Padesát let…
Posted by ahasver
… a pořád Vajíčkem
Pan Vejce, případně pan Vajíčko, byl kdysi v mojí domácnosti hojně skloňovanou postavou. Stalo se to především proto, že jsme tak často titulovali Toma Waitse, já občas mluvil o uvaděči reklam a měli jsme rádi design a tudíž i jeden z majstrštyků Arne Jacobsena.
Jacobsenovo Vajíčko, které od počátku vyrábí firma Fritz Hansen, oslavilo v polovině ledna padesát let. Společnost Fritz Hansen tuto příležitost oslaví limitovanou sérií Vajíček:
“The limited edition collection will for the first time include chocolate brown suede on the back and dark chocolate brown leather on the front. The sophisticated combination of leather and suede is perfectly com-plimented with a base in solid bronze; hand polished to create a unique finish. The bronze base will darken in appearance, becoming more beautiful over time. Each of the 999 Eggs will be individually engraved, under the seat cushion, with a unique number and a brief text about the history and origin of the Egg chair design. A special, limited edition 50th anniversary book will also accompany the chair.”
PS: Osobně jsem se k Vajíčku dostal na nejnepravděpodobnějším místě – v McDonaldu. Ten je v kodaňském Nørrebro vybaven nejednou designovou ikonou. Ostatně, pokud někdy zajedete do Kodaně, špičkový design si pohlídejte. Najdete ho na každém rohu, pokud máte oči otevřené.
PS2: Jacobsen je ve Wikipedii uvozen jako dánský židovský designér. Je pak Kafka uvozen jako český německý židovský spisovatel? Byl bych já případně uveden jako česká směska? Docela by mě zajímalo, kdo si dal práci s přidáním toho přívlastku a proč. Budu doufat, že si Arne na svém židovství zakládal. Pokud ne, pak ať už to napsal židovský nacionalista, světanápravce (ne od Bernharda, prosím) nebo neonacista hitlerovského střihu, nemám ho rád…
Tags: dánsko, design, kodaň, osobní
Výlet
Posted by ahasver
(a Maxim V. na Creative Review)
Vždycky, když na serveru, který mám ve svojí RSS čtečce, zahlédnu české jméno, mám velkou radost. Nejvíc mi jich způsobuje Maxim Velčovský, který se pravidelně někde objevuje hlavně se svým Josífkem. V pátek o Maximovi padla zmínka na Creative Review, celosvětově jednom z nejvýznamnějších internetových magazínů nejen o designu. Tentokrát v návaznosti na jeho účast na přehlídce Design Indaba. Na CR zmiňují i kostel sv. Bartoloměje v Chodovicích, který Maxim spolu s Jakubem Berdychem vybavil například bílými pantonkami s vyřezaným křížem…
Shodou okolností jsem v pátek do Chodovic vyrazil. Výlet začal v Hradci Králové, kde jsme prošli staré město, obdivovali Kotěry, Gočáry, Sandery… Seděli jsme v Cuba Libre a v Differentu. Different stojí za delší zmínku – interiér je vybaven sedačkami ze starých karos, na zdech velké komiksí výjevy. Příjemná obsluha ochotně připravila i nápoje v lístku neuvedené, rajčatová polévka s parmezánem chutnala výborně, celkově příjemný zážitek.
Different
Po pátečním odpoledni v Hradci jsme odjeli do Hořic. Večer jsme strávili v kuchyni, řídíce svět, ve společnosti červeného vína a dobrého jídla. Spal jsem ve velkém pokoji s krbem a velkou postelí, po které jsem se celou noc roztahoval. Sobotu jsme prochodili v Hořicích, kde se každoročně pořádá sochařské sympozium. V Hořicích díky němu najdete Galerii plastik a park soch, kde má zastoupení Šaloun i Gebauer. Hořice, jsou vůbec zvláštní a kulturní malé město. Vždycky jsem si myslel, že tyhle atributy s sebou nutně nesou i úctu obyvatel k místu, kde bydlí. Bohužel, i v Hořicích je prodán kus náměstí Lidlu a starý pivovar se proměnil na hernu s barem…
park soch v Hořovicích, městě kamenné krásy. Více ilustrativních fotek na mém Flickru
A jak to bylo s Chodovicemi? Po umístění mobiliáře od Velčovského byl kostel odsvěcen a dnes slouží jen “kulturním” účelům. Takže není každodenně přístupný a smí se do něj jen v době konání nějaké akce. Škoda
PS: Kate Nash is my ears (díky punch for lunch, stejně jako za navigaci v Hradci)
Tags: architektura, čr, design, fashion, hudba, kultura, výlet
“Západ” zase o kousek blíž
Posted by ahasver
(Taky nesnášíte českou závist “západu”?)
