Moc mluvíš, Albíne
Posted by ahasver
Asi už to tak bude, ale přece jenom tu dlouho chyběl nějaký ten kulturně-estetický zážitek pro pana Davida…
Dnes mi s Respektem přinesli Odcházení, novou Havlovu knihu. Píšu to hlavně kvůli téhle větě, ale i Havlovi se ledacos povedlo. Jeho postavy (které se občas ve svých šablonách zaseknou jako kolovrátek “Byt. Místo vizážistky ve firmě Prcek a bratři. Byt…“) mě velmi upřímně pobavily a rozesmály. Při “Zvedli bychom tím zaměstnanost, což by vedlo ke snížení nezaměstnanosti.” jsem se málem utopil (přečetl jsem ho ve vaně).
Podobných prázdných frází a politických kotrmelců najdete v knize hodně. Hra naštěstí nesklouzává k zesměšňování kohokoliv konkrétního, ani nehledá žádné rozuzlení nebo kladného hrdinu – snad jen Irena (Dagmar?) a Hanuš nakonec ze hry odchází se vztyčenou hlavou. Havel sám do děje vstupuje, usměrňuje ho a komentuje dění “na jevišti” formou Hlasu, který se ozývá z reproduktoru a dává tak částečně nahlédnout i do procesu svojí tvorby – zároveň sám sebe, svoji hru i svoje hrdiny tak trochu shazuje a mírní svůj apel. Což Odcházení podle mě svědčí
No. Nevím, asi je to mimo a asi to přepíšu, protože teď nemám čas, ale – jak mi jednou řekl Havel: obliba není vše
Tags: literatura
