Molo22 sucks big time
Posted by ahasver
(sliby se maj’ plnit)
Včera jsme se s Víťou vypravili na oběd. Po chvilce váhání jsme zamířili do blízkého Mola22. Při jeho otevírání jsem měl docela radost – holešovický poloostrov zrovna neoplývá příležitostmi k příjemnému obědnímu posezení. Hned první návštěva mě z nadšení vyvedla – studenou rajskou omáčkou, rozmočenými knedlíky a ristrettem se studeným mlékem. Jak už to tak bývá, časem jsem přidal další šance. Což se osvědčilo. Do včerejška…
Usadili jsme ke stolu, objednali (já bílý střik a lososový krém, Víťa vodu a těstovinový salát z poledního menu). Střik, voda a krém přišly takřka zároveň, omluvil jsem se a začal jíst. Po půl hodině jsem měl dávno sněděno i vypito. Tou dobou už jsem dokonce 15 minut čekal na další pití. Můj spolustolovník na tom byl hůř – čekal stále na svoje jídlo. Číšník se omluvil a řekl, že se zeptá v kuchyni. Za další čtvrthodinu jsem se ho zeptal já, kdy už nám salát přinese. Po ujištění, že brzy, a další čtvrthodině sezení s kručícím žaludkem jednoho z nás, jsme požádali o účet.
Když se mi podobná situace stala naposledy před dvěma lety v Příčném řezu, omluvili se, přinesli nám náhradní jídlo a celý oběd byl zadarmo. Po hodině marného čekání v Molu22 se dočkáte kyselého pohledu a účtu v plné výši. Pak odejdete jinam na oběd, se zpožděním na všechno, co vás čeká.
Andrew Bird mi nejde z hlavy
Tags: hudba, jídlo, praha, restaurace
Nic než národ…
Posted by ahasver
… a bambusy (updatováno!)
Novodobý český rytíř, bojující za češství s hlavou vztyčenou, byť vyholenou a tu a tam skrytou v kutaně, Daniel Landa, se vydává na turné. Pro mlčící většinu asi zpráva nulové hodnoty, vždyť už i bratr poslanec Vidím s bratrem náměstkem Bartákem prozřeli a vystoupili z Landova řádu, Landu dávno nepouští v hlavním vysílacím čase na veřejnoprávní televizi a sám Landa se už delší dobu kaje za svoji minulost.
(BTW: Když se řád jmenuje Ordo Lumen Templi, neměli by si členové říkat „lumeni”?)
Chytrý pan plukovník nás na festivalu Mene Tekel poučil: „Neexistuje bývalý černoch a neexistuje bývalý komunista”. Já bych k tomu dodal, že neexistuje ani bývalý neonacista. Proto jsem se dnes pobavil a zaradoval nad aktivitou ostravské autorky Efox, která také pamatuje a na Dana si posvítila.
Udělej si svého Pandu
Efox zároveň poskytla ke stažení i šablony, aby si každý mohl Daniela Pandu či Daniela Čuráka (dle svých preferncí) vyrobit ve svém okolí. Já určitě někde zapandím a doufám, že brzo začnu narážet na vylepšené verze těchto plakátů po celé Praze.
Šablony od Efox doposlány, stahujte pandovo P, Pandu a penis, klauna a mozeček nebo komplet. Díky
PS: Po dlouhé době jsem byl na obědě v Molu 22, kde mě tak nasrali, že zítra můžete očekávat slovní plivance na služby v Česku. Konec hlášení
Tags: design, odpovědnost, street
R.I.P.
Posted by ahasver
Přitom ráno začalo tak krásně. Snídaně tentokrát nebyla do postele, ale v Panerii, kde jsem si vzal pěnu z jejího latté a snědl třešňovou kapsu. V Auroře na mě byli jako vždycky hodní a ještě mi k mistrům Sunovi a Kolářovi dali dárek… A pak jsem zjistil, že páni káceči se vrátili. Asi jim vadila zima, že tak přestali, ale včera už tu byli zas a kosili protější stranu ulice. Jediný strom, který pokáceli na naší straně u našeho bloku, byl dnes ten můj.
Tags: osobní
Internetové delikatesy
Posted by ahasver
(století?)
