For sunday morning it’s žázz
Posted by ahasver
Snídání čerstvých máslových croissantů. “C’est tres jolie, c’est génial”. Popíjení na březích kanálu St. Martin. Petit noisette v kavárnách. Prohánění se v Louvru za zvuků Hard Knocked Life. Ranní fascinace betonem a sklem v La Défense. Niemeyer. “Are you a communist?”. Nuda pod Eiffelovkou. Piknik v parku u Colonel Fabien. Ranní tržiště a odpolední blešák. Podivnosti v Barbes. Děti s holubem na vodítku. Hrubost a špína pod Montmartrem. Skvělé víno v No Problemo. “Dobře, přinesu vám skvělé francouzské víno a vy si do něj nalejte vodu.” Petanquový turnaj a prapodivná klobása. “Is russian language similar to czech? – Yes, just like brazil portuguese to french.” Čajkovskij při odpolední kávě v kavárně. Jazz při nedělní snídani
To všechno a mnohem víc byla Paříž.
Soundtrack k vysedávání na břehu Seiny – Since I Left You, Avalanches
“Have drink, have a good time now. Welcome to par(ad)is(e).“
Paříž
Grande Arche
Kominterna
Arc de Triomphe
Tour de Eiffel
Itekimas
Posted by ahasver
(Paris, je t’aime)
Recenzi nečekejte, film jsem neviděl. Ale zítra nastoupím do ocelového ptáka, naposledy zamávám Praze a večer už se budu prohánět po Centre Pompidou. Zatím tedy není důvod ke stížnostem a proto je t’aime, Paris. Na cestu si přibalím nejnovější přírůstek do rodiny mých tech-krasavců, iPod, a v něm například nové Portishead nebo spoustu TED Talks. Každopádně tu teď nějakou dobu nebudu. Od vánočního Berlína první velký výlet :)
Aby japonština nezůstala v názvu sama, přidávám pár japonských sirek a odkaz. Japonský package design si zaslouží samostatný velký článek… Někdy příště
Tags: cesty, design, hudba, japonsko, osobní
Imprese IV.
Posted by ahasver
Víťovi díky za link
Tags: architektura, design, ilustrace, imprese, marketing, reklama, street, toys
Twisted – svět microblogů
Posted by ahasver
(Postrádáte cizí emoce?)
Určitě byste definici termínu micro-blogging dali dohromady sami. Analogicky, podle názvu, se micro-bloggingem označuje velmi krátké blogování, nebo lépe řečeno posílání velmi krátkých blogpostů. Ty mívají méně než 200 znaků, nejčastěji okolo 140 – to kvůli délkám sms, kterými můžete na svůj microblog přispívat. V Česku poměrně neznámá věc, zatím spíš jen v podobě marketingových pokusů a beta-serverů. Ve světě? Těžko říct, ale rozhodně je to jeden z trendů, který se dlouhodobě (na poměry internetu:)) udržuje a rozvíjí.
Micro-blogging může být poměrně jednoduchý a zábavný – díky uživatelsky přívětivým rozhraním a velmi snadnému odesílání postů prostřednictvím mobilního telefonu nebo e-mailu. Nasnadě je nicméně problém využití microblogu. Budete ztrácet čas psaním svého aktuálního pocitu do mobilu, abyste ho vyvěsili někam na web? Jak dlouho taková zábava vydrží?
Relativně smysluplné řešení přinesl například server Twitter.com. Kombinuje totiž prvky sociálních sítí a micro-blogging. Na svém profilu tedy nejen píšete své aktuální microposty (o tom, co děláte nebo jak se cítíte), ale zároveň přehledně sledujete microposty (= pocity nebo činnosti) svých přátel. No… Osobně nemám tolik času ani vůle, abych se něčemu podobnému věnoval, ale kdo chce kam…
Na rozdíl od klasických sociálních sítí je microblogovací komunita Twitter poměrně otevřená. Internetovým voyerům proto poskytuje výbornou zábavu, marketingovým analytikům motá hlavy. Z microblogů můžete vyčíst některé trendy nebo sledovat specifická sociologická data. Poměrně přesná, nicméně na úzkém a specifickém vzorku. Pokud si marketingoví stratégové na microblozích nevylámou zuby, přinese jejich úsilí určitě zajímavé výsledky. Zatím slouží data z microblogů spíš pro hračičky, stejně jako spousta dalších zajímavých a naprosto bezcenných dat z internetu. Podobné hraní zrodilo například stránku twistori. Ta vás “nasytí” cizími emocemi. V reálném čase ukazuje, co autoři na twitteru aktuálně nenávidí, milují nebo na co myslí. Tak co? Máte dost svých přátel nebo kliknete?
PS: Osