Odpoledne

Sedí v kavárně, čte Wild Sheep Chase a čeká… Občas vyloví černočerný deník a černě do něj něco napíše. Čeká.

Mistral znám už dlouho. Kdykoliv jsem v okolí Staroměstské, zasednu v zadní části mezi nahrubo nahozenými stěnami, vedle květináčů s rozmarýnem a dobromyslí, v blízkosti stromů. V přední části je Mistral plný skla a světla, lidí a jednoduchých dřevěných stolů a židlí. Uprostřed najdete bar, za kterým vám připraví poměrně dobrou kávu, která může následovat po vydařeném obědě – ty v Mistralu sice neumí na světové úrovni, ale příjemnost prostředí to bohatě vynahradí. V neposlední řadě ji doplňuje i dětský koutek, malá kajuta plná hraček, domečků a papírových koní.

Zvednou se od stolu a prochází se světem křiklavě barevných kýčů, sedí ve ztemnělém sále, drží se za ruce a sledují fresky Sixtinské kaple.

Rudolfinum do Prahy zas jednou přivezlo světové jméno, tentokrát v podobě Davida LaChapelle. Pokud trochu znáte jeho tvorbu, připravte se na mírné zklamání – nejznámější fotografie v Rudolfinu nenaleznete. Zato vám výstava zprostředkuje vývoj umělce, od černobílých nearanžovaných fotek s neznatelnými náznaky pozdějších “umělin”, přes biblické výjevy po politickou angažovanost a kritiku současného světa.

Večeří a řeší s obsluhou otevření nové pobočky, dělí se o koláč a kafe pije jeden sám.

Home Kitchen je pro mě oáza uprostřed Prahy, místo, kam se už dva roky rád vracím. Přestože jsou moje návštěvy v tomhle “bufetu” s domáckou atmosférou poměrně řídké, lidé v obsluze si mě pamatují a tak nezůstává jenom u příjemných chuťových zážitků, ale vždy je doprovází i příjemná konverzace, ve které zdomácněla témata mojí nikdy neotevřené kavárny, Berlína a dlouhodobě “zatím” neotevřené pobočky Home Kitchen. Pokud se vám nějakou záhadou návštěva Home Kitchen vyhýbá, neváhejte… Těch stopadesát korun jde v centru za oběd lépe utratit jenom těžko.

Oči upírají na abstraktní konstrukci na jevišti a na víčka Filipa Rajmonta mrkající rychlostí letu kolibříka. Mlask!, ozve se hledištěm a rty mima se špulí, zatímco jejich se otočí koutky vzhůru.

Zlatým hřebem mých divadelních zážitků za uplynulých pár měsíců (ono jich nebylo zas tolik hodně), ale i včerejšího večera, se stal Čapek feat. Janáček (remixed by Robert Wilson), aneb “Věc Makropulos” v Národním divadle. Světově nejuváděnější česká opera z Janáčkova pera se v Národním divadla dočkala pod taktovkou legendy experimentálního divadla mnohem stylizovanější formy. Na hraně mezi činohrou a operou pracuje především s barvami a komikou Čapkova textu. Vizuálně strhující podívanou doprovází herecké výkony, které odkazují na éru Osvobozeného divadla, mimy a japonské divadlo Kabuki. Konkrétně postavy Janka, Emmy, vypravěče s hůlkou, ale i Kristíny, která mi v některých momentech připomínala Dorotku na cestě do země Oz, vás nenechají vydechnout.
Zkušení diváci moderního divadla mávnou rukou, mírně znudění a otrávení, ale pokud jste nenároční diváci jako já, budete nadšeni.

Večer končí usazeni v Bukowskim, přes davy mrkají na Viktora za barem a upíjejí rum, každý ve svém koktejlu.

Tags: , ,

Nikon F100

(aneb další zbytečný aparát)

Koupil jsem si nový aparát pro fotografii. Mojí (již třetí) analogovou zrcadlovkou se po relativně krátkém vybírání a po vydatné Ondřejově přímluvě stal Nikon F100. Svého času (údajně) nejlepší amatérská kinofilmová zrcadlovka.

