Broskev marinovaná v rámenu
Posted by ahasver
(Kouzlo Davida Changa)
Je to už víc než rok, co jsem v autobuse hltal stránky Momofuku. Na doporučení Cuketky jsem knihu jednoho dne náhodně vybral z wishlistu na Amazonu a i když jsem po rozbalení chvíli zmateně listoval jejími stránkami a přemýšlel, proč jsem si ji objednal, nikdy jsem její koupě nelitoval. Zápal a vůle Davida Changa hrozily, že mě někde na D2 roztrhnou svojí naléhavostí – nebýt tehdy v autobuse, byl bych dnes kavárníkem… Ostatně – přečtěte si ji sami.
Po roce mi ve schránce přistál další počin z dílny Momofuku a jeho přátel – čtvrtletník Lucky Peach. David Chang svoji cestu k jedné z nejúspěšnějších a nejznámějších restaurací v New Yorku našel skrze japonský rámen a není tedy divu, že je mu věnován i první sešit Šťastné broskvičky (tomu překladu se nejde ubránit). Kdo by čekal newyorskou obdobu Apetitu, byl by zklamán. Časopis není kopií statisíců moderních kulinářských knih a magazínů, naopak jde typicky svojí cestou – receptů poskrovnu, příběhů požehnaně, deníkové zápisy nevyjímaje. Design stojící mimo současné (hlavní) trendy vše jenom podtrhuje a pro mě hodnotu dárku ve žluté obálce znásobuje.
Tags: design, ilustrace, jídlo, média
Kouzelná krabička
Posted by ahasver
Skončilo léto a všechny pikniky jsem snědl. Sedím doma ve svetru, je mi trochu zima a trochu smutno z těchhle konců… Podívám se na statistiky blogu a vidím, že mě dnes navštívila Kouzelná krabička. To je přece důvod k radosti a impuls k dalšímu postu, no ne?
Copy & paste
Psal jsem někdy o fasádách v Lyonu? O světelných projekcích na stěny domů, které se tam jednou za čas konají? Asi ne… Každopádně informace i knížka o tomto jsou v nenávratnu, takže zpět k mojí lásce, Berlínu. Tam něco podobného provedl na Berlínském dómu Jaybo aka Monk. Nevím, jestli ho vidíte také, ale Japonsko tam je :)
V poslední době mě konstrukčně/designem zaujaly stránky BBDK ze Santa Fé. Pro všechny, kdo si pod pojmem notebook nepředstaví přenosný počítač, přinesl Coolhunting přínosný review analogových i digitálních zápisníků. Kdyby se někdo chtěl vypravit na Jižní pól, expedice potomků sira Ernesta Shackletona hodlá kráčet v jeho stopách s někým z prostého národa internetového. Zkuste svoje štěstí. V Berlíně mě zaujal projekt Bookcrossing. Proč si něco takového nezařídíme tady? Jdu zpunktovat okolní kavárny…
Update: Bookcrossing v Česku funguje, jmenuje se Knihotoč. Díky za koment
Na závěr tip pro všechny, kdo se pohybují v blízkosti Amsterdamu. Designérské studio Droog nastartovalo nejeden zajímavý projekt. Od 18. září pořádá v Amsterdamu venkovní “výstavu” Droog Event 2: Urban Play, pravděpodobně plnou skvělého streetartu, kterému ten náš bohužel stále nesahá ani po kotníky. Výstava končí na Dušičky a do té doby přenechám zjištění dalších relevantních info na vás. Prosím o report :)
Imprese IX.
Tags: berlín, cesty, design, ilustrace, imprese, street, web
Imprese V.
Posted by ahasver
Tags: design, film, fotografie, ilustrace, imprese, street, výtvarné umění
Imprese IV.
