Manuální zručnost

(aneb Zrození sekery)

Mám rád Vimeo. Častěji než kdekoliv jinde tam lze najít videa se zajímavým obsahem zabalená do blyštivého pozlátka kvalitního vizuálního zpracování. Mohou se dotýkat módy (2, 3), foto editorialů nebo mít čistě informační hodnotu, ale v poslední době často představují životní styl vzdálený od naší každodenní rychlosti, stresu a konzumu. Ty pak jsou blyštivější a přitažlivější než sebenaleštěnější vizuální pozlátko. Příkladem můžou být videa od Kinfolku nebo klip The Birth Of A Tool.

“It is a tragedy of the first magnitude that millions of people have ceased to use their hands as hands. Nature has bestowed upon us this great gift which is our hands. If the craze for machinery methods continues, it is highly likely that a time will come when we shall be so incapacitated and weak that we shall begin to curse ourselves for having forgotten the use of the living machines given to us by God.” – Ghandi

PS: Příště možná dojde na Stockholm, vyjížďky na kole nebo pražské kavárny.

Tags: , ,

Férový dorobotky

(aneb po čem srdce moje touží)

Brazilsko-argentinská antagonie je asi dobře známa. Jednou mi někdo vyprávěl vtip, který prý koluje Brazílií

Jde chlápek po pláži a potká žebráka. Hodí mu drobný a zeptá se, jak se daří. Jak jinak, žebrák si stěžuje a odříkává…
Žena mě vykopla z bytu, rakovinu mám, syn mi umřel, z práce mě vyhodili…
Páni, druhej chlápek na to, to je dost hrozný.
No, ale to neni to nejhorší, pokračuje žebrák, já jsem ještě ke všemu Argentinec.

Každopádně, bydlím na druhé straně zeměkoule a tak mě podobné nesváry ani trochu netrápí. Mám poměrně pozitivní vztah k Brazílii i Argentině i přes všechny jejich neduhy. Za ty, co si budeme povídat, neseme sami určitý díl odpovědnosti. Protože se k naší odpovědnosti vůči světu neumíme dobře postavit, vymysleli marketingoví chytrolíni v neziskových organizacích i komerčních společnostech (mimo jiné) “fair trade“.

Hodně neobratně se vrátím na začátek a Brazílii a Argentinu propojím s fair tradem. Jak? Pěšky…

Veja je francouzská firma, která boty kompletně vyrábí v severní části Brazílie (to je ta chudá část s indiány a černochy, ta jižní je bohatší než Německo) a zaručuje dělníkům při výrobě podmínky srovnatelné s evropskými podle duchu fair trade. Kromě toho používá bio bavlnu i kůži, i když jejich využití pro mě zůstává i nadále sporné. Pařížská návrhářka Christine Phung loni navrhla pro Veju kolekci bot, z nichž pochází i obrázek výše – koukněte i na její další kreace.

Druhými zástupci fairtradového baťobyznysu jsou boty TOMS. Jednoduché boty argentinských “starousedlíků” se i nadále produkují v Argentině a ke klasickému fair trade přístupu přidávají třešinku na dortu. Za každý zakoupený pár bot věnuje firma jeden pár bot dětem z chudých rodin v Argentině a jižní Africe. Loni takhle TOMS rozdal 60000 párů bot.

Ani jedna ze značek není v Česku bohužel zastoupena, Veju jsem objevil v Paříži, TOMS online. Moje přítelkyně letí do Paříže ve čtvrtek a přibalím jí do kufru metr. Vám i sobě hodně štěstí při nákupu bot bez vyzkoušení;)

Tags: , , ,

Twisted – svět microblogů

(Postrádáte cizí emoce?)

Určitě byste definici termínu micro-blogging dali dohromady sami. Analogicky, podle názvu, se micro-bloggingem označuje velmi krátké blogování, nebo lépe řečeno posílání velmi krátkých blogpostů. Ty mívají méně než 200 znaků, nejčastěji okolo 140 – to kvůli délkám sms, kterými můžete na svůj microblog přispívat. V Česku poměrně neznámá věc, zatím spíš jen v podobě marketingových pokusů a beta-serverů. Ve světě? Těžko říct, ale rozhodně je to jeden z trendů, který se dlouhodobě (na poměry internetu:)) udržuje a rozvíjí.

Micro-blogging může být poměrně jednoduchý a zábavný – díky uživatelsky přívětivým rozhraním a velmi snadnému odesílání postů prostřednictvím mobilního telefonu nebo e-mailu. Nasnadě je nicméně problém využití microblogu. Budete ztrácet čas psaním svého aktuálního pocitu do mobilu, abyste ho vyvěsili někam na web? Jak dlouho taková zábava vydrží?

