Fascinace autokracií
Posted by ahasver
Přiznávám se. Dostali mě. Pravda – ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství…
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na… no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)
Co právě teď dělám
Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss – “Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme“, bavím se díky “Girls suck but you don’t” (a při představě “Guys suck but I don’t” prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.
Co mě žere
Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv
Tags: design, hudba, literatura, marketing, média, osobní, reklama
Diktatura vs. architektura
Posted by ahasver
(aneb stadiony, co diktujou)
Ke krátkému zamyšlení mě dnes (spolu se čtvrtečním Petrem) přivedlo (znovu)objevení Stadio dei Marmi. Závodní dráha, součást tzv. Fora Italica (dřívějšího Fora Mussolini), byla společně s celým komplexem vystavěna právě Mussoliniho režimem v letech 1928 až 1932. Cca 60 soch, které obklopují běžeckou trať a stadion s kapacitou 16000 lidí, vytváří monumentální stavbu na pokraji kýče. Přesto – podle mě se atleti, kteří upomínají na italskou antiku a renesanci a předjímají socialistický realismus, před tou hranicí drží a nespadnou. Více na wikipedii tady (italsky) a tady (německy). Další informace italsky na http://www.foroitalico.altervista.org/.
Dalším příkladem, kdy si architekt a diktátor velmi dobře “rozuměli”, byli Albert Speer s Adolfem Hitlerem. Mimo mnoha jiných děl (a také úspěšného působení ve funkci ministra zbrojního průmyslu) vytvořil Speer pro Třetí říši Olympiastadion v Berlíně. Podobně monumentální a podobně fascinující.
V neposlední řadě to pak jsou Herzog & de Meuron, kteří pro čínský “lidový” režim a nadcházející olympijské hry v Pekingu staví jeden ze svých nejlepších kousků – Čínský národní stadion, známý také jako “Ptačí hnízdo”. Stadion s nádhernou konstrukcí, jehož stavbu můžete každý den sledovat on-line a který díky internetu obletěl svět…
Tak nevím, jak to funguje… Když my nejsme schopní ani se dohodnout na knihovně. Jestli nám snad nechybí ta pevná ruka? Nebo by třeba stačilo jen opravdu vůdčí chování vůdčích představitelů (eg. vlády, Prahy…) a jejich konzistentní názory?
Tags: architektura, design, osobní
Plyšáky do Berlína
Posted by ahasver
(Pojara do světa a mně mikinu!)
Třeba máte doma plyšáka. Nebo třeba jiné “Kuscheltier”. A válí se vám smutně přes den v posteli, sám. Pokud máte rádi zároveň svého plyšáka a Berlín a k tomu ještě zrovna nefandíte penězům, pošlete ho na výlet do Berlína. Jestli medvídkovi samou radostí přeskočí, budete ho asi muset poslat do kliniky pro plyšáky, kterým přeskočilo. (via Seom)
Dnes ráno jsem na Design Observeru objevil tuhle krátkou animaci od Břetislava Pojara (slyším křik “století!”). Vydržte určitě až k papouškovi
Víkend na venkově, noc v lese, zírání na hvězdy a sledování jejich pádů mě sice oprostilo od materiálních tužeb, ale jen jsem se vrátil do online světa, vrátily se… Chci tuhle mikinu :)
Ad obyčejný život – skoro týden nám neteče voda. Tekla nějakou dobu v pátek a v neděli… Neuznali mi reklamaci mp3 přehrávače s odůvodněním, že mi spadl – což není pravda. E-shop, ze kterého jsem si objednal před čtrnácti dny parfém s dobou dodání do 2 dnů kurýrem, mi v pátek poslal e-mail, že mi byl poslán poštou a že zásilku můžu sledovat pod číslem, které pošta v databázi nemá. Nesnášim služby v Česku!
Tags: animace, berlín, design, fashion, osobní, toys
… polní kráva s bradavkou
Posted by ahasver
(vyslechnuto)
A: Když já chci ale bejt slavnej!
V: Jo? No, vono vlastně ani nevadí, že nic neumíš… Se třeba můžeš vysrat v nějaký galerii
A: Ale Rafani nejsou slavný, ty vole. Já chci bejt slavnej, vopravdu slavnej
V: Aha. No tak hele, kdo zabil Johna Lennona?
A: Mark David Chapman. A měl u sebe Kdo chytá v žitě…
V: No a ten je teda vopravdu, vopravdu slavnej, ne? No, tak si vem třeba tady tu svojí novou knížku “Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa” a jdi zabít nějakou celebritu…
…
Třeba Livii Klausovou
(volné pokračování “mimo”)
V: Třešnička na dortu je jak bradavka na prsu.