Pravda, krasavec to zrovna není, zato poměrně rychle ostří, je příjemně těžký a robustní, dobře se drží v ruce a má řadu custom funkcí, které krasavcům vesměs chybí.

A jak fotí? Zatím mám jenom cvakací fotky ze zkušebního filmu (z něhož jsem polovinu osvítil, protože jsem si nebyl jistý navíjením), ale asi fotí nějak takhle…

Nohy si vyfotil Ondřej.

Tags:

Havířinou vonící

(o výletu a kousek navíc)

V sobotu ráno sedáme do Fauvé (po čtyřech hodinách spánku unaveni k smrti) a vyrážíme do holešovické tržnice. Zeleninové tržiště je zaručeně jeden z nejlepších způsobů, jak v Praze začít den. Po koupi několika kil vitamínů a obří kytice gladiol obléknu kravatu a pokračujeme do Čáslavi. Na náměstí s gotickým kostelem a modrobílým domem zdobeným šlehačkou se účastníme “Ano”, “Ano” obřadu. Rychle, bez otálení, se vzdalujeme do Kutné Hory, kde začíná výlet

Až někdy přijedete, vězte, že severní strana centra, okolo Václavského náměstí, je prostá turistů. Odůvodněně. Po peripetiích (oběd s vůní přilehlého suchého záchodu) objevujeme novou Galerii Středočeského kraje v bývalé jezuitské koleji. Prázdné prostory s čerstvě položenými podlahami, vůní dřeva a zdobným kováním se dají procházet s otevřenou pusou hodiny. Bohužel vám to, pokud jste to tento víkend nestihli, dopřáno nebude, mimořádná akce s jeho koncem ohlásila i svůj. Svatá Barbora, terasa vedle s nádherným výhledem, jižní historická část (ta krásnější) s kavárnou (krásnou, ale s nemilou obsluhou). Pokračuji ve svém zvyku pořizovat si vinné suvenýry z cest, a tak se mi doma chladí kutnohorské, pozdněsběrové i rulandské a především šedé.

Zámek Kačina, honosící se v průvodcích krajinářským parkem, nás překvapuje, překvapivě, zámkem. Park projdeme bez všímání, ale ze zámku jsme u vytržení více než hodinu. Nádherná sloupořadí lemovaná bílými lavičkami, velkoryse prázdné nádvoří, bílé francouzské okenice. Chotkové si uměli žít…

Bohužel, celý den je zataženo, bez širokáče nemá smysl gotiku ani empír fotit a tak se budete muset spokojit s pohlednicemi, ulovenými v kutnohorském antikvariátu.

pulkruhy

kruhy2

kruhy

lyzarka

gymnasta

atleti

PS: Asi se dá tak trochu pochopit, že se sem začínám vracet. Se mnou i obrázky a psaní. Snad brzo i o něčem přínosném.

Tags: , , , ,

Někdo má hrad…

… já třeba tohle 

stul4

stul1

stul3

kurkuma

sutnar

pola_ramecek2

knihovna

pola_ramecek

amarylis

amarylis2

Tags: ,

Fauvé nach Ostzé II.

(aneb Jak to všechno bylo)

DEN 1: Sobotní polední příjezd do Postupimi oslaven objížďkou rozkopaným centrem a květinovou kavárnou. Park Sanssouci, malé Versailles Velkého Fridricha, mě ohromuje svým hýřivým luxusem a rozmařilostí. Podezdívky vykládané malachitem a mořskými mušlemi, plejádou polodrahokamů, sochy z bílého mramoru a symetrie zeleně evokuje doby, kdy peníze skutečně nebyly problém. Na naprosto neuvěřitelný zážitek vršíme ještě bloudění po Postupimi při hledání Einsteinturm, expresionistické stavby připomínající Gaudího a Vetřelce. První večer v kempu překvapuje komfortem a rukama, které se rozpomínají na stavění stanu (na konci výletu je již ze mě expert, který dvouplášťový stan s předsíňkou staví za 12 a složí za 8 minut).

