Wanker off, madman

Taky to znáte? Večer jdete do planetária, jen abyste příští den v rozečtené knížce přelouskli nahodilou pasáž o nebuliu? Nebo vás někdo vezme na výstavu Oskara Kokoschky a druhý den o něm vedete zasvěcenou konverzaci s kunsthistorikem, kterého jste právě poznali… Já mám tyhle okamžiky rád, vždycky mě ukotví, dávají mi pocit, že svět funguje, jak má.
Podobný zážitek mi dnes připravili Misfits, můj nový oblíbený seriál.

Misfits

Nepravděpodobní hrdinové již sklidili kdejaké ceny akademie, české lvy, francouzské palmy, maliny, medvědy a všelikou další faunu a flóru. Klišé. Ale nepravděpodobní superhrdinové? Těch asi moc není, ale jsou jimi třeba právě Misfits, banda mladých pseudodelikventů (ano, i ukradené bonbóny se počítají), která při bouřce s padajícími trakaři získá superschopnosti — pokud tedy jste ochotni považovat to, že kdokoliv se vás dotkne, začne vykřikovat “Seš sexy kunda, chci ti pochcat kozy” a chce vás znásilnit, za superschopnost. Hrdiny seriálu po bouřce nenapadne nic lepšího než s pomocí nově nabytých schopností spáchat vraždu a pak už se to s nimi jenom táhne… A co se s nimi táhne? Zjistěte sami.
Misfits provází skvělá kamera, která většinu času připomíná tilt-shift fotografie, soundtrack připomínající náladu Donnie Darka a hlavně humor – britský, břitký, mezinárodní a všesrozumitelný. A taky… Nějaká ta BAFTA proběhla.

Mad Men

Don Drapper je idolem všech frustrovaných pracovníků marketingu, nadějných agenturních kreativců, povýšených staromilců i naivních sekretářek. Pete Campbell je prototyp slizouna, vlezdoprdele a křiváka, někdo, koho můžeme všichni svorně nesnášet. A Betty Drapper v každé epizodě trpělivě předvádí, proč Julianne Moore za svůj výkon v Hodinách získala pouze nominaci na Oscara. Mad Men, pracovníci reklamní agentury v New Yorku na začátku šedesátých let, pohánějí kupředu můj druhý současně oblíbený seriál. Vidím ho po třech letech znovu, takže se o něm zmíním i tady, protože tehdy jsem sem přestával psát.
Dokonalé kostýmy a výprava, jež berou dech, dramatické zápletky a jemné finesy herectví známé z těch nejlepších filmů. Mad Men vás hravě přenesou o 50 let zpátky, do doby, kdy ještě žili praví muži, společenské role nebyly po srandu králíkům a ženy chodily vybraně oblečené i věšet prádlo.

PS: Abych nezapomněl – dnes ráno jsem si četl v The Rest Is Noise: Listening to the Twentieth Century o úvodních tónech Zarathustry, které o několik hodin později zazněly právě v Misfits.

PPS: Bez zajímavosti není ani skutečnost, že Richard Strauss, alespoň podle Rosse, s posluchači tak trochu zametal. Například tím, že v úvodu opery Salome použil sekvenci tónů známou do té doby jako diabolus in musica pro její neblahé účinky na lidský sluch. Myslím, že to patří k takovým těm drobným radostem, které si jako génius můžete dopřát… A já díky tomu přejel dvě stanice metra.

Tags: ,

Dentální hygiena De Luxe

Občas mám sice, pravda, pocit, že moje péče o zuby je deluxe sama o sobě – zrovna jako minulý týden, když jsem přesedlal na mezizubní kartáčky Curaprox a zjistil, že jich dvakrát méně stojí dvakrát více než moje bývalé TePe – ale co si budeme povídat… Nepřeháním to. Nicméně možná budu.

Designové kartáčky (japonské, cha) značky Yumaki jsou to pravé pro všechny snoby, kteří mají svoje drahé hygienické, pečující a zkrášlující přípravky vyskládané napříč celou koupelnou. Jsou dostupné v několika barevných provedeních, propracovaný design zohledňuje jak ergonomii, tak i hygienický aspekt věci, a ohledy na matku zemi z nich jenom prší – použité materiály jsou buď degradovatelné nebo recyklovatelné, Yumaki navíc postrkuje uživatele kartáčků, aby využívali jejich recyklačního programu “Vraťte nám tři kartáčky a jeden vám pošleme zadarmo“.