Posted by ahasver
Víťovi díky za link
Tags: architektura, design, ilustrace, imprese, marketing, reklama, street, toys
Telegrafem z posilovny
Posted by ahasver
(= out of office)
Zítra nejspíš napíšu krátké ohlédnutí za děním okolo Pandy/Landy. Ještě předtím se ráno stavím v bazénu, což bude po pár týdnech první věc, kterou udělám pro svoje tělo (pokud se nepočítá zdravé jídlo, sex a dostatek tekutin a spánku). Docela se těším, ale ještě víc se mi chce poté, co jsem viděl reklamy na World Class Gym od ruské pobočky agentury Lowe. Vizuály mi přijdou skvělé, stejně jako direkce a s chutí bych si plakáty vylepil v pokoji. Texty už trochu pokulhávají, i když minimálně polovina z nich je podle mě vtipná. Bohužel neumím vylistovat na Ads of the World všechny reklamy z této série, tak ostatní plakáty hledejte v sekci Recreation and Leisure na tomto serveru.
Vždycky, když vidím podobné kampaně a především vizuály nadnárodních společností, divím se, proč české pobočky vzory matek prostě nepřebírají. V případě World Class připomínám plakáty, využívající polopatických fotografií částí osvalených těl na podivně zbarveném pozadí se sloganem “We create shapes”.
Materialista
Co se věcí, které na stěně mít můžu, týče, pomýšlím si na vydražení díla z internetové aukce “Děti dětem“, kterou pořádá Linka bezpečí. U většiny dražených obrazů mám problém s tím, že něco podobného mi každý měsíc posílá nebo dává moje jedenáctiletá sestra. Nicméně zaujal mě linoryt od (také) jedenáctileté Kateřiny Šamajové ze série “Můj nejlepší kamarád”. Tak uvidíme, jak se svým stropem pochodím…
Tags: design, ilustrace, reklama, trendy, výtvarné umění
Krtčí kůže v pohybu
Posted by ahasver
(Moleskine Detour Exhibition)
Když jsem si před lety (to už je to tak dávno?) koupil první zápisník Moleskine, bavil jsem se vyhledáváním fotek dalších hrdých majitelů na Flickru. Protože sám vedu poměrně klidný zápisník, kde černou linku tenkého fixu tu a tam odvážně přeruší náhodná modrá, když mi dojde náplň, obdivoval jsem a stále obdivuji těkavé a přetékající Moleskiny plné tvarů, barev, fotografií a kreseb.
Dnešek mou malou zábavu přenesl na novou úroveň. Díky YouTube a Detour Exhibition jsem objevil videa Moleskinů, jimiž jejich majitelé listují. Otevírají pro diváka svět vlepených vstupenek, portrétů z kaváren, různorodých nosů, pestrých animací nebo storyboardů. Někdo ve svém Moleskinu jen tak bezcílně čmárá, někdo kombinuje deník s vlepenými důkazy událostí, jiný preferuje koncepčně pojaté vytváření “knihy”, koláží nebo leporela. Z toho, co jsem dnes viděl, namátkově vybírám sem, pro další hledejte na YouTube. Mimochodem, mezi účastníky “výstavy” naleznete například i Rosse Lovegrovea nebo Renza Piana.
Zároveň mě zaujala 3D abeceda (tedy – ABC3D), pop-up kniha podobná těm pohádkovým, které si pamatujete z dětství. Grafička Marion Bataille vytvořila pro každé písmeno vlastní styl “vykouknutí” z knihy. Nejlepší efekty ale pro mě představují dvojpísmena na jedné straně – podívejte se sami.
Blondýna se vrací – pomalu a něžně
Není to tak dlouho, co jsem se tady vyznával z fascinace klipem “Ride a White Horse” od Goldfrapp. Ti nyní vydali nové – pomalé a něžné – album Seventh Tree. Po diskotékových rytmech předchozího alba Supernature (remixová alba se nepočítají, že ne, Martine?) je ta změna zvláštní, ale zatím se poslouchá dobře.
