Uzavřený dopis Xavieru Baumaxovi
Posted by ahasver
Milý Xaviere,
včera se odehrál v pořadí čtvrtý můj/Tvůj koncert. Bylo to krásné přivítání v České republice, na Střeláku hezký holky a dobrý pivo, dlouhý fronty a letní déšť…
Nemůžu Ti ale neříct, že Tvá nová aranžmá lehce zavání. Uvědomuješ si, že ten “orchestr” Tvůj říz sráží na úroveň parodie? Jasně, jasně, chceš mi říct, že to je větší libovka, že si na tý muzice pak víc ujedeš, že Tě ten jamíček baví. Že Tvůj hlas může bejt až tak čtvrtá věc v pořadí, co slyším, protože to prostě jede. Ale mě to včera moc nebavilo.
Jako vždycky jsem samozřejmě ocenil Tvé improvizace, texty, beatboxing i vtip, ale stejně bych si radši trochu zapařil, zazpíval. Takže kdyby to někdy šlo vrátit k původnímu, tak se zase uvidíme, zatím si nechám o Tvých koncertech jenom vyprávět.
Zdravím,
Ahasver
Co mě bere
Posted by ahasver
co mě bere…
yosigo!!!; tramvaje; stověžatá ve dne, v noci; český pivo za 22 korun; dánský lovemarky a pár reklam (možná někdy příště); theFLOW; probírání fotek a deníku; sociologové; pro account na flickru; Baumaxův beatbox; Kultury v Laterně Magice (proč tam?); Ta voix au telephone
… co mě žere
rozchody, schody, neshody; jak vypadají češi; mých 61 kilo; Xavierovo novoaranžmá (více až se vyspím); celý jedno album Koop o rozchodech; rozmazaný fotky; nesmyslně drahý věci
Tags: 2.0, design, fotografie, osobní
Frustrovánek na střeláku
Posted by ahasver
Zítra večer zve všechny příznivce neofolku k tanci a poslechu na Střelecký ostrov pan Xavier z Baumaxu.
Frustry jsou do kopru dobré lustry,
je načase zapnout bustery
a ty tě tak trochu probudí
Frustrovánek dnes klouzaje po sněhobílých soustrovích přikřídlil na Ruzyň a tak nejspíš přijde taky.
P. S.: Pokud někdo čeká zážitky z cest, bude si muset počkat. Na estetické zážitky se ale můžete těšit již v nejbližších dnech.
So goodbye, so long
Posted by ahasver
(the road calls me dear)
Na 15 dnů tady bude klid. Odjíždím do města beze zdi a do země Hanse Christiana Andersena a Jørna Utzona. Snad dojde i na ten ostrov s třistapadesáti blonďáky…
Po dobu mojí nepřítomnosti si přeju, aby neprobíhaly státní převraty, nepadala letadla, nevyhořel můj byt, nikdo z mých známých neumřel, nebyly povodně a tak dále.
Verze pro zvídavé
Co jsem si zabalil
MP3: buránka, muže v černém, Badu, CocoRosie, berlínské nezbytnosti, Thoma Yorka, Björk, Gibbonsku atp.
Batoh: míň trik než potřebuju, víc ponožek, víc foťáků, baterek a prášků, míň slovníků, průvodce moderní berlínskou architekturou, V+W, podzimní bundu (jedu na sever), průvodce Berlínem v němčině atd.
Při ruce: nůž (co kdyby), mobil, univerzální moudra, deník, Hagakure
Kudy pojedu: Praha – Teplice – Drážďany – Berlín – (pauza) – Rødby – Kodaň – (pauza) – (H)Ven – (pauza) – Kodaň – (pauza) – Praha
Co bezpochyby zapomenu: klíče (někde), tu nejdražší věc co nutně potřebuju, předsevzetí
Co chci bezpodmínečně vidět: anděla, KaDeWe, Hadid, Maritime Youth House, moře, skandinávský domečky, světlý zítřky
Kdy se vrátím: 15. srpna, 14:00, letiště Ruzyně (to kdyby někdo chtěl zajít)
Tags: osobní
Umění v ulicích
Posted by ahasver
Letos prý má Sculpture Grande být na “vyšší úrovni”. Uznávám, že to jediné, co jsem viděl – prase před Obecním domem od Jana Kadlece – mě pobavilo. Zvlášt, když jsem napoprvé viděl z druhé strany jen skokanský můstek. Poté přišlo druhé překvapení, ještě veselejší – i když prasečího skokana mi nakonec bylo skoro líto.