Včera jsem procházel Vodičkovou a podivil se, když jsem v Myšákovi nad cedulí Billy uviděl plakát BoConceptu. Při rešerších jsem se podivil znovu, to když jsem zjistil, že BoConcept už v ČR jednu prodejnu má – v Brně. Dánský nábytek bude v Praze konkurovat fusion cuisine v podání Vitry a italskému Natuzzi. I když si nic nekoupím, jsem rád, že Česko podobným výrobcům už stojí za zastoupení. V Kodani mě navíc u BoConceptu zaujaly nápadité reklamní kampaně. Snad se můžeme těšit i tady…
Další vymožeností západního světa, která k nám v posledních dnech dorazila, je, jak už všichni určitě víte, kavárna Starbucks. Ta byla otevřena v úterý Grömlingovském paláci na Malostranském náměstí. Naštěstí. Když se loni na jaře zveřejnilo rozhodnutí AmRestu (který vlastní frančízu pro střední Evropu) otevřít provozovnu v Praze, uvažovalo se o umístění v Palladiu. Četl jsem o tom ještě v prosinci.
Starbucks zrovna nemusím, zvlášť pokud bude v Praze mít evropské ceny, ale asi tam zajdu, aby mi něco neuteklo. Jestli máte pocit, že vám by mohlo taky, víte, kde ho hledat.
Tags: design, kodaň, praha, trendy
Ocejchujte design
Posted by ahasver
(a promarněné příležitosti)
Už dlouho si v moleskinu suším nápad na stickery s různým hodnocením a komentáři ke kulturním událostem a designu. Například na takový plakát na koncert Michala Davida by se určitě moc hodila přelepka "Pro nevkus zrušeno". Vždycky zapomenu, že nakonec to stejně někdo udělá dřív a líp.
Takže, co to je líp? Design Police pro všechny podobně kritické připravila sadu šablon (Visual Enforcement Kit) v tiskové kvalitě, které obsahují polepky pro nejhorší prohřešky vyskytující se v grafickém designu a typografii. Jejich výhodou je mezinárodní srozumitelnost, jednoduchost aplikace a zároveň i jejich vzhled. Co víc si přát? Doufám, že někomu nebude vadit recyklovaný nápada a přispěchá s českou verzí. Designovou policii (a řadu dalších) bysme potřebovali jako sůl… (klikněte pro plnou velikost, pro stáhnutí šablony v .pdf běžte na stránky Design Police)
PS: ad nový blog – co říkáte na nový design blogu?
Tags: design, marketing, osobní, trendy
Jack Rozparovač 2.0
Posted by ahasver
(OK, to dvanula jsem neměl psát…)
Když se mluví o ponurých vraždách a temných zákoutích, málokomu vyvstane na mysli jiná metropole než Londýn. V tomto oboru Londýn “proslavil” samozřejmě Jack Rozparovač, nejznámější sériový vrah všech dob. I malý Vincent Tima Burtona touží procházet se londýnskou mlhou a nacházet v ní své oběti…
Inspirativnost Londýna se v tomto ohledu zřejmě stále ještě nevyčerpala a plodí nové série. Ta poslední je charakterizována spoustou krve, uřezaných hlav a ironie… Decapitator s gustem zbavuje hlav celebrity, čmeláky i protagonisty reklam na šťastný život. Morbidní?
Tags: design, marketing, trendy
Všechny nás to jednou čeká…
Posted by ahasver
(někoho dokonce víckrát)
Takže pro ty, co se s tím pořád ještě nesmířili, pro ty, co jsou čerstvě poraněni, pro ty, jejichž partner už přemýšlí o dlouhém výletu na Nový Zéland bez větších zavazadel a závazků…
Myslete pozitivně, společně s PositiveTM, a zbavte se všech obtížných připomínek minulosti. Všechno zabalte do úhledného pozitivně naladěného pytlíku a zanechte u nejbližších kontejnerů. Uleví se vám (klik)
(Více informací o pracích Stephena Woowata)
PS: nakonec to všechno “vyhrál” myspace, se kterým udělám stejný experiment jako s tímhle blogem. Profil se nachází ve stadiu přípravy, brzo se doufám sejdu s některým z majspejsistů, které znám, a vyzjistím potřebné informace, jak přelstít tenhle systém plnej nedokonalý administrace a designu.
Tags: design
Fascinace autokracií
Posted by ahasver
Přiznávám se. Dostali mě. Pravda – ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství…
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na… no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)
Co právě teď dělám
Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss – “Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme“, bavím se díky “Girls suck but you don’t” (a při představě “Guys suck but I don’t” prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.
Co mě žere
Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv
Tags: design, hudba, literatura, marketing, média, osobní, reklama
Špatný nebo dobrý?
