Mišelinský hotýlek na kopci

(aneb výlety do Berlína po šedesáté-čtvrté)

Chystám se koncem srpna do Berlína. Opět. Naposledy jsem tam byl před čtrnácti dny.

Základní fakta na mojí obhajobu.

  1. V Berlíně stále rostou nové a krásné kavárny.
  2. V Berlíně si lidé staveniště proměňují na pláže, zahrádky nebo stojací wishlisty.
  3. Napředposledy jsem v Berlíně byl v září a moc jsem si to neužil.
  4. V Berlíně mi jde dýchat. Líp a víc a svobodněji… Usmívají se na mě sympatičtí muži, mrkají na mě sympatické ženy. Nebo naopak. Každopádně se usmívají a mrkají všichni.

Obyčejně v Berlíně bývám v hostelu, blízko lidem, blízko ruchu, za smysluplnou cenu za 6hodinový pobyt v posteli denně. V poslední době jsem si oblíbil Industrie Palast hostel, který funguje cca 2 roky a nachází se na skvělém místě – na konečné U1 a počáteční M10.  Vedle něj stojí přibližně stejně starý Michelberger Hotel. Stará tovární budova přecpaná skvělým designem, kterému z nedostatku slov přezdívám berlínský – neidentifikovatelnou směsí domáckého skandinávského stylu s ost-designem a kreativitou Berlíňanů. Už dlouho na Michelberger zpovzdálí mrkám, on mrká na mě, kroužíme okolo sebe…

V srpnu pojedu do Berlína s někým speciálním, takže je nasnadě, že bych rád výlet speciálně ospeciálnil, když už je k tomu v Berlíně tolik příležitostí. Jednou ze speciálností se tedy stane (pokud nabídne místnost s okny na západ) právě Michelberger Hotel. A všem, kteří tam nebudou, nabízím k ochutnávce aspoň něco málo berlínského designu.

the-michelberger-hotel-berlin-3

the-michelberger-hotel-berlin-5

the-michelberger-hotel-berlin-2

the-michelberger-hotel-berlin-6b

Pokud se vám přístup Berlíňanů k designu (a životu) líbí, stejně jako hotel Thomase Michelbergera, hotel provozuje vlastní, poměrně živý blog, sdílí se světem příběh svého vzniku a vůbec dělá spoustu dalších zajímavých věcí.

Tags: , ,

Havířinou vonící

(o výletu a kousek navíc)

V sobotu ráno sedáme do Fauvé (po čtyřech hodinách spánku unaveni k smrti) a vyrážíme do holešovické tržnice. Zeleninové tržiště je zaručeně jeden z nejlepších způsobů, jak v Praze začít den. Po koupi několika kil vitamínů a obří kytice gladiol obléknu kravatu a pokračujeme do Čáslavi. Na náměstí s gotickým kostelem a modrobílým domem zdobeným šlehačkou se účastníme “Ano”, “Ano” obřadu. Rychle, bez otálení, se vzdalujeme do Kutné Hory, kde začíná výlet

Až někdy přijedete, vězte, že severní strana centra, okolo Václavského náměstí, je prostá turistů. Odůvodněně. Po peripetiích (oběd s vůní přilehlého suchého záchodu) objevujeme novou Galerii Středočeského kraje v bývalé jezuitské koleji. Prázdné prostory s čerstvě položenými podlahami, vůní dřeva a zdobným kováním se dají procházet s otevřenou pusou hodiny. Bohužel vám to, pokud jste to tento víkend nestihli, dopřáno nebude, mimořádná akce s jeho koncem ohlásila i svůj. Svatá Barbora, terasa vedle s nádherným výhledem, jižní historická část (ta krásnější) s kavárnou (krásnou, ale s nemilou obsluhou). Pokračuji ve svém zvyku pořizovat si vinné suvenýry z cest, a tak se mi doma chladí kutnohorské, pozdněsběrové i rulandské a především šedé.