pro víc prasete flickněte sem
Pokud ale Sculpture Grande opravdu chce být lepší a aspiruje na “evropskou” úroveň, nemělo by mít na úrovni i webové stránky? Pominu skutečnost, že ještě před týdnem nefungovaly. Ale proboha, vysvětlí mi někdo, proč slouží fotogalerie jako prezentace nejrůznějších celebrit, “celebrit” a noname existencí? Kdyby se namísto prazvláštního pokusu o design ve flashi GAF soustředila na skutečnou prezentaci akce, jako to dělají například ve Vídni při prezentaci Kunst im öffentlichen Raum. I když jenom v HTML.
k tanci a poslechu (a úplně mimo)
pro smích klikněte zde, pro pláč zde
PS1: kdo by mi chtěl vytýkat, že všechno jenom kritizuju, ať si prosím všimne, že chválím Vídeň a prase!
PS2: den před ukončením pracovního poměru jsem zjistil, že se mi v práci všeobecně přezdívá iPod – což mě pobavilo
Tags: hudba, internet, kultura, osobní, praha, street
Zívněte si
Posted by ahasver
(taky trocha Japonska a Islandu)
Na spojnice mezi tím a oním člověk v životě naráží neustále. Například já na ně určitě musím mít zvláštní nadání… Tři z hezčích věcí, které jsem za poslední čtvrtrok potkal, se překvapivě spojily v nečekaném bodě. Ghost Dog, Albín Noi i Malcolm Gladwell se všichni nakonec prokousali k zívání.
Zívání je reflexivní hluboký nádech a výdech. Bývá spojován s nedostatkem spánku nebo stimulace (to když se nudíte). Zívání vás “probudí” a většinou se s ním dostaví příjemný pocit. Často se zívání připisuje nedostatku kyslíku, může ho ale způsobit i “nakažení” od někoho jiného.
Právě kvůli nakažlivosti si bere Malcolm Gladwell zívání jako ilustrativní příklad do knihy Bod zlomu. Gladwell tvrdí, že když si slovo zívání přečtete, pravděpodobně zívnete také. A lidé, kteří se pohybují ve vašem okolí, chvíli po vás. Jak to je ve skutečnosti, zkontrolujte tady nebo ověřte čtením tohoto postu
Zívání se překvapivě věnuje i kniha Hagakure – hned na straně 12. Připomíná kombinaci Receptáře a Gutha-Jarkovského, když učí:
Je neslušné, když někdo zívá před druhými lidmi. Když na někoho přijde nečekané zívnutí, ať si promne čelo zezdola nahoru a pak ho to přejde…
Asi i to patří k cestě samuraje…
BTW, víte, že posledním samurajem nebyl Tom Cruise, ale japonský spisovatel Jukio Mišima?
Ještě podivnější je proklestění se k zívání u Albína Noi. Příjemně mě překvapilo, že Elin Hansdóttir, Noiova láska, ve skutečnosti není mladá krásná herečka, ale mladá krásná umělkyně. Má za sebou samostatné výstavy nejen v Reykjavíku, ale i v Berlíně. Na její projekty se podívejte sami, mě nejvíc zaujala Insomnia – minuta a půl zívání na kameru.
Pokud jste nezívli (ať už reflexem nebo nudou) při čtení tohoto postu, zívněte si společně s Elin, je to příjemné – pokud vám nevadí, že na chvíli opustíte bušidó
Tags: film, island, japonsko, literatura, osobní, trendy
Moudro pro dnešní den
Posted by ahasver
(aneb co Sagmeister i Luhrmann vynechali)
Jednou to přijít muselo. Teď, když už jsem velkej blogger, začnu rozdávat moudra…
Nemluvte o věcech, co byste dělali. Buď je dělejte nebo mlčte – v životě mě věci, které jsem udělal, vždycky mrzely míň než ty, které jsem neudělal.