DEN 2: Neděle ráno se nese ve znamení přerušovaného S-ka, které nás do B. veze hodinu. Berlín je úchvatný, jako vždycky, v centru se potí dobrovolníci dozorující maraton a my se uklízíme do stínu blešáků a kaváren na Prenzlauerbergu. Na Arkonaplatzu si koupím mikinu "Praha" pro chladné noci ve stanu, kovový parohy i s jelínkem a námořnický knoflíky. Můj nejoblíbenější blešák v Berlíně si upevňuje svoji pozici. Pokus vykoupat se na Sprévě překazili maratonci, kteří mají v Kreuzbergu cíl a party. Další dvě kavárny, večeře u břehů Sprévy na pohupujícím se molu. Luzia zkouší můj sentiment a vydrží se mnou až do usnutí. S-ko, za dvacetpět minut šťastné shledání s Fauvé na odkladném parkovišti v Postupimi, cesta domů a spát.

DEN 3: MOŘE! Ale až večer. Mezitím popojíždění po Německu, návštěva Naturschutzgebiet Müritz, koupání se v krásném jezeře (příprava na mělké vody Baltu), zastávka v malém městě Güstrow s krásným zámkem, hrázděnými domky, kostelem a kavárnou. Vyhnout se Rostocku a konečně přistát na pláži, u moře plného medúz, chladného větru a zapíchaných kůlů. Racci na nás do noci křičí, asi proto, že před spánkem dlouho sedíme na pláži a kouříme.

DEN 4: Na chvíli máme Bibione – vyvalíme se mezi nudaNěmce, povětšinou tlusté a staré, a stejně jako oni se pečeme a občas to jdeme utopit do 22celsiového moře. Lenošení uzavírá kávička na pláži a pak už nasedáme do golfového žabince – řídím! U brány kempu se střídáme :) Rostock nás ospale a pošmourně vítá, největším zážitkem je dok loděnice předělaný na příměstské obchodní centrum (ať žije udržitelný rozvoj). Podruhé (a naposled, zato pořádně) bloudíme při odjezdu a nakonec i vypouštíme večerní výlet do Warnemünde. Citronový Beck porazil víno na plné čáře a od této chvíle vévodí našim večerům na východoněmeckých plážích. Dvě basy se na konci výletu vejdou i do Fauvégolfu.

DEN 5: Odjezd z Rostocku, kalupem přes Kühlungsborn, který je přes svoje švédské jméno plný německých důchodců a pestrobarevných plážových budek (Strandkörbe), a Rerik, rybářskou vesničku, ve které si nakonec nedám rybu. Unaveni sebou i neplánováním přijíždíme na zázračný ostrov Poel. Přivítá nás malebná selská krajina, koně a krávy pasoucí se na mokřadech, slunce a mraky. V poloprázdném kempu u moře obdržíme klíč k pláži a hned ho využíváme. Po chvíli brodění, čtení a opalování se, jíme večeři a plánujeme další cesty. Náš kemp se jmenuje Leuchtturm, a tak s "No future" a bojkotem plánování vyrážím(e) hledat maják. Po majáku nalézáme i pláže s barevnými útesy, kde trávíme čas vzdycháním a focením. Poel u nás vyhrává na plné čáře a proto na něm setrváme ještě dva dny.

DEN 6: Poelská turistika. Po dopoledni stráveném v polích objevujeme Naturschutzgebiet na severní straně ostrova. U Poelu se nachází miniostrůvek, který oplývá vzácným ptactvem, neuvěřitelně mělkým mořem a nádhernými obrazy. Bere nám dech několik hodin, chvíli společně s nádhernými mladými lidmi, kteří se kousek od nás opalují nazí (první a poslední hezcí nudisté). Když už se nám zdá, že hladina kýče byla navršena přesně na hladinku, ujistí nás o omylu tři slečny, které projíždí mořem na koních. Štípne mě vosa, všechno je skutečnost! Cesta lesem, průhledy na moře, učím Lenku fotit se zrcadlovkou a používat polarizák. Ve vesnici Am Schwarzen Busch si dám vytouženou rybu (ucházející) a radler (vynikající). Pak už nás čeká jen chvilka focení (k ničemu) u mokřad a polí a večer na pláži s obligátním citronovým Beckem a hřebíčkovou cigaretou. Kousek od nás si hraje velká německá rodina a mě znovu překvapuje, jak klidní a pozorní k sobě jsou. Večer u pláže končím tím, že podlehnu všeobecnému nátlaku a okolo jedenácté se nakonec opravdu svléknu a koupu v moři. Krása