Zámek Kačina, honosící se v průvodcích krajinářským parkem, nás překvapuje, překvapivě, zámkem. Park projdeme bez všímání, ale ze zámku jsme u vytržení více než hodinu. Nádherná sloupořadí lemovaná bílými lavičkami, velkoryse prázdné nádvoří, bílé francouzské okenice. Chotkové si uměli žít…

Bohužel, celý den je zataženo, bez širokáče nemá smysl gotiku ani empír fotit a tak se budete muset spokojit s pohlednicemi, ulovenými v kutnohorském antikvariátu.

pulkruhy

kruhy2

kruhy

lyzarka

gymnasta

atleti

PS: Asi se dá tak trochu pochopit, že se sem začínám vracet. Se mnou i obrázky a psaní. Snad brzo i o něčem přínosném.

Tags: , , , ,

Kouzelná krabička

Skončilo léto a všechny pikniky jsem snědl. Sedím doma ve svetru, je mi trochu zima a trochu smutno z těchhle konců… Podívám se na statistiky blogu a vidím, že mě dnes navštívila Kouzelná krabička. To je přece důvod k radosti a impuls k dalšímu postu, no ne?

Copy & paste

Psal jsem někdy o fasádách v Lyonu? O světelných projekcích na stěny domů, které se tam jednou za čas konají? Asi ne… Každopádně informace i knížka o tomto jsou v nenávratnu, takže zpět k mojí lásce, Berlínu. Tam něco podobného provedl na Berlínském dómu Jaybo aka Monk. Nevím, jestli ho vidíte také, ale Japonsko tam je :)

V poslední době mě konstrukčně/designem zaujaly stránky BBDK ze Santa Fé. Pro všechny, kdo si pod pojmem notebook nepředstaví přenosný počítač, přinesl Coolhunting přínosný review analogových i digitálních zápisníků. Kdyby se někdo chtěl vypravit na Jižní pól, expedice potomků sira Ernesta Shackletona hodlá kráčet v jeho stopách s někým z prostého národa internetového. Zkuste svoje štěstí. V Berlíně mě zaujal projekt Bookcrossing. Proč si něco takového nezařídíme tady? Jdu zpunktovat okolní kavárny…

Update: Bookcrossing v Česku funguje, jmenuje se Knihotoč. Díky za koment

Na závěr tip pro všechny, kdo se pohybují v blízkosti Amsterdamu. Designérské studio Droog nastartovalo nejeden zajímavý projekt. Od 18. září pořádá v Amsterdamu venkovní “výstavu” Droog Event 2: Urban Play, pravděpodobně plnou skvělého streetartu, kterému ten náš bohužel stále nesahá ani po kotníky. Výstava končí na Dušičky a do té doby přenechám zjištění dalších relevantních info na vás. Prosím o report :)

Imprese IX.

Tags: , , , , , ,

A tak teda jo…

(něco sem napíšu)

V reklamě prý není nad šeptandu. Doběhnete do obchodu pro nové boty, úsměv prodavačky vás přesvědčí, abyste jej poslali dál, a vaši kamarádi začnou chodit do té samé prodejny. Protože ten úsměv opravdu stojí za to, brzo prodejnu navštíví i kamarádi kamarádů… Proto se vyplatí nejen dobře vybírat prodavačky, ale zároveň i zvažovat, komu takovou reklamu zadarmo děláte. Já si to rozvážil a přináším pár mých doporučení z poslední doby.

Moleskine City

Zápisníky Moleskine mám rád, i když připouštím, že jsem je určitě začal používat kdysi dávno z nějakého snobství. Dnes už bych je ale za nic nevyměnil. Přesto mám občas pochyby o využitelnosti toho či onoho a i když jsem si dlouho přál mít svůj Moleskine City, nikdy jsem se nezvedl a jeden nekoupil. Posílám proto také virtuální dík člověku, který mi ho dopřál. Ale zpět k tématu – berlínský Moleskine obsahuje všechno, co budete pro cestu do Berlína potřebovat. Zapomeňte na prefabrikované zážitky a kavárny vytipované anonymními pisateli tisíců cestopisů. S Moleskinem se cesta městem mění na dobrodružnou výpravu, při které vám na mapě přibývají kolečka (na skvělých odlepovacích průhledných papírech), v záložkách navštívené restaurace i divy světa, v kavárně nad kávou zaznamenáte nejen lokaci kavárny a cenu espressa, ale i těch pár významných myšlenek, co vás cestou napadnou. Po návratu výsledek oceníte násobně více, než seznam odškrtaných položek. Pro mě je dalším Moleskinem na řadě Praha.