A: Ale hovno, to je úplně jinej koncept tohleto, to nemůžeš srovnávat.
V: No, minimálně, kdyby dort byl ve tvaru prsa a místo bradavky na něm třešnička.
…
Každopádně si myslim, že by lidi měli jíst víc dortů.
A: Já si myslim, že by lidi měli cucat víc bradavek.
V: Do čtrnácti
A: Tys viděl ten, ten…?
V: Ne
A chybí mi moře…
Posted by ahasver
Tags: osobní
Drak Cymru útočí
Posted by ahasver
(a hodlá zničit Union Jacka)
Wales je nádherná země. Pokud jste ji ještě nenavštívili, napravte to někdy. Wales nabízí relativně teplé moře, krásná pobřeží, kde pláže střídají skalnaté útesy, majestátní kopce ve středu Walesu se s trochou dobré vůle dají označit za hory. Zelený venkov plný ovcí a vstřícných obyvatel… I když se to z pohledu středoevropana nezdá, Wales má kousek z nejedné definice kýče – a ze spousty důvodů je to moje “srdcovka“.
Od osmdesátých let zvedá Wales hlavu hrdě vzhůru – jako poslední ze “států” v “anglickém” (britském) “područí” (uvozovky si přeberte). Na ulicích jsou nápisy v angličtině i velštině, velšsky se mluví i doma. Přibývá vlastenců – na večeři v rodinném sídle operního zpěváka Erika jsme dostali přednášku o velšském národním obrození a vyslechli litanie o velšském NHS (~systém zdravotního pojištění) dotujícím zbytek UK.
Erik a jemu podobní patrioti mají po včerejšku drobný důvod k oslavě – britská ministryně kultury otevřela debatu o změně britské vlajky. Jedna z ikon moderní doby, Union Jack, možná bude muset sklonit hlavu před křížem sv. Davida nebo drakem, symbolem Walesu. Nová britská vlajka by pak mohla vypadat nějak takhle…
© CR
(via Guardian)
Drobné radosti života
Posted by ahasver
(aneb dvoudenní zwölf-elf)
Švédština, kavárno-bageterie na rohu, máslový croissant (víte, že se peče od 8. století?), objevení společností SGS a BOND a smysluplného benchmarkingového systému pro NGO. Třeba zítra opravdu přijdu něco konzultovat. Praha “se šípkovou!“, včerejší Lenka, Eat more fish objednáno, výbornej chleba z malý pekárny, slevy na threadless, dopis poslán, život žit…
Dobrý podvečer,
vámi rezervovaný diář Moleskine 08 S černý, je připraven k převzetí v kavárně Fra /Šafaříkova 15/ do 12.12.
… a půlhodinový zásek nad Olivo Barbierim…
Tags: design, fashion, fotografie, moleskine, osobní
(Ex)Friends
Posted by ahasver
Understand that friends come and go
Wakarimashita Okari Nasai. Domo arigato
Blogroll link removed
Potenciální taškový magnát
Posted by ahasver
Začalo to nenápadně na podzim loňského roku… Od té doby mi výrobu tašky slíbily čtyři “šičky”. Naposledy dnes Johanna Wilhelm na Flickru. Přestože nás dělí virtuální nekonečno a prakticky se neznáme, její příslib zatím vypadá nejnadějněji – první příslib je mrtev, druhý nad ním neustále přemýšlí (Lenko?!), třetí usíná a zapomíná. Johanna je navíc jediná, která už má tašku pro muže v portfoliu. Jestli se ale někdy náhodou všechny slečny rozhoupají, můžu založit vlastní miniparazit. Zatím by mi stačila tahle jedna, bílá, jak jsem chtěl.
Podívejte se na Johanniny stránky, koláže a flickr. A tašku
Věnováno j.cz a jejím představám o metrosexálech ;)
Tags: design, fashion, osobní, trendy
Můj ty smutku
Posted by ahasver
Varování: Nepřátelé skrytých vzkazů a významů, nečtěte dál (bsk, já tě varoval…)
Dnes jde všechno do deníku, ale co by mohlo moje myšlenky napovídat líp, než smrt životopisce MM a otevírání nového MUJI store v pátek v NYC? Za křehkost malých dráčků (přeberte si to, kdo jak chcete) se děkuje. Twice
Tags: osobní