DEN 7: Loučení s Poelem. Obrážíme oblíbená místa a poprvé nám nepřeje počasí. Nijak nám to nevadí, stejně si pláž i moře užíváme. Nakonec odjíždíme a z okýnka se loučím s vodní masou. Do října nebo listopadu se asi vidíme naposled… Odpoledne přijíždíme do Lübecku. První krásné město po Berlínu, cihlové katedrály a kostely, v jednom z nich si opatřuji originální tisk z Guttenbergova stroje. "Der Herr ist mein Hirte – Bůh je můj pastýř…" Lübeck je město marcipánu a tak jako každé větší město dnes má svoji čokoládovnu, má Lübeck svoji marcipánovnu. Na pultech leží prasečí šunky, kuřecí stehýnka, jablka, banány nebo vánoční stromečky – marcipánové laskominy. Skvělý dort jíme ve stínu platanu, který nepotřebujeme, protože slunce pořád nesvítí. Když si prohlédneme krásné dvorky ve starém měste, najdeme tu nejkrásnější lübeckou kavárnu, kousek od přístavu. Sotva usedneme, slunce se vzpamatuje. Vetešnictví, přístav, dům Buddenbrokových, spousta achání, velký déšť, před kterým se krčíme pod mojí námořnickou bundou. Zelený žabinec na nás čeká na nejdražším placeném parkovišti za celou cestu a jedeme na čtyřhodinovou odyseu po dálnici směrem na Postupim. Nejhorší řidiči jsou poláci, fuj, hanba. Noc v kempu strávíme omylem zdarma.

DEN 8: Černé svědomí z nezaplaceného kempování mě ráno vyhání ze stanu před šestou a tak se procházíme okolo jezera a zkoumáme okolní domy a parkující plachetnice.  Z široké nabídky nemovitostí si nakonec vybíráme římskou vilu s barokním andílkem na zábradlí. Máme štěstí – je zrovna na prodej nebo vermietung. Po snídani odjíždíme do Alexandrovky, postupimsko-ruské kolonie pro ruské zpěváky. Mezi roubenkami z jiného světa si mojí zrcadlovky všímá okolo procházející mladík a chce se bavit o fotoaparátech… Bez kafe a spánku mozek odmítá sloužit a zmůže se pouze na "Das ist ein analog" a "Ja". Mladík se i tak povzbudivě usmívá a zůstane posledním člověkem, se kterým se v Německu bavím. Jedeme domů, s bezvýznamnou odbočkou v Pirně, překročení hranic provází znechucení z českých silnic, bordelů a vietnamských stánků. Jsme doma…

Fotky

Z důvodu množství jsem na Flickr dal náhodný výběr fotografií. Pokud má někdo zájem spatřit všechny, jsou mu k dispozici v galerii.

Tags: , , ,

Bílý walkman na obrázky

yet another camera

Koupil jsem si foťák. Ano, není to žádná velká zpráva, okurková sezóna útočí v plné síle i na mě… Ale malý bílý a šedomodrý kompaktní širokáč s haptickým povrchem si mě (minimálně na příštích několik dní) získal. Zatím si strkám prsty do záběru, fotím v příliš tmavých prostředích, kompozici dotvářím šňůrkou a když si foťák roztočím okolo prstu, občas zmáčknu spoušť. Jmenuje se Rainbow

 

Zatím se můžete podívat na fotky z prvního filmu, do kterých jsem prst nestrčil nijak zásadně (klik na fotku).