(cizí Moleskine Berlín z Flickru)

Long Tale Café

Ano, připouštím, tahle reklama je trochu unáhlená. V LTC jsem byl všeho všudy třikrát a zpočátku měl i značně nevyhovující otevírací dobu. Nicméně ji provozuje můj virtuální/nevirtuální známý Jaroslav Cír, mám s ní již spojené příjemné zážitky a i ta doba se posunula k lepšímu. Kromě dobře připravené Lavazzy, příjemného a jednoduchého (byť trochu sterilního) prostředí vás čekají i výborné zákusky, cookies a saláty. Výrazně chybí (chyběla?) zázvorka… Všechna tato krása, pro Prahu ne úplně běžná, se nachází v Osadní ulici v Holešovicích.

Nestandardně

Úplně podivně a nekriticky (vizte předchozí:)) se mi začala líbit tahle písnička od The Ting Tings… Ani proti klipu nic nemám, což je ještě podivnější.

 

Berlínské kávičky

Berlínská kavárenská odysea mi skončila a mně přijde trochu líto těch osm nebo deset krásných posezení za tři dny ukončit zasednutím do vlaku. Až se mi podaří dostat všechny fotky na Flickr, vytvořím speciální set kaváren, které jsem na vlastní ústa a zadek vyzkoušel – s adresami i orientačními cenami. Třeba to pomůže jinému berlínofilovi nebo i berlínským neználkům.

Tags: , , , , , , ,

Férový dorobotky

(aneb po čem srdce moje touží)

Brazilsko-argentinská antagonie je asi dobře známa. Jednou mi někdo vyprávěl vtip, který prý koluje Brazílií

Jde chlápek po pláži a potká žebráka. Hodí mu drobný a zeptá se, jak se daří. Jak jinak, žebrák si stěžuje a odříkává…
Žena mě vykopla z bytu, rakovinu mám, syn mi umřel, z práce mě vyhodili…
Páni, druhej chlápek na to, to je dost hrozný.
No, ale to neni to nejhorší, pokračuje žebrák, já jsem ještě ke všemu Argentinec.

Každopádně, bydlím na druhé straně zeměkoule a tak mě podobné nesváry ani trochu netrápí. Mám poměrně pozitivní vztah k Brazílii i Argentině i přes všechny jejich neduhy. Za ty, co si budeme povídat, neseme sami určitý díl odpovědnosti. Protože se k naší odpovědnosti vůči světu neumíme dobře postavit, vymysleli marketingoví chytrolíni v neziskových organizacích i komerčních společnostech (mimo jiné) “fair trade“.

Hodně neobratně se vrátím na začátek a Brazílii a Argentinu propojím s fair tradem. Jak? Pěšky…

Veja je francouzská firma, která boty kompletně vyrábí v severní části Brazílie (to je ta chudá část s indiány a černochy, ta jižní je bohatší než Německo) a zaručuje dělníkům při výrobě podmínky srovnatelné s evropskými podle duchu fair trade. Kromě toho používá bio bavlnu i kůži, i když jejich využití pro mě zůstává i nadále sporné. Pařížská návrhářka Christine Phung loni navrhla pro Veju kolekci bot, z nichž pochází i obrázek výše – koukněte i na její další kreace.

