Bento box
Posted by ahasver
Když jsem v pátek přišel odpoledne domů, na stole ležela červeno-bílá pruhovaná krabička. Nevím jak vás, ale mě balící papíry od Papelote vždycky potěší bez ohledu na obsah. Koukl jsem na nápis “Všechno nejlepší k narozeninám”, a protože mám dárky rád, jenom jsem pokrčil rameny nad skutečností, že narozeniny jsem měl už dávno a všechny dary byly už předaný, a jal se rozbalovat…
Vždycky papír rozbaluji přepečlivě, abych si ho mohl v případě výjimečných událostí uložit do krabice výjimečných věcí, takže na mě teprve po chvilce vykoukl skvělý Bento box.
Většinu dní v roce k obědu jím jídlo, které si sám uvařím. Proto mi box udělal velkou radost. Můžete v něm rozdělovat jídla podle složení i skupenství, má praktické pouzdro i misku na omáčku. Asi si ještě pořídím větší variantu. Bento mi zároveň připomnělo dobu, kdy jsem sledoval Flickr a na něm mamichan, americko-japonskýho bento geeka (v ženském podání). Její set お弁当 obsahuje 828 obědů v japonském stylu.
PS: Pokud si také sami vaříte, prozkoumejte služby Gojee.com a Keeprecipes.com.
Itekimas
Posted by ahasver
(Paris, je t’aime)
Recenzi nečekejte, film jsem neviděl. Ale zítra nastoupím do ocelového ptáka, naposledy zamávám Praze a večer už se budu prohánět po Centre Pompidou. Zatím tedy není důvod ke stížnostem a proto je t’aime, Paris. Na cestu si přibalím nejnovější přírůstek do rodiny mých tech-krasavců, iPod, a v něm například nové Portishead nebo spoustu TED Talks. Každopádně tu teď nějakou dobu nebudu. Od vánočního Berlína první velký výlet :)
Aby japonština nezůstala v názvu sama, přidávám pár japonských sirek a odkaz. Japonský package design si zaslouží samostatný velký článek… Někdy příště
Tags: cesty, design, hudba, japonsko, osobní
Zívněte si
Posted by ahasver
(taky trocha Japonska a Islandu)
Na spojnice mezi tím a oním člověk v životě naráží neustále. Například já na ně určitě musím mít zvláštní nadání… Tři z hezčích věcí, které jsem za poslední čtvrtrok potkal, se překvapivě spojily v nečekaném bodě. Ghost Dog, Albín Noi i Malcolm Gladwell se všichni nakonec prokousali k zívání.
Zívání je reflexivní hluboký nádech a výdech. Bývá spojován s nedostatkem spánku nebo stimulace (to když se nudíte). Zívání vás “probudí” a většinou se s ním dostaví příjemný pocit. Často se zívání připisuje nedostatku kyslíku, může ho ale způsobit i “nakažení” od někoho jiného.
Právě kvůli nakažlivosti si bere Malcolm Gladwell zívání jako ilustrativní příklad do knihy Bod zlomu. Gladwell tvrdí, že když si slovo zívání přečtete, pravděpodobně zívnete také. A lidé, kteří se pohybují ve vašem okolí, chvíli po vás. Jak to je ve skutečnosti, zkontrolujte tady nebo ověřte čtením tohoto postu
Zívání se překvapivě věnuje i kniha Hagakure – hned na straně 12. Připomíná kombinaci Receptáře a Gutha-Jarkovského, když učí:
Je neslušné, když někdo zívá před druhými lidmi. Když na někoho přijde nečekané zívnutí, ať si promne čelo zezdola nahoru a pak ho to přejde…
Asi i to patří k cestě samuraje…
BTW, víte, že posledním samurajem nebyl Tom Cruise, ale japonský spisovatel Jukio Mišima?
Ještě podivnější je proklestění se k zívání u Albína Noi. Příjemně mě překvapilo, že Elin Hansdóttir, Noiova láska, ve skutečnosti není mladá krásná herečka, ale mladá krásná umělkyně. Má za sebou samostatné výstavy nejen v Reykjavíku, ale i v Berlíně. Na její projekty se podívejte sami, mě nejvíc zaujala Insomnia – minuta a půl zívání na kameru.
Pokud jste nezívli (ať už reflexem nebo nudou) při čtení tohoto postu, zívněte si společně s Elin, je to příjemné – pokud vám nevadí, že na chvíli opustíte bušidó