Jinak se plánuje dovolená ve vlasti našich milých dederónských sousedů s mírným přesahem do Hamburgu. Prozatimní itinerář – Postupim, Berlín, jezera na cestě k baltu, Rostock, moře, moře, moře, moře, pláž, moře, Lübeck, moře, Hamburg. Těším se

Tags: ,

mein koffeinvoll berlin

Po deseti měsících jsem zavítal do města na Sprévě. Spojeno s velmi příjemnými i velmi nešťastnými vzpomínkami mě pokaždé překvapí rozporem mysli, který u mě cestou nastane. Snídaně v jídelním voze tuhne v krku a nechce proklouznout, Česko mě před hranicemi svírá svým Švýcarskem, mlhou, labským chladem a pískovcem. První německé nápisy upomínají na dávné MMS a první půlnoční dobrodružství na hranicích. Aber jetzt sind wir grenzenlos…

Berlín mě přivítal v Kreuzbergu – Milch&Zucker oranžová kavárna, první gay (z mnoha) sedící vedle mě, první ristretto (z mnoha) s mlíkem. Procházky přinesly čumendu na prvních dvou blešácích, objevení hasičské fontány a skvělého vetešnictví. Vprostřed deště jsem zmobilizoval telefonické sítě a SMS konverzací odhalil otevírací dobu Neue Nationalgalerie (foto) s Miesovou fasádou venku a skvělými surrealisty uvnitř. Večer mezi provazy vody uplynul pod markýzami a v průjezdech Kreuzbergu, v obchodech s módou a kavárnách s toasty.

mies

Shodou okolností a po loňských narozeninách i plánů, moje neděle v Berlíně začínají i končí na Prenzlauer Bergu s malými odskoky na Hackescher Markt. Vždycky je to skvělá neděle, nejlepší, jak jde. Spousta krásných kaváren, spousta krásných lidí, spousta zážitků. Po roce jsem se znovu vyfotil ve fotobudce a asi jsem se opravdu změnil. Indonéská kuchyně k obědu a kombo kaváren Glücklich (Kauf dich glücklich a Glücklich am Park – foto), bleší trh na Arkona Platzu, kde mají vždy něco super. Nepršelo a večer mě náhoda zavedla na festival mladých designérů v rámci berlínského Fashion Weeku. Pokud cestujete, určitě tu a tam zkuste nastoupit do tramvaje a říct si “na čtvrtý zastávce vystoupim”. Dělám to často, funguje to skvěle
Večer jsem skončil jeden a půlem objetím Berlína po Ringu a četbou Shitaa.

fashionstore2

Pondělí byl nákupní den. Skvělá snídaně, croissant s marmeládou a kávou, a pak už MUJI a Fred Perry, kde jsem si koupil boty, co jsem si vybral loni. Po utracení spousty peněz a krátké procházce po Alexplatzu (foto) jsem odjel do “laciného” Kreuzbergu na sushi/oběd, koupit skleničky a do poslední nové a skvělé kavárny Luzia na Oranienstrasse, která stejně jako řada pražských kaváren oplývá zatuchlostí a polorozpadlým zdivem. Nicméně i polorozpadlé zdi se dají v interiéru využít namísto zakrývání a výsledek byl/je velmi podařený. Poslední chvíle v Berlíně jsem využil na rychlý přesun do Glücklich am Park na poslední kávu a vafle.

alex3

Celou cestu jsem nafotil na mobil – fotky k vidění zde.
Nafotil jsem i půlku filmu v mym kompaktu Olympusu Trip 35 – série fotek zde.

Tags: , , ,

Seznamte se

Můj nový Olympus Trip. Říkal jsem si, že kinofilmový kompakt přijde vhod, tak jsem si udělal radost.

my (soon to be) new love

Tags:

Holga nezlobila

A i přes moji neobratnost při vyndavání filmu (ehm, svitek mi vypadl nezalepený z ruky) mi poprvé vydala všechny obrázky, co jsem na ní nacvakal. Takže ukázky z mého šestého filmu. Louis, I think this is the beginning of a beautiful friendship

trigy

indian summer in prague

river bank

orlik2

orlik1

brno tisnov

lenka

stairs

 

Tags: ,

Flákám se

Nebo spíš flákám blog. Chybí mi motivace i téma. Cesta do Berlína byla skvělá, ale přenášet ji do černých puntíků na displeji, se mi dvakrát nechce. Objevil jsem řadu nových věcí v designu, módě, časopisech i umění, ale…

Aby řeč nestála, pošlu jako věrný zákazník pana Škody výběr pár holgofotek a zrcadlovkovek z Berlína.

Berlín

Berlín na zrcadlo





Tags: , ,