Relativně smysluplné řešení přinesl například server Twitter.com. Kombinuje totiž prvky sociálních sítí a micro-blogging. Na svém profilu tedy nejen píšete své aktuální microposty (o tom, co děláte nebo jak se cítíte), ale zároveň přehledně sledujete microposty (= pocity nebo činnosti) svých přátel. No… Osobně nemám tolik času ani vůle, abych se něčemu podobnému věnoval, ale kdo chce kam…

Na rozdíl od klasických sociálních sítí je microblogovací komunita Twitter poměrně otevřená. Internetovým voyerům proto poskytuje výbornou zábavu, marketingovým analytikům motá hlavy. Z microblogů můžete vyčíst některé trendy nebo sledovat specifická sociologická data. Poměrně přesná, nicméně na úzkém a specifickém vzorku. Pokud si marketingoví stratégové na microblozích nevylámou zuby, přinese jejich úsilí určitě zajímavé výsledky. Zatím slouží data z microblogů spíš pro hračičky, stejně jako spousta dalších zajímavých a naprosto bezcenných dat z internetu. Podobné hraní zrodilo například stránku twistori. Ta vás “nasytí” cizími emocemi. V reálném čase ukazuje, co autoři na twitteru aktuálně nenávidí, milují nebo na co myslí. Tak co? Máte dost svých přátel nebo kliknete?

PS: Osobně se teď cítím odpočatě

Tags: , ,

Telegrafem z posilovny

(= out of office)

Zítra nejspíš napíšu krátké ohlédnutí za děním okolo Pandy/Landy. Ještě předtím se ráno stavím v bazénu, což bude po pár týdnech první věc, kterou udělám pro svoje tělo (pokud se nepočítá zdravé jídlo, sex a dostatek tekutin a spánku). Docela se těším, ale ještě víc se mi chce poté, co jsem viděl reklamy na World Class Gym od ruské pobočky agentury Lowe. Vizuály mi přijdou skvělé, stejně jako direkce a s chutí bych si plakáty vylepil v pokoji. Texty už trochu pokulhávají, i když minimálně polovina z nich je podle mě vtipná. Bohužel neumím vylistovat na Ads of the World všechny reklamy z této série, tak ostatní plakáty hledejte v sekci Recreation and Leisure na tomto serveru.

 

Vždycky, když vidím podobné kampaně a především vizuály nadnárodních společností, divím se, proč české pobočky vzory matek prostě nepřebírají. V případě World Class připomínám plakáty, využívající polopatických fotografií částí osvalených těl na podivně zbarveném pozadí se sloganem “We create shapes”.

Materialista

Co se věcí, které na stěně mít můžu, týče, pomýšlím si na vydražení díla z internetové aukce “Děti dětem“, kterou pořádá Linka bezpečí. U většiny dražených obrazů mám problém s tím, že něco podobného mi každý měsíc posílá nebo dává moje jedenáctiletá sestra. Nicméně zaujal mě linoryt od (také) jedenáctileté Kateřiny Šamajové ze série “Můj nejlepší kamarád”. Tak uvidíme, jak se svým stropem pochodím…

Tags: , , , ,

Internetové delikatesy

(století?)

Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.

Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.

Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.

Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.

Ochutnávka

Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.

Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.

Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.

Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)

Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)

Čtěte

Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.

Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
 

Tags: , , ,

Háček má háček

Akce Freezing Prague, o níž jsem tu před nedávnem informoval, utržila značné šrámy a bohužel odhalila slabiny napodobování úspěšných konceptů založených na momentu překvapení a masovosti v době internetu. Zatímco zmrzlé Grand Central nebo Trafalgar Square nikdo nečekal a právě v tom tkvěla síla události, zvěsti o Freezing Prague už daleko přesáhly okruh zasvěcených. Z utajené exploze ve veřejném prostoru se tak stalo veřejné tajemství, o kterém informovalo například bleskove.centrum.cz. Akce tak zdaleka nemůže mít takový dopad, jaký zamýšlela. Nedá se nic dělat – přestože jsem byl ochoten organizátorům odpustit leckteré dle mého soudu hlouposti a dostavit se, zítra mě maximálně někdo potká jako zapáleného přihlížejícího (koneckonů, úplně ujít si to taky nechat nemůžu).

PS: Pokud by někdo rád namítal, že jsem k vyzrazení akce sám přispěl, vězte, že tento blog má zhruba 20 – 40 pravidelně se vracejících čtenářů. A u nich jsem přesvědčen o jejich inteligenci a smyslu pro hru ;)

Tags: , , ,

Háček v realitě

Reality hack nese název v souvislosti s hackováním v počítačové terminologii. Můžete si jej tedy představit jako nějaké vloupání do reality, organizovaný vpád něčeho nenormálního do běžného života. Protože takový hack může mít často umělecké ambice, je celkem jednoduché si jej představit jako masovější uměleckou performaci. Blíže o reality hacku pojednává wikipedia v úvodním odkazu.

Jeden z prvních globálních reality hacků je pro Čechy naplánován na květen pod názvem Zombie Walk. Osobně mi přijde trochu dětinský a zastaralý (?), ale občas si člověk opravdu říká “nemusí pršet, jen když kape”.