Co je pro mě největší výhoda kartáčků Yumaki, je ale možnost předplatného – prostě do Yumaki pošlete svoje peníze a Japonci se pak postarají o to, abyste měli každé dva (resp. tři nebo jeden) měsíce nový kartáček v poštovní schránce. No, nestojí to za to?

PS: Pokud jste ještě neviděli, zajděte si do kina na film Submarine (do češtiny bůhvíproč přeložený jako “Jmenuji se Oliver Tate”)

PPS: A až budete mít vypucované zuby, dopřejte si Misfits.

Tags: , , ,

Filmový update

Chvíli poté, co jsem poslal předchozí post, jsem si uvědomil, že v něm něco chybí. A měl jsem pravdu – zapomněl jsem na filmy. Tento týden (přesněji 1. října) začíná festival německy mluveného filmu Der Film (s pořadovým číslem 3) v kinech Aero a Světozor. Tentokrát se asi už nepodívám na zahájení, přesto se pokusím aspoň pár kousků stihnout a prosvištět si některá němetská slofička.

Protože “vládnu” (ehm) i švédštinou, návazný cyklus Bergmanových filmů v Aeru mě taky určitě nemine. Neměl by ani vás, příležitost vidět Personu nebo Sedmou pečet na velkém plátně se nebude v nejbližší době opakovat.

R. I. P.

Málem bych i tady na něco zapomněl… Když už píšu o filmech, nemůžu se nevyznat ze svojí lásky k Frajeru Lukovi. Frajer, který sní 50 vajec a umře v honbě za svobodou, je moje nejoblíbenější filmová postava. Paul Newman, jeho představitel, se za ním odebral tento pátek. Svůj život věnoval mimo jiné i popularizaci zdravé stravy a charitě.

Tags:

Konečně

Často se mi stává, že něco chci a dlouho čekám (z nejrůznějších důvodů), než se taková věc ke mně dostane. Vypozoroval jsem, že pak nastávají v zásadě dvě možnosti. První, lepší, je taková, kdy se dlouhé těšení odrazí ve velké radosti, kterou nakonec mám. Druhá, horší, se přihodí, když se čeká příliš dlouho. Nevím, kdy nastává zlom, ale stane se. O třech věcech, na které jsem dlouho čekal a konečně je minulý týden dostal, nebudu psát, kam patří, ale třeba to poznáte ;)

Trika složená z papíru a srnečků

Konečně máme trika! Dnes přijedou do Prahy, distribuce může začít, ještě nevím, jak je budem prodávat, ale to se snad nějak udělá :) Zatím je na sobě vyfotila jenom Marcelle, takže jde jen málo vidět kontrast, se kterým počítám na pánské variantě. Zároveň budu muset promyslet, kdo a jak pánské varianty nafotí. Přichází tedy ochutnávka holčičích.

Čtverečkoplasťák

Holga už nafotila svůj první film a já nechal fotky vyvolat. Píšu nafotila, protože ty fotky víceméně fotila sama, hledáček je taková malá, průhledná, irelevantní věc. Ještě mám co pilovat…

eva

house of my uncle

nadrazi

Potemnělý Batman

Batman ve Village Cinemas byl zážitek. Sice mě štvali křupani popcornu, reflexe bůhvíčeho ze sálu na plátně a rozmazané rychlé scény, ale i tak jsem si Batmana užil. Výprava filmu byla skvělá, narace taktéž a na rozdíl od některých online kritiků jsem nenacházel moc hluhých/nudných míst. Jediné, co mi na filmu samotném nakonec vadilo, byly myšlenky, zámořskou kritikou a diváctvem do nebes vynášené. Ani ne tak jejich obsah, jako spíš jejich naivní a přímočaré podání. Příště by měl Nolan zkusit něco, co sedí méně komiksu a více výpravě a ději, který pro Batmana připravil, něco jemnějšího a rafinovanějšího. Pak bude Batman opravdu na jedničku, zatímco v Temném rytíři si jí zaslouží snad opravdu jen Joker.