Druhá navrátivší se blondýna z Londýna Lyonu způsobila, že můj život taky hraje pomalými a něžnými rytmy. Kolébají mě v nich zvony v Michalské, dlouhé snídaně a dozvuky francouzštiny, která se jí pořád proplétá svéráznou češtinou.
Pokud jde o další zprávy z mého života, tak jsem dnes asi přišel o chuť! A taky jsem si bůhvíproč koupil nový zápisník.
Tags: 2.0, animace, design, hudba, ilustrace, moleskine, osobní, video, výtvarné umění
Skálovo putování
Posted by ahasver
(z Bžochova domu, přes Ples Tlustých a les Bles zase zpátky)
Čtvrteční návštěva divadla Minor se nejen díky konzumaci Lipa a všudypřítomnosti duševních vrstevníků změnila na rychlý návrat do dětství. Svůj podíl na tom určitě mělo i Skálovo “Velké Putování Vlase a Brady“, na které jsme se do Minoru koneckonců vypravili.
František Skála svůj původní komiks převedl na jeviště Minoru celkem skromně a komorně. Jak vlastně taky jinak v divadle pro 250 lidí. Přesto jsem i já v představení našel chvilky, kdy jsem se zmohl na pouhé “ách” a nechal se zlákat pozlátkem laciných efektů, světýlek a loutek.
Příběh, který je vystavěn podobně jako klasické putovací fantasy, které znáte třeba od Tolkiena, se s blížícím se koncem víc a víc pouští za hranici jakékoli reality a pravděpodobnosti. Představení, v němž kromě herců vystupují i loutky ve dvou velikostech, vás ale natolik vtáhne, že nakonec stejně jako já několikrát pocítíte touhu napovídat hlavním hrdinům, bojíte se Zmarlena a čekáte s napětím, jak všechno dopadne. Pak Skálovi rádi zbaštíte i koně měnící se na motorky, nesmyslné zrady a úklady, pády a vítězství.
Pokud někdy zatoužíte vychutnat si vynikající vizuální zážitek a zároveň rádi popustíte uzdu svému vážnému já a ochotně se na dvě hodiny proměníte na malé dítě, určitě na Vlase a Bradu běžte. Nebudete litovat.
Kreditek za fotky patří divadlu Minor.
Tags: divadlo, ilustrace, praha, výtvarné umění
Pneumatická hvězdička
Posted by ahasver
(dobrou chuť)
Zatímco já si doma poklidně klohnil (mezi hektickým psaním a psaním) vepřovou panenku na barevném pepři a dijonské hořčici, jinde v Praze oslavovali zisk první hvězdičky od Michelinu v Česku. Moje panenka taky nebyla k zahození, ale lépe asi vaří v restauraci Allegro v hotelu Four Seasons. Ten je známý především častými pobyty celebrit a celebritek. Podle informací MF Dnes hvězdičku Gordonu Ramsayovi vyfoukl před nosem šéfkuchař Andrea Accordi. Ramsay, který na svém kontě má hvězdičky už tři, se netajil tím, že si Prahu pro svou novou restauraci vybral právě proto, že zde žádná restaurace michelinskou hvězdičku zatím nemá. Naproti tomu Accordi tu působí již přes rok v zavedené restauraci a hvězdičku má dosud jen jednu. Tak mu to přejme..
Hvězdičky společnosti Michelin mají dnes již málo společného s pneumatikami. Odrážejí skutečnou špičku v gastronomickém světě a jednu z met pro šéfkuchaře. No ale řekněte sami – nezasloužili si Čechové ocenění, jehož bratříčkem je pupkatý Bibendum, už dávno?
Imprese
(klikejte)
Polní tráva od Maxvela
Největší slávu českému designu ve světě přináší dle mých pozorování zcela zjevně čerstvý designér roku Maxim Velčovský. Ať je Maxim jaký chce, já jsem za tohle rád. Díky. Naposledy se stal nejfotogeničtějším modelem na Design Indaba. Alespoň pro dezeen.
Tags: architektura, design, ilustrace, jídlo, praha, street, svět