Druhými zástupci fairtradového baťobyznysu jsou boty TOMS. Jednoduché boty argentinských “starousedlíků” se i nadále produkují v Argentině a ke klasickému fair trade přístupu přidávají třešinku na dortu. Za každý zakoupený pár bot věnuje firma jeden pár bot dětem z chudých rodin v Argentině a jižní Africe. Loni takhle TOMS rozdal 60000 párů bot.

Ani jedna ze značek není v Česku bohužel zastoupena, Veju jsem objevil v Paříži, TOMS online. Moje přítelkyně letí do Paříže ve čtvrtek a přibalím jí do kufru metr. Vám i sobě hodně štěstí při nákupu bot bez vyzkoušení;)

Tags: , , ,

For sunday morning it’s žázz

Snídání čerstvých máslových croissantů. “C’est tres jolie, c’est génial”. Popíjení na březích kanálu St. Martin. Petit noisette v kavárnách. Prohánění se v Louvru za zvuků Hard Knocked Life. Ranní fascinace betonem a sklem v La Défense. Niemeyer. “Are you a communist?”.  Nuda pod Eiffelovkou. Piknik v parku u Colonel Fabien. Ranní tržiště a odpolední blešák. Podivnosti v Barbes. Děti s holubem na vodítku. Hrubost a špína pod Montmartrem. Skvělé víno v No Problemo. “Dobře, přinesu vám skvělé francouzské víno a vy si do něj nalejte vodu.” Petanquový turnaj a prapodivná klobása. “Is russian language similar to czech? – Yes, just like brazil portuguese to french.” Čajkovskij při odpolední kávě v kavárně. Jazz při nedělní snídani

To všechno a mnohem víc byla Paříž.

Soundtrack k vysedávání na břehu Seiny – Since I Left You, Avalanches
“Have drink, have a good time now. Welcome to par(ad)is(e).

 

paris
Paříž

grande arche
Grande Arche

kominterna
Kominterna

arc de triomphe
Arc de Triomphe

this big
Tour de Eiffel

Tags: ,

Itekimas

(Paris, je t’aime)

Recenzi nečekejte, film jsem neviděl. Ale zítra nastoupím do ocelového ptáka, naposledy zamávám Praze a večer už se budu prohánět po Centre Pompidou. Zatím tedy není důvod ke stížnostem a proto je t’aime, Paris. Na cestu si přibalím nejnovější přírůstek do rodiny mých tech-krasavců, iPod, a v něm například nové Portishead nebo spoustu TED Talks. Každopádně tu teď nějakou dobu nebudu. Od vánočního Berlína první velký výlet :)

Aby japonština nezůstala v názvu sama, přidávám pár japonských sirek a odkaz. Japonský package design si zaslouží samostatný velký článek… Někdy příště

Tags: , , , ,

Ucpal jsem Flickr

Nechtěl jsem to dělat a snažil jsem se tomu vyhnout. Přesto se nepovedlo. Z cest jsem si přivezl víc než tisíc fotek, většinou spíš poznámek pro vlastní potřebu. Proto mi dělá velké problémy vybrat, co by mohlo být zajímavé pro ostatní. Zatím jsem na Flickru vytvořil tři sety – o ostrově Ven, výběr fotek z analogové SLR a street art, nápisy a moje poznámky z Berlína.

První dva sety mají snesitelný počet fotografií, Berlín doporučuji jen velmi otrlým surfařům se spoustou volného času. Bohužel jsem se nedostal (a už na to ani nemám náladu) ke zpracování fotek z Kodaně a Švédska. Tuhle část asi nechám na fantazii internetového obecenstva a až prach zničí zapadlé DVD, zbude už jenom moje paměť.


Pokud vás zajímají podobné fotky, možná ten Berlín riskněte

PS: Bohužel mi prakticky nikdy nepřálo slunce nebo počasí, čímž se nechci vymlouvat – fotograf jsem na prd – jen mě mrzí, že se mi nic nepovedlo zachytit v plný kráse.

Tags: , , , , ,

From Denmark with love

Pokoušet se psát o berlínském kulturním (?) dění by pro mě byl náročný úkol. S Dánskem je to jednoduché – co mě v Kodani nejvíc překvapilo, byl velmi chudý kulturní život. Zastavím se krátce u dvou “věcí”, které mě zaujaly za poslední dva dny v Dánsku.