Svůj účet mám na del.icio.us už nějakou dobu. Nikdy jsem se ale nedostal k tomu, abych si tohle internetové lahůdkářství pořádně ohmatal a vyzkoušel. Online systém na správu záložek pro mě přitom momentálně představuje službu, jíž jsem na internetu nejvíc fascinován. Cesta k ní nebyla ani tak složitá, jak se zprvu zdálo. V momentě, kdy jsem se začal pravidelně pohybovat mezi dvěma místy a začal být líný přenášet notebook nebo soubor s bookmarky z Firefoxu, stala se z online záložkovny nutnost, která se nakonec ukázala být velmi příjemnou.
Samotné ukládání záložek je při používání rozšíření do Firefoxu poměrně komfortní věc. Kliknete na ikonku, vyskočí vám nové okno a do něj otagujete záložkovanou stránku, případně ji i krátce popíšete. Rozhraní del.icio.us vám samo nabídne některé vhodné tagy a brzy zjistíte, že tagování (pro mě jeden z nejlepších nástrojů na internetu) je mnohem snazší, intuitivnější ale i přínosnější než běžné složkování v prohlížeči.
Co je ale na del.icio.us nejdůležitější, je možnost procházet cizí záložky. Poměrně snadno vyhledáte nejnovější nebo nejpopulárnější záložky ostatních uživatelů podle tagu nebo obsahu. Prokombinujte četnost s udávaným datem prvního bookmarknutí (nebo, v případě del.icio.us, lépe řečeno tagnutí) a máte příležitost sledovat trendy na internetu. Del.icio.us ledacos chybí do dokonalosti, vyhledávání a seznamy vyhledaných stránek jsou velmi nepřehledné a mají jen omezené možnosti. Přesto, pokud patříte k těm, kteří na YouTube pravidelně hlídají nejsledovanější videa a články vyhledáváte podle počtu čtenářů a komentářů, věřte mi – del.icio.us vás BUDE bavit.
Mimochodem – del.icio.us může sloužit i jako výhodná náhrada Google. Zatímco vyhledávání na Google přináší výsledky na základě relevance a četnosti klíčových slov (a dalších algoritmů a placených služeb), vyhledávání na del.icio.us nabízí výsledky vyhledávání klíčových slov seřazené dle počtu uživatelů, kteří si danou stránku oblíbili.
Ochutnávka
Protože del.icio.us proklikávám poměrně dlouho, už ani nedovedu vybrat to nejzajímavější, co jsem nalezl. Posílám sem tedy posledních pár drobků z internetu, které mě tím či oním zaujaly a našel jsem je prostřednictvím del.icio.us.
Scribd je online systém pro sdílení dokumentů. Dokumenty jsou třízeny podle oboru, můžete vyhledávat i v jejich obsahu.
Twiddla nabízí možnost online meetingu pracovního týmu. Ten dostane k dispozici bílou plochu, po níž může kolektivně psát, škrtat, gumovat, vkládat objekty, označovat webové stránky nebo chatovat písmem nebo hlasem. V budoucnu může nahradit videokonference.
Mixwit je služba, která potěší internetově aspoň trochu zdatnou přítelkyni, vybavenou smyslem pro romantiku a koťátka. Princip je navrhnout vlastní “kazetu”, kterou si oskinujete, vybavíte vlastním popisem a fotografií a nakonec přidáte tu správnou písničku. Jak to funguje s U2 a západem slunce, se podívejte tady. Popsané možnosti platí pro registrované ;)
Muxtape je podle vlastního popisu snadná cesta k vytváření a sdílení mixtapes. Neozkoušeno, ale oblíbeno :)
Čtěte
Už dlouho mě z české literární scény nic nezaujalo tak jako Daniela Hodrová. Její Podobojí mi půjčila Lenka a naposledy jsem podobně hltal Ouředníkovu Europeanu. Hodrová na neuvěřitelně malém rozsahu líčí spletité osudy a povahy svých hrdinů. Ti často oscilují mezi světem živých a mrtvých, mezi normálností a šílenstvím, mezi dobrem a zlem. V knize se hrdiny stávají nejen lidé, ale i náměstí, ulice, domy, komory nebo jiné “entity”. Přes hutnost textu, přes členitost a barvitost jazyka a vyprávění i přes složitou konstrukci příběhu působí kniha dojmem lehkosti a svižnosti. Čte se jedním dechem a jestli k ní máte přístup, určitě jí dejte šanci.