Tags: , , ,

Imprese VII.

(aneb rychle to zamluvit)

Tags: , , ,

Imprese V.

Tags: , , , , , ,

Oh la la

V rámci francouzského duševního rozpoložení (věřili byste, že opravdu v každé třetí větě řeknou “olalá”, jak ve filmu s Funésem?) přidám pár francouzských tipů dostupných v Česku. Francouzský institut v Praze pořádá kromě kurzů francouzštiny i řadu zajímavých kulturních akcí, má vlastní knihovnu, kavárnu a kino. Pokud jste tam ještě nebyli, pak vítejte v Praze, uprostřed je Václavské náměstí, nahoře kůň a dole Můstek.

Nicméně, dnes začínají ve Francouzském institutu ozvěny Anifestu, které přinesou čtyři francouzské animované filmy. Ty navážou na nedávno uvedené Trio z Belleville a známější Persepolis. Ať již půjdete na Vraha z Montmartru, Lovce draků, Azura a Asmara nebo na Kirikou a divou zvěř, cestou ven si nezapomeňte vzít kompletní program IFP. Najdete v něm kromě dalších filmů uváděných v Kině 35 například i pozvánku na Burgundský trh, který se bude konat tento pátek a sobotu.

Pokud zrovna nejste z Prahy, na poslední francouzský tip stačí Youtube. Elektronická skupina Justice, proslavená svým albem Cross, nedávno vydala klip ke své skladbě Stress. Autorem kontroverzního klipu, který několik televizí zakázalo, je Romain Gavras, syn Costy Gavrase, autora slavného thrilleru “Z”. Od uveřejnění klipu na youtube 1. května, jej vidělo takřka třičtvrtě milionu lidí. Připomíná jim například Mechanický pomeranč, La Haine nebo klip Smack My Bitch Up od Prodigy.
Jestli za klipem stojí touha šokovat a přitáhnout pozornost nebo snaha upozornit na reálný problém, posuďte sami.

Tags: , , ,

Pohádkové dny

(infantilní)

V poslední době se mi nějak rozmnožily pohádky. Nevím, nejsou to žádní králíci, přesto se nějak sešly. O jedné jsem psal nedávno, o dalších třech napíšu dnes.

Hvězdný prach – Stardust

Připouštím, že mě na tuhle pohádku navedla Claire Danes, moje oblíbenkyně. Připouštím, že to není nejlepší pohádka v dějinách lidstva. Připouštím, že vlastně není moc důvodů o ní psát. Až na to, že jsem ji viděl v úterý večer a přesně takové pohádkové zakončení dne jsem potřeboval.

Příběh o hvězdě spadlé na zem provází řada scénáristických škobrtnutí. Tím jsem vyčerpal zápory. Pohádku z pera Neila Gaimana ve filmovém kabátu zdobí skvělý výkon Roberta De Nira v roli drsného kapitána vzdušné lodi, který si ve volném čase kreslí na tváře emosrdíčka a obléká se do dámského negližé, příjemný soundtrack a krásné lokace. Stejně jako všechny ostatní příběhy v tomto postu i Hvězdný prach patří k těm, které si díky chytrým vzkazům i narážkám vychutnají i dospělí.

Princezna nevěsta

Pokud to náhodou nevíte, tak tahle skvělá pohádka, kterou napsal William Goldman (zdravím blueskina;)), vyšla na DVD za 49 korun. Koupil jsem ji dnes v Tescu u I. P. Pavlova. Příběh začíná známou “As you wish…” pohádkou a dál se odvíjí podle vlastních fantaskních not. Nechybí zázračné přežívání požití jedu, rychlovýuka šermu a porážení šermířských velmistrů (podobně jako ve Hvězdném prachu) nebo zmrtvýchvstání (podobně jako v Bibli). A dobrý konec.

Tuhle pohádku už asi 14 let počítám k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl.

Nekonečný příběh

Taky jste chtěli mít jako malí Falca? Nebo se jako Atrej prohánět po pláních Fantastiky v honbě za záchranou světa pohádek? Já hrozně. Film jsem poprvé viděl jako malý v němčině, ale nic mu to neubralo na atraktivitě (přestože jsem ničemu nerozuměl, stejně jako můj táta, který mi simultánně “tlumočil”). A když jsem včera zaslechl ten notoricky známý cajdák, závěrečnou skladbu “Neverending Story”, chytla mě nostalgie. Příběh všichni znáte, takže jen doplním fotku.

