fotoaparátů pod heslem “images like no other” (původní reklamy Sony Bravia končily sloganem “colors like no other”). V Sony Foam City se jednoho dne vyvalí do ulic obrovské množství pěny podobné té, jakou produkuje váš oblíbený mycí prostředek – nebo i ten běžný. Shodou okolností u té nádhery asistují i kameramani Sony a velké množství lidí s fotoaparáty. Jak by se vám v Sony Foam City líbilo, posuďte sami.

PS: Hudba, kterou José González hraje v první reklamě, je cover verzí písně Heartbeats od švédské kapely The Knife. Můj last.fm by (nebýt jeho víkendového výpadku) nejvíc o tomto víkendu zaměstnával jejich Silent Shout.

Update 1: Zapomněl jsem zmínit důležitou věc, na kterou jsem myslel celou dobu psaní. Totiž, že José tu má 22. dubna koncert. No, asi už to nestihnete, ale kdyby přece jen…

Update 2: Dostalo se mi udivených reakcí, co že prý to je za nadpis. Takže pro neznalé – nadpis odkazuje na legendární českou “pěnovou” reklamu na Jar. Nenašel jsem ji na youtube, ale třeba budete mít víc štěstí

Tags: , ,

Telegrafem z posilovny

(= out of office)

Zítra nejspíš napíšu krátké ohlédnutí za děním okolo Pandy/Landy. Ještě předtím se ráno stavím v bazénu, což bude po pár týdnech první věc, kterou udělám pro svoje tělo (pokud se nepočítá zdravé jídlo, sex a dostatek tekutin a spánku). Docela se těším, ale ještě víc se mi chce poté, co jsem viděl reklamy na World Class Gym od ruské pobočky agentury Lowe. Vizuály mi přijdou skvělé, stejně jako direkce a s chutí bych si plakáty vylepil v pokoji. Texty už trochu pokulhávají, i když minimálně polovina z nich je podle mě vtipná. Bohužel neumím vylistovat na Ads of the World všechny reklamy z této série, tak ostatní plakáty hledejte v sekci Recreation and Leisure na tomto serveru.

 

Vždycky, když vidím podobné kampaně a především vizuály nadnárodních společností, divím se, proč české pobočky vzory matek prostě nepřebírají. V případě World Class připomínám plakáty, využívající polopatických fotografií částí osvalených těl na podivně zbarveném pozadí se sloganem “We create shapes”.

Materialista

Co se věcí, které na stěně mít můžu, týče, pomýšlím si na vydražení díla z internetové aukce “Děti dětem“, kterou pořádá Linka bezpečí. U většiny dražených obrazů mám problém s tím, že něco podobného mi každý měsíc posílá nebo dává moje jedenáctiletá sestra. Nicméně zaujal mě linoryt od (také) jedenáctileté Kateřiny Šamajové ze série “Můj nejlepší kamarád”. Tak uvidíme, jak se svým stropem pochodím…

Tags: , , , ,

Hornbachrgeld

(Jippi Ja Ja Jippi Jippi Jej)

Na PerfectCrowdu jsem se dozvěděl, že Blixa Bargeld natočil reklamu pro Hornbach. To mě přivedlo k novému klikání Youtubem (zdravím Petra)…

Všeuměl Bargeld, vůdčí postava legendárních Einstürzende Neubauten a Caveových Bad Seeds, zuřivě deklamuje nebo něžně frázuje nabídku z aktuálního katalogu Hornbach. SILIKATFARBE

Pokud vás němčina navnadila, zkuste si sami zarecitovat Handkeho

I have a proposal for ya

Při youtubovém pátrání po irském přízvuku jsem narazil na následující video. Smál jsem se, až jsem málem spadl ze židle. Tak, angličtinu na nejvyšší level vytočit a teprve pak klikat

Tags: , , , ,

Fascinace autokracií

Přiznávám se. Dostali mě. Pravda – ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství…
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na… no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)


Co právě teď dělám

Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss – “Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme“, bavím se díky “Girls suck but you don’t” (a při představě “Guys suck but I don’t” prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.

Co mě žere

Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv

Tags: , , , , , ,

Špatný nebo dobrý?

… virální marketing (a taky trochu o designu, Vánocích a hudbě)

Vodafone se s letošní vánoční kampaní moc nevytáhl. Kdo ale sleduje trend nebo i zákulisí, není překvapen. Co mě překvapilo, byl tento pokus o vyvolání infekce. Vytvořit si názor na tento virus je pro mě stejně těžké jako na taneční kreace Grahama Mahera – je to tristní nebo si toho nikdo nevšimne? Uvěří lidé opravdu neformálnosti a neplánovanosti sdělení “Tak takhle nějak skončilo poslední předvánoční setkání vedení Vodafonu… I když původním úmyslem nebylo tuto cover verzi (..) publikovat.” a začnou si ho spontánně a radostně posílat?
Nevím. Na idnes se tenhle klip dostal po třech týdnech, ke mně e-mailem nebo jiným kanálem asi jenom dvakrát… Rozhodně to tedy zatím není zdrcující úspěch. Tak Vodafonu aspoň maličko pomůžu, protože ho mám rád

Kratičká – Jozef Kaban nastupuje za měsíc a kousek do funkce šéfdesignéra Škody Auto. Kaban se proslavil designem Bugatti Veyron, nejdražšího automobilu na světě.

Vánoce by byly o hodně zábavnější, mít stromeček s ozdobami od Reiko Kaneko (ne koneko, pozor!:))

Last but not least: soundtrack of the day (a úžasný video) – Goldfrapp – Ride a White Horse

Tags: , , , ,