Pokud vás zajímá dění okolo Tibetu, za přečtení stoprocentně stojí rozhovor s historikem (muzeologem?) Zdeňkem Jehličkou v dnešních Lidovkách. Jehlička strávil týden ve Lhase krátce poté, co v ní započaly nepokoje. Sice mu trochu chybí nadhled a pochopení pro dlouhodobý útlak Tibeťanů, ale po přestálé zkušenosti se to dá jistě pochopit. Zajímavý náhled na události přinesl minulý týden také The Economist, který měl v Tibetu v době počátku tibetské revolty vlastního dopisovatele.
Další články jsem doplnil na sidebar.
Tags: 2.0, internet, literatura, trendy
Krtčí kůže v pohybu
Posted by ahasver
(Moleskine Detour Exhibition)
Když jsem si před lety (to už je to tak dávno?) koupil první zápisník Moleskine, bavil jsem se vyhledáváním fotek dalších hrdých majitelů na Flickru. Protože sám vedu poměrně klidný zápisník, kde černou linku tenkého fixu tu a tam odvážně přeruší náhodná modrá, když mi dojde náplň, obdivoval jsem a stále obdivuji těkavé a přetékající Moleskiny plné tvarů, barev, fotografií a kreseb.
Dnešek mou malou zábavu přenesl na novou úroveň. Díky YouTube a Detour Exhibition jsem objevil videa Moleskinů, jimiž jejich majitelé listují. Otevírají pro diváka svět vlepených vstupenek, portrétů z kaváren, různorodých nosů, pestrých animací nebo storyboardů. Někdo ve svém Moleskinu jen tak bezcílně čmárá, někdo kombinuje deník s vlepenými důkazy událostí, jiný preferuje koncepčně pojaté vytváření “knihy”, koláží nebo leporela. Z toho, co jsem dnes viděl, namátkově vybírám sem, pro další hledejte na YouTube. Mimochodem, mezi účastníky “výstavy” naleznete například i Rosse Lovegrovea nebo Renza Piana.
Zároveň mě zaujala 3D abeceda (tedy – ABC3D), pop-up kniha podobná těm pohádkovým, které si pamatujete z dětství. Grafička Marion Bataille vytvořila pro každé písmeno vlastní styl “vykouknutí” z knihy. Nejlepší efekty ale pro mě představují dvojpísmena na jedné straně – podívejte se sami.
Blondýna se vrací – pomalu a něžně
Není to tak dlouho, co jsem se tady vyznával z fascinace klipem “Ride a White Horse” od Goldfrapp. Ti nyní vydali nové – pomalé a něžné – album Seventh Tree. Po diskotékových rytmech předchozího alba Supernature (remixová alba se nepočítají, že ne, Martine?) je ta změna zvláštní, ale zatím se poslouchá dobře.
Druhá navrátivší se blondýna z Londýna Lyonu způsobila, že můj život taky hraje pomalými a něžnými rytmy. Kolébají mě v nich zvony v Michalské, dlouhé snídaně a dozvuky francouzštiny, která se jí pořád proplétá svéráznou češtinou.
Pokud jde o další zprávy z mého života, tak jsem dnes asi přišel o chuť! A taky jsem si bůhvíproč koupil nový zápisník.
Tags: 2.0, animace, design, hudba, ilustrace, moleskine, osobní, video, výtvarné umění
Videa07
Posted by ahasver
Server YouTube navázal na svoji tradici a vyhlásil i letos nejlepší videa za uplynulý rok. Přestože žádné z videí již není pro uživatele internetu taková “pecka”, jako byla videa loňská, i tak některá stojí za podívanou. Na YouTube se naučíte složit rubikovu kostku nebo se dozvíte, že LonelyGirl15 je mrtvá. YouTube si stále dává záležet na amatérismu, proto je i klip oceněný v kategorii muzika stejně jako loni statický. Vévodí mu především zpěv, který je sice výborný, ale na můj vkus dost dlouhý a monotónní. Jako bonus přidávám jedno mimčo, co se směje trhání novin, a YouTube přeju do příštího roku lepší výběr a uživatelům možnost lepšího výběru.
PS: Pokud vás Tay Zonday, pro něhož nenacházím vhodnější slovo než ujeťák, zaujal, jeho Chocolate Rain si můžete stáhnout tady.
Mírný pokrok
Posted by ahasver
(v mezích zákona)
Koupil jsem si další zbytečný blok a provedl další zbytečné změny na sidebaru a v sekci About. Došlo mi, že tu píšu česky a mám tu rezidua z blog.com v pojmenování jednotlivých elementů a v anglickém About. Přejmenoval jsem nadpisky v sidebaru a přepsal svůj profil do češtiny.