Japonka v černobílém supermarketu…

Produkty od skupiny FLOW jste již možná někdy zahlédli nebo vás něco podobného napadlo. Sám jsem výrobky FLOW znal a slyšel o podobné klauzurní práci na AVU. Nicméně FLOW dovedli tuto myšlenku nejdále. Od roku 2004 nabízí FLOWmarket v Dánském designovém centru produkty pro zlepšení života v současném světě. Pro každou oblast z takzvaného FLOWmodelu.

V řadě Individual flow najdete například zabijáky stresu, nalézače identity, vnitřní klid, pauzu nebo holistické uvažování. Collective flow obsahuje toleranci, čas jeden pro druhého, prostor bez reklam nebo kolektivní vědomí. Kategorie Environmental flow nabízí čistou vodu, odstraňovače environmentálního znečištění nebo biopotraviny.


čistý vzduch

Prázdné bílé krabičky s černým bezpatkovým nápisem trochu připomínají běžný prací prášek. Kromě plných regálů najdete v obchodě i několik citací členů FLOW a fakta o životě v dnešním světě ilustrující význam výrobků. Produkty mají svoji cenu, kterou musíte u pokladny zaplatit. A ta není nízká – FLOWmarket nabízí ty nejvzácnější komodity dneška.

U kasy v DDC jsem se zeptal Japonky, jestli ví, že se za ně opravdu platí. Pak jsem se zeptal, jestli ví, že jsou to prázdné krabičky. Pak jestli si radši nekoupí katalog. Pak jsem ji po kratším rozhovoru nechal zaplatit 3500 korun za pár deka vzduchu a papíru. Snad jí její produkty budou sloužit dobře a dlouho (product lifetime extension v košíku ale bohužel neměla).


košík – zatím ještě poloprázdný…

Jediná věc mě na FLOW trochu mrzí. V nabídce mají i tašku, skutečný produkt, u které deklarují její organický původ. Obecně mě překvapuje, jak rychle získává tato blbost přízeň. H&M má v nabídce oblečení z organické bavlny stejně jako Nike. Ekologický způsob získávání bavlny je ovšem pro životní prostředí násobně náročnější než ten konvenční. Vážně – v čem je organická taška lepší než normální? Kdybysme ji nahodou někdy chtěli sníst? Aby nám nevyskákala vyrážka na dlaních? Třeba mi to někdo vysvětlí v komentářích…

… a Chilan z růžového státu

Nevím, jestli je Marco Evaristti provokatér, mediální manipulátor, umělec nebo si jen “plete apel s uměním“. Možná jste stejně jako já četli o masových knedlíčcích, obsahujících Marcův tuk, který získal liposukcí. Jeden knedlíček prodával Evaristti za více než čtyři tisíce dolarů. Jindy vystavil mixéry se zlatými rybičkami a návštěvníkům nechal možnost stisknout červené tlačítko. Podobných, více nebo méně šokujících, projektů má na svém kontě pořádnou řadu.

Inspirován Bolkem Polívkou vyhlásil před dvěma lety Marco, který už 24 let žije v Dánsku, existenci vlastního státu. Pink State má ve znaku růžového slona a na pinklistu vede zlosyny (Haider, Bush, Kim Čong Il…), kteří nesmí překročit jeho hranice. Ty Evaristti stanovil teprve letos, když podle návodu Björk vystoupil na vrchol nejvyšší hory a deklaroval nezávislost.


Růžový stát na vrcholku Mont Blanc

Přestože by mělo být možné získat pas Růžového státu, mně se k němu nepovedlo proklikat. Každopádně budu Marca dál sledovat. Umí být i hodný kluk, který pro kodaňskou Cow Parade vytvoří “komorní” krávu bez krve a kontroverze (bohužel mi zrovna došly baterky ve foťáku).

Tags: , , ,