Ráno

(aneb z Petrohradu do Rudolfina a zase zpátky)

Když jsem se ráno vykopal ze spacáku, deprese a změn v MHD, ocitl jsem se před Rudolfinem připraven na vytržení nebo znudění Neo Rauchem. Nestalo se ani jedno.

Rauchův zvláštní svět složený z disproporcí, ozvěn východoněmeckého socialistického realismu, komiksů a snů, mě oslovil, ale nepohltil. Nevím, jestli to bylo tím, že se nedokážu na nic soustředit, nebo tím, že jsem zlobil a fotil jsem, kde jsem neměl. Nejvíc mě zaujal ten nejzastrčenější obraz v celý galerii – Sucher – a kdo tam půjdete, určitě ho nevynechte. Stejně jako si všimněte fotorealistických detailů a pána s vousy. Já se nejspíš ještě vrátím i když mě Rudolfinum zklamalo… Chybělo mi tam cokoliv navíc než jen chronologický seřazení obrazů.


(Placenta, jediné, co jsem vyfotil – to jsem ještě netušil, že se s ní setkám znovu)

Na cestě zpátky jsem se vydal po břehu Vltavy směrem ke Karlovu mostu, prošel až k Národnímu divadlu, divadlem, kde to hrozně smrdělo, a pak na Karlák… a na Petrohrad

P. S. 1: Když se postavíte naproti Sovovým mlýnům a podíváte se přes zábradlí dolů, uvidíte ryby velké jako moje ruka, jak se srocují u staré boty

P. S. 2: Jestli se někdy zblázním a budu mít auto, tak mu určitě dopřeju tenhle luxus…

Tags: , ,

Leave a Reply