Tags: blog
Pohádkové dny
Posted by ahasver
(infantilní)
V poslední době se mi nějak rozmnožily pohádky. Nevím, nejsou to žádní králíci, přesto se nějak sešly. O jedné jsem psal nedávno, o dalších třech napíšu dnes.
Hvězdný prach – Stardust
Připouštím, že mě na tuhle pohádku navedla Claire Danes, moje oblíbenkyně. Připouštím, že to není nejlepší pohádka v dějinách lidstva. Připouštím, že vlastně není moc důvodů o ní psát. Až na to, že jsem ji viděl v úterý večer a přesně takové pohádkové zakončení dne jsem potřeboval.
Příběh o hvězdě spadlé na zem provází řada scénáristických škobrtnutí. Tím jsem vyčerpal zápory. Pohádku z pera Neila Gaimana ve filmovém kabátu zdobí skvělý výkon Roberta De Nira v roli drsného kapitána vzdušné lodi, který si ve volném čase kreslí na tváře emosrdíčka a obléká se do dámského negližé, příjemný soundtrack a krásné lokace. Stejně jako všechny ostatní příběhy v tomto postu i Hvězdný prach patří k těm, které si díky chytrým vzkazům i narážkám vychutnají i dospělí.
Princezna nevěsta
Pokud to náhodou nevíte, tak tahle skvělá pohádka, kterou napsal William Goldman (zdravím blueskina;)), vyšla na DVD za 49 korun. Koupil jsem ji dnes v Tescu u I. P. Pavlova. Příběh začíná známou “As you wish…” pohádkou a dál se odvíjí podle vlastních fantaskních not. Nechybí zázračné přežívání požití jedu, rychlovýuka šermu a porážení šermířských velmistrů (podobně jako ve Hvězdném prachu) nebo zmrtvýchvstání (podobně jako v Bibli). A dobrý konec.
Tuhle pohádku už asi 14 let počítám k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl.
Nekonečný příběh
Taky jste chtěli mít jako malí Falca? Nebo se jako Atrej prohánět po pláních Fantastiky v honbě za záchranou světa pohádek? Já hrozně. Film jsem poprvé viděl jako malý v němčině, ale nic mu to neubralo na atraktivitě (přestože jsem ničemu nerozuměl, stejně jako můj táta, který mi simultánně “tlumočil”). A když jsem včera zaslechl ten notoricky známý cajdák, závěrečnou skladbu “Neverending Story”, chytla mě nostalgie. Příběh všichni znáte, takže jen doplním fotku.
PS: Kolikrát jsem tu použil slovo pohádka?
PS2: Na flashmobu Freezing Prague jsem nakonec nebyl. Všem, kteří mě tam čekali, se omlouvám.
Tags: film
Flickr-Licker
Posted by ahasver
(retro sekce… pokračování příště)
Vybral jsem na Flickru pár setů, které mě v poslední době zaujaly. Pokud vás zaujme fotografie, stačí kliknout… Enjoy
Tags: flickr, fotografie
Háček má háček
Posted by ahasver
Akce Freezing Prague, o níž jsem tu před nedávnem informoval, utržila značné šrámy a bohužel odhalila slabiny napodobování úspěšných konceptů založených na momentu překvapení a masovosti v době internetu. Zatímco zmrzlé Grand Central nebo Trafalgar Square nikdo nečekal a právě v tom tkvěla síla události, zvěsti o Freezing Prague už daleko přesáhly okruh zasvěcených. Z utajené exploze ve veřejném prostoru se tak stalo veřejné tajemství, o kterém informovalo například bleskove.centrum.cz. Akce tak zdaleka nemůže mít takový dopad, jaký zamýšlela. Nedá se nic dělat – přestože jsem byl ochoten organizátorům odpustit leckteré dle mého soudu hlouposti a dostavit se, zítra mě maximálně někdo potká jako zapáleného přihlížejícího (koneckonů, úplně ujít si to taky nechat nemůžu).
PS: Pokud by někdo rád namítal, že jsem k vyzrazení akce sám přispěl, vězte, že tento blog má zhruba 20 – 40 pravidelně se vracejících čtenářů. A u nich jsem přesvědčen o jejich inteligenci a smyslu pro hru ;)