PS: Kolikrát jsem tu použil slovo pohádka?

PS2: Na flashmobu Freezing Prague jsem nakonec nebyl. Všem, kteří mě tam čekali, se omlouvám.

Tags:

Be Kind

(forward)

Be Kind Rewind je nový film Michela Gondryho. Toho Gondryho, který má na triku vynikající Science of Sleep, slavnější Eternal Sunshine of Spotless Mind a pár klipů pro Björk a další. Zdá se, že i novinkou si přidá další zářez na pažbě do řádky vynikajících režisérských počinů (a já se po dlouhé době těším do kina).

Be Kind Rewind vypráví příběh dvou přátel, z nichž jeden je majitel videopůjčovny a druhý magnet. Přátelství jsou tu od toho, aby přestála i takové překážky a nejinak tomu je i v tomto filmu. Video (Mos Def) a Magnet (Jack Black) se rozhodnou svým nepřekonatelným překážkám v soužití čelit a pro nejvěrnější zákaznici videopůjčovny natáčí filmy znovu, nezmagnetizované. Dál už si chci všechno nechat jako překvapení

Pozvánka do kina…

Tags: ,

… a budeme si dělat vlastní věci. Klipy, chápeš…

(+ iPhone sucks)

!! upozornění!! Následující post a jeho nadpisy obsahují četné narážky na cizí tvorbu (ostatně jako obvykle). Pokud čemukoliv nerozumíte, znamená to, a) že jsem špatný vypravěč; b) že máte jiné kulturní zázemí. Prozatím to sveďme vždy na druhou možnost, děkuji za pochopení

Včera jsem se vydal na procházku YouTubem, vyzbrojen (pivem a četbou klasiků) jmény mých oblíbenců a pomůckami jako “view by rating”. Samozřejmě, že moje toulky odstartoval Spike Jonze, autor jednoho z nejlepších konceptů v historii hudebních videoklipů. Sabotage od Beastie Boys je klip, který znám od Spikea nejdéle, vždycky mě potěší a zvedne mi náladu. Dál se k videoklipům od trojice Jonze, Cunningham a Gondry nebudu (vědomě) vracet, ale vy určitě prolinkujte obsahy DVD s youtube. Doporučuji zejména Elektrobank od Chemiků nebo Drop od Pharcyde.

V prvním roce boomu YouTube, 2.0, nás všech a Terry Naomi, uděloval YouTube ceny za klipy a v anketě se umístila i kapela OK Go. Dodneška mě jejich klip nepřestal fascinovat – svojí jednoduchostí, promyšleností, efektivitou. Kolik znáte tak zábavných klipů za tak málo peněz? Kolik znáte starejch chlapíků, kteří se naučí tuhle střelenou choreografii, aby ji zahráli na jeden zátah? Kolik znáte klipů natočených na jeden statický záběr?

OK, jeden další znám. Je od Benna Benassiho k jeho “Satisfaction”. Určitě se podívejte na jeho stránky pro necenzurovanou verzi klipu “Who’s Your Daddy?”

V první verzi tohoto postu jsem zapomněl na můj takřka každodenní ranní budíček. Klip k Deceptacon od Le Tigre by tady ale chybět určitě neměl.

Nakonec, především pro mužskou část obecenstva (je nějaká?), všeshrnující klip k albu Different Tastes of Honey od Tosky. Kdyby to někdo promíchal s She Woolf Daydreaming od Kid Loca, tak to bude nejvíc sexy klip, co existuje (guaranteed!)

A slíbený bonus v podobě špatného, špatného iPhonu. David Lynch osobně vám vysvětlí, proč filmy na mobilu prostě NE.

Update: Nemohl jsem odolat a musím sem přidat ještě ultrapozitivní klip “na jeden zátah” od Feist – One Two Three Four. Po shlédnutí klipu na Mushaboom a It’s All So Quiet od Björk jsem začal přemýšlet o tom, že se naučím tancovat. Nebo alespoň stepovat…

Tags: , , ,