Internetové delikatesy
Posted by ahasver
(století?)
Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.
Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.
Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.
Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.
Ochutnávka
Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.
Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.
Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.
Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)
Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)
Čtěte
Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.
Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
Tags: 2.0, internet, literatura, trendy
Things I Have Learned In My Life So Far
Posted by ahasver
(Proč nemá Amazon shipping do ČR zdarma?)
Behold! Nová kniha od Sagmeistera je na světě. Klik…
(… a klik)
Tags: copy&paste, design, literatura
Fascinace autokracií
Posted by ahasver
Přiznávám se. Dostali mě. Pravda – ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství…
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na… no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)
Co právě teď dělám
Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss – “Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme“, bavím se díky “Girls suck but you don’t” (a při představě “Guys suck but I don’t” prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.
Co mě žere
Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv
Tags: design, hudba, literatura, marketing, média, osobní, reklama
Moc mluvíš, Albíne
Posted by ahasver
Asi už to tak bude, ale přece jenom tu dlouho chyběl nějaký ten kulturně-estetický zážitek pro pana Davida…
Dnes mi s Respektem přinesli Odcházení, novou Havlovu knihu. Píšu to hlavně kvůli téhle větě, ale i Havlovi se ledacos povedlo. Jeho postavy (které se občas ve svých šablonách zaseknou jako kolovrátek “Byt. Místo vizážistky ve firmě Prcek a bratři. Byt…“) mě velmi upřímně pobavily a rozesmály. Při “Zvedli bychom tím zaměstnanost, což by vedlo ke snížení nezaměstnanosti.” jsem se málem utopil (přečetl jsem ho ve vaně).
Podobných prázdných frází a politických kotrmelců najdete v knize hodně. Hra naštěstí nesklouzává k zesměšňování kohokoliv konkrétního, ani nehledá žádné rozuzlení nebo kladného hrdinu – snad jen Irena (Dagmar?) a Hanuš nakonec ze hry odchází se vztyčenou hlavou. Havel sám do děje vstupuje, usměrňuje ho a komentuje dění “na jevišti” formou Hlasu, který se ozývá z reproduktoru a dává tak částečně nahlédnout i do procesu svojí tvorby – zároveň sám sebe, svoji hru i svoje hrdiny tak trochu shazuje a mírní svůj apel. Což Odcházení podle mě svědčí
No. Nevím, asi je to mimo a asi to přepíšu, protože teď nemám čas, ale – jak mi jednou řekl Havel: obliba není vše
Tags: literatura
Zívněte si
Posted by ahasver
(taky trocha Japonska a Islandu)
Na spojnice mezi tím a oním člověk v životě naráží neustále. Například já na ně určitě musím mít zvláštní nadání… Tři z hezčích věcí, které jsem za poslední čtvrtrok potkal, se překvapivě spojily v nečekaném bodě. Ghost Dog, Albín Noi i Malcolm Gladwell se všichni nakonec prokousali k zívání.
Zívání je reflexivní hluboký nádech a výdech. Bývá spojován s nedostatkem spánku nebo stimulace (to když se nudíte). Zívání vás “probudí” a většinou se s ním dostaví příjemný pocit. Často se zívání připisuje nedostatku kyslíku, může ho ale způsobit i “nakažení” od někoho jiného.
Právě kvůli nakažlivosti si bere Malcolm Gladwell zívání jako ilustrativní příklad do knihy Bod zlomu. Gladwell tvrdí, že když si slovo zívání přečtete, pravděpodobně zívnete také. A lidé, kteří se pohybují ve vašem okolí, chvíli po vás. Jak to je ve skutečnosti, zkontrolujte tady nebo ověřte čtením tohoto postu
Zívání se překvapivě věnuje i kniha Hagakure – hned na straně 12. Připomíná kombinaci Receptáře a Gutha-Jarkovského, když učí:
Je neslušné, když někdo zívá před druhými lidmi. Když na někoho přijde nečekané zívnutí, ať si promne čelo zezdola nahoru a pak ho to přejde…
Asi i to patří k cestě samuraje…
BTW, víte, že posledním samurajem nebyl Tom Cruise, ale japonský spisovatel Jukio Mišima?