Tags: osobní
Ghost Dog. Power and Equality
Posted by ahasver
(Always see everything my brother)
Brzké rozloučení s českou kotlinou s sebou nese spoustu plánování a příprav. Jednou z příjemnějších částí příprav se mělo stát i sledování Nebe nad Berlínem a díky němu (a blueskinovi) jsem zjistil, že nejen Wendersovi ale i Jarmuschovi fanoušci se mají na co těšit – na DVD kromě Nebe nad Berlínem vyjde i Ghost Dog.
Zatímco na Nebe nad Berlínem si ještě pár měsíců počkáme, Ghost Doga by mělo být možno zakoupit ode dneška. Rád jsem vyměnil svůj sentiment z padlého anděla a Handkeho za pokoru před charismatickým samurajem a citacemi z Hagakure. Snad je to ten řád v životě, ta jistota, která mi v životě vždycky chyběla, co na Ghost Dogovi obdivuju (nebo mu závidím, těžko říct). Respekt před sebou samým i před druhými… Čest, s jakou umře a kterou zahanbuje své nepřátele.
The Way of the Samurai is found in death. Meditation on inevitable death should be performed daily. Every day, when one’s body and mind are at peace, one should meditate upon being ripped apart by arrows, rifles, spears, and swords, being carried away by surging waves, being thrown into the midst of a great fire, being struck by lightning, being shaken to death by a great earthquake, falling from thousand-foot cliffs, dying of disease or committing seppuku at the death of one’s master. And every day, without fail, one should consider himself as dead. This is the substance of the Way of the Samurai.
Kdo si chce přečíst Hagakure celé, nakoupí v Shakes, pro perly z filmu se podívá na imdb a komu samurajové nevoní, přečte si Handkeho
PS: Kdo má rád rap, toho potěší informace, že DVD bude obsahovat i “izolovaný soundtrack”
Že jsem neposlouchal líp…
Posted by ahasver
(a nerozuměl víc)
Baz Luhrmann, tvůrce muzikálu Moulin Rouge a novodobého Romea a Julie, má na svém kontě i jedno (?) hudební album z roku 99. Dneska už si ani nepamatuju, že hlavní poselství skladby, kterou jsem dlouho hledal, bylo – natírejte se opalovacím krémem. Věřte mu nejenom s tím krémem a pokud vám už není dvacet, jako už není ani mně, snažte se z toho alespoň vymáčknout maximum…
Don’t worry about the future, or worry, but know that worrying is as effective as trying to solve an algebra equation by chewing bubblegum. The real troubles in your life are apt to be things that never crossed your worried mind, the kind that blindside you at 4pm on some idle Tuesday.
celý text zde (4 z 5 ahasverů doporučují)
Ráno
Posted by ahasver
(aneb z Petrohradu do Rudolfina a zase zpátky)
Když jsem se ráno vykopal ze spacáku, deprese a změn v MHD, ocitl jsem se před Rudolfinem připraven na vytržení nebo znudění Neo Rauchem. Nestalo se ani jedno.
Rauchův zvláštní svět složený z disproporcí, ozvěn východoněmeckého socialistického realismu, komiksů a snů, mě oslovil, ale nepohltil. Nevím, jestli to bylo tím, že se nedokážu na nic soustředit, nebo tím, že jsem zlobil a fotil jsem, kde jsem neměl. Nejvíc mě zaujal ten nejzastrčenější obraz v celý galerii – Sucher – a kdo tam půjdete, určitě ho nevynechte. Stejně jako si všimněte fotorealistických detailů a pána s vousy. Já se nejspíš ještě vrátím i když mě Rudolfinum zklamalo… Chybělo mi tam cokoliv navíc než jen chronologický seřazení obrazů.
(Placenta, jediné, co jsem vyfotil – to jsem ještě netušil, že se s ní setkám znovu)
Na cestě zpátky jsem se vydal po břehu Vltavy směrem ke Karlovu mostu, prošel až k Národnímu divadlu, divadlem, kde to hrozně smrdělo, a pak na Karlák… a na Petrohrad
P. S. 1: Když se postavíte naproti Sovovým mlýnům a podíváte se přes zábradlí dolů, uvidíte ryby velké jako moje ruka, jak se srocují u staré boty
P. S. 2: Jestli se někdy zblázním a budu mít auto, tak mu určitě dopřeju tenhle luxus…