Posted by ahasver
… virální marketing (a taky trochu o designu, Vánocích a hudbě)
Vodafone se s letošní vánoční kampaní moc nevytáhl. Kdo ale sleduje trend nebo i zákulisí, není překvapen. Co mě překvapilo, byl tento pokus o vyvolání infekce. Vytvořit si názor na tento virus je pro mě stejně těžké jako na taneční kreace Grahama Mahera – je to tristní nebo si toho nikdo nevšimne? Uvěří lidé opravdu neformálnosti a neplánovanosti sdělení “Tak takhle nějak skončilo poslední předvánoční setkání vedení Vodafonu… I když původním úmyslem nebylo tuto cover verzi (..) publikovat.” a začnou si ho spontánně a radostně posílat?
Nevím. Na idnes se tenhle klip dostal po třech týdnech, ke mně e-mailem nebo jiným kanálem asi jenom dvakrát… Rozhodně to tedy zatím není zdrcující úspěch. Tak Vodafonu aspoň maličko pomůžu, protože ho mám rád
Kratičká – Jozef Kaban nastupuje za měsíc a kousek do funkce šéfdesignéra Škody Auto. Kaban se proslavil designem Bugatti Veyron, nejdražšího automobilu na světě.
Vánoce by byly o hodně zábavnější, mít stromeček s ozdobami od Reiko Kaneko (ne koneko, pozor!:))
Last but not least: soundtrack of the day (a úžasný video) – Goldfrapp – Ride a White Horse
Tags: design, hudba, marketing, reklama, trendy
Diktatura vs. architektura
Posted by ahasver
(aneb stadiony, co diktujou)
Ke krátkému zamyšlení mě dnes (spolu se čtvrtečním Petrem) přivedlo (znovu)objevení Stadio dei Marmi. Závodní dráha, součást tzv. Fora Italica (dřívějšího Fora Mussolini), byla společně s celým komplexem vystavěna právě Mussoliniho režimem v letech 1928 až 1932. Cca 60 soch, které obklopují běžeckou trať a stadion s kapacitou 16000 lidí, vytváří monumentální stavbu na pokraji kýče. Přesto – podle mě se atleti, kteří upomínají na italskou antiku a renesanci a předjímají socialistický realismus, před tou hranicí drží a nespadnou. Více na wikipedii tady (italsky) a tady (německy). Další informace italsky na http://www.foroitalico.altervista.org/.
Dalším příkladem, kdy si architekt a diktátor velmi dobře “rozuměli”, byli Albert Speer s Adolfem Hitlerem. Mimo mnoha jiných děl (a také úspěšného působení ve funkci ministra zbrojního průmyslu) vytvořil Speer pro Třetí říši Olympiastadion v Berlíně. Podobně monumentální a podobně fascinující.
V neposlední řadě to pak jsou Herzog & de Meuron, kteří pro čínský “lidový” režim a nadcházející olympijské hry v Pekingu staví jeden ze svých nejlepších kousků – Čínský národní stadion, známý také jako “Ptačí hnízdo”. Stadion s nádhernou konstrukcí, jehož stavbu můžete každý den sledovat on-line a který díky internetu obletěl svět…
Tak nevím, jak to funguje… Když my nejsme schopní ani se dohodnout na knihovně. Jestli nám snad nechybí ta pevná ruka? Nebo by třeba stačilo jen opravdu vůdčí chování vůdčích představitelů (eg. vlády, Prahy…) a jejich konzistentní názory?
Tags: architektura, design, osobní
Plyšáky do Berlína
Posted by ahasver
(Pojara do světa a mně mikinu!)
Třeba máte doma plyšáka. Nebo třeba jiné “Kuscheltier”. A válí se vám smutně přes den v posteli, sám. Pokud máte rádi zároveň svého plyšáka a Berlín a k tomu ještě zrovna nefandíte penězům, pošlete ho na výlet do Berlína. Jestli medvídkovi samou radostí přeskočí, budete ho asi muset poslat do kliniky pro plyšáky, kterým přeskočilo. (via Seom)
Dnes ráno jsem na Design Observeru objevil tuhle krátkou animaci od Břetislava Pojara (slyším křik “století!”). Vydržte určitě až k papouškovi
Víkend na venkově, noc v lese, zírání na hvězdy a sledování jejich pádů mě sice oprostilo od materiálních tužeb, ale jen jsem se vrátil do online světa, vrátily se… Chci tuhle mikinu :)
Ad obyčejný život – skoro týden nám neteče voda. Tekla nějakou dobu v pátek a v neděli… Neuznali mi reklamaci mp3 přehrávače s odůvodněním, že mi spadl – což není pravda. E-shop, ze kterého jsem si objednal před čtrnácti dny parfém s dobou dodání do 2 dnů kurýrem, mi v pátek poslal e-mail, že mi byl poslán poštou a že zásilku můžu sledovat pod číslem, které pošta v databázi nemá. Nesnášim služby v Česku!