Ještě podivnější je proklestění se k zívání u Albína Noi. Příjemně mě překvapilo, že Elin Hansdóttir, Noiova láska, ve skutečnosti není mladá krásná herečka, ale mladá krásná umělkyně. Má za sebou samostatné výstavy nejen v Reykjavíku, ale i v Berlíně. Na její projekty se podívejte sami, mě nejvíc zaujala Insomnia – minuta a půl zívání na kameru.
Pokud jste nezívli (ať už reflexem nebo nudou) při čtení tohoto postu, zívněte si společně s Elin, je to příjemné – pokud vám nevadí, že na chvíli opustíte bušidó
Tags: film, island, japonsko, literatura, osobní, trendy
Nic a pohlavek
Posted by ahasver
– Opate, prozraď mi, kde najdu nejkratší cestu, jak se stát buddhou?
– Ty hledáš nejkratší cestu?
– Tu nejkratší, opate – opakoval Jen-Čao, načež mu Lin-Ťi nečekaně vrazil mohutný pohlavek…
– Nevím.
– Dávej pozor, není to těžké. Když budeš mít hlad, najez se, když budeš mít žízeň, napij se, a když budeš ospalý, jdi si lehnout. Po řece nechtěj nic jiného, než aby byla řekou, po hoře, aby byla horou – pravil opat Lin-Ťi, ale ani ho nenapadlo čekat, co mu na to žák odpoví. Obrátil se na lůžku a v tu chvíli usnul.
– Nic! – zněla Lin-Ťiho pohotová odpověď
Šu-La-Ce
Ranní rozhovory v klášteře opata Lin-Ťiho
Tags: literatura, osobní
Naprosto Realistický Jedinec Voskovec
Posted by ahasver
S očekáváním a horečkou jsem se pustil do četby korespondence dvou mých oblíbenců – Voskovce a Wericha
Na jedné straně překvapivě strhující dopisy dvou z nejvýznamnějších osobností kulturního dění první republiky, na straně druhé ukázka tradičních slabin českého nakladatelství a editorské a redakční práce…
Fádní a odfláknutý přebal jedné z nejvýznamnějších publikací tohoto roku odráží bohužel poměrně zdařile práci nakladatele. Po diskutabilním rozhodnutí “v řadě dopisů doplnit interpunkci a rozdělení na odstavce” přichází již jen nepříjemná překvapení. Na prvních osmi stránkách se čtenář dočká osmi výrazných překlepů, úvody jednotlivých kapitol – zasazení korespondence do časového rámce – postrádají tolik důležité vhledy do osobního života obou aktérů a místo nich nabízí známou historii s nepodstatnými detaily. Poznámkový aparát překládá z angličtiny slova jako “week” a vyhýbá se vysvětlení termínu “treatovat”. První dopisy jsou výhradně adresovány Werichovi a Voskovec v nich odkazuje na dopisy a vzkazy, které mu Werich poslal – proč o nich není alespoň ediční zmínka, když už v knize chybí?
Všechno to lajdáctví ale bohatě vynahrazuje už obsah několika prvních Voskovcových dopisů. Ať už se člověk zaměří na vztah V+W nebo na Voskovcův sloh, určitě nebude zklamán. Oslovení Jeníku jen naznačuje Voskovcovo prázdno, které se projevuje, když popisuje, kde všude by s W rád byl a k čemu že tam ty bary vlastně jsou, když v nich Jeník nesedí. Voskovec tím připomíná milence a jejich vztah nabývá intenzity, plasticity a intimity už jenom tímhle jedním odstavcem. Zároveň se Voskovec projevuje jako člověk s vynikajícím citem pro jazyk. používá zkratkovitá vyjádření, aby nechal vyniknout svojí hru se slovy. Ta je jeho doménou a díky využívání úsporných obratů se nikdy nezvrhne v exhibici a překombinovaná souvětí. Všechno klouže hladce do krku a v břiše to pak příjemně šimrá
Voskovcův velkorysý projev je lék na nesprávné vnímání jeho osoby jako Werichovy dvojky, roztržitého mladíka z černobílých filmů a toho, který Wericha opustil
Tags: čr, literatura, média