Nicméně jsem při toulkách internetem narazil na mnohem méně přímočarý a o to více úderný – Frozen  *. Počátkem roku jej uskutečnila skupina Improv Everywhere na největším vlakovém nádraží světa – newyorském Grand Central. Představte si, že spěcháte na vlak a najednou, v jeden moment, se všechno okolo vás zastaví. Asi si brzo uvědomíte, že ne tak docela, nejste jediní “živí” v okolí a i hodinky tikají dál. Přesto věřím, že to musí být pořádný šok. Frozen * (hvězdičku jsem doplnil sám za libovolné místo na světě) se rozšířil a na konci února byl zopakován již v 28 velkých městech v 13 různých zemích. Takže… kdy zmrazíme Staromák? :)


naprosto neuvěřitelné zmrazené Trafalgar Square


původní Frozen Grand Central

UPDATE: Právě jsem narazil u WOM Evangelistů na článek, který pojednává o Flash Mobs, což je právě tato specifická odnož reality hacků. Kromě mnou uvedených informací WOME přidávají další příklady ze světa, včetně slavných pillow fights. Stojí za přečtení. WOME také založili na Improv Everywhere pražskou skupinu… Tak že by přece jen ten Staromák? Hlašte se…

UPDATE 2:

Freezing Prague 2008
Kdy: 18.3.2008
Kde: Vestibul metra Muzeum před drogerií Rossman
Sraz: 17:00
Začátek akce: 17:10

Popis akce: Zmrznutí na místě v jednu chvíli tolika lidí, kolik se sejde. Pokud zrovna jíte banán, tak uprostřed kousnutí, po dobu jedné minuty.
Sejdeme se před drogerií Rossman, vestibul metra Muzeum v 17:00. V 17:09 sejde do vestibulu člověk, oblečený celý do oranžového. Obejde celou pasáž, aby všechny upozornil, že akce za chvíli začne a zhruba před vchodem do drogerie Rossman „zmrzne.“ Budiž to považováno za signál pro všechny. Lavinovou reakci zmrzneme všichni v pozici, v jaké se právě nacházíme. Nemusíte tedy vidět přímo na něj a čekat, kdy zmrzne. Stačí vidět na dalšího účastníka, můžeme se tak rozptýlit po velkém prostoru. Po jedné minutě oranžový člověk „rozmrzne“ a rozejdeme se.
Doba trvání: 1 minuta

Tags: , , ,

Fotky z pytlíku končí

(aneb Zamáčkněte slzu za Polaroid)

Na polaroid mám dost příjemných i nepříjemných vzpomínek. I v dospělosti se mi dařilo uchovat si ten malý pocit zázraku při zrození fotografie a polaroidy mám rád. Stejně jako kdysi neuvěřitelně nákladná daguerrotypie se nyní odebírá i tato (o něco málo méně nákladná) metoda fotografie na odpočinek. Kromě ceny ji zabil i nástup digitálních fotoaparátů.

Přesto pořád existuje řada nadšenců, mezi nimi i mí kamarádi a známí, kteří polaroidům fandí. Možná se právě díky těmto lidem instatní fotografie dočká podobného znovuvzkříšení jako tyčinky Wispa. Ale zatím tomu příliš nevěřím…

(c) internet

(c) Theresqa

(c) Maara

UPDATE: Hlasy z internetu za zachování polaroidových kazet sílí. Nejzajímavější mi přijde iniciativa Save the Polaroid, na Flickru je otevřený pool Save Polaroid, na serveru YouChoose, kde uživatelé mohou snadno přidávat petice a připojovat k nim své podpisy, je polaroid zastoupen zde. Další skupiny vznikají na Facebooku, MySpace i dalších serverech.

Tags: ,

Bezhlavě

(mám ho v merku)

Decapitator má “nový” projekt. A k němu video (klik)

 

PS: Uspává mě Emily Haines & The Soft Skeleton

PPS: Bruslení je velká legrace :)

Tags: , , ,

“Západ” zase o kousek blíž

(Taky nesnášíte českou závist “západu”?)

Včera jsem procházel Vodičkovou a podivil se, když jsem v Myšákovi nad cedulí Billy uviděl plakát BoConceptu. Při rešerších jsem se podivil znovu, to když jsem zjistil, že BoConcept už v ČR jednu prodejnu má – v Brně. Dánský nábytek bude v Praze konkurovat fusion cuisine v podání Vitry a italskému Natuzzi. I když si nic nekoupím, jsem rád, že Česko podobným výrobcům už stojí za zastoupení. V Kodani mě navíc u BoConceptu zaujaly nápadité reklamní kampaně. Snad se můžeme těšit i tady…

MD-M-WH-M409-4220-7100-1

Další vymožeností západního světa, která k nám v posledních dnech dorazila, je, jak už všichni určitě víte, kavárna Starbucks. Ta byla otevřena v úterý Grömlingovském paláci na Malostranském náměstí. Naštěstí. Když se loni na jaře zveřejnilo rozhodnutí AmRestu (který vlastní frančízu pro střední Evropu) otevřít provozovnu v Praze, uvažovalo se o umístění v Palladiu. Četl jsem o tom ještě v prosinci.

Starbucks zrovna nemusím, zvlášť pokud bude v Praze mít evropské ceny, ale asi tam zajdu, aby mi něco neuteklo. Jestli máte pocit, že vám by mohlo taky, víte, kde ho hledat.

Tags: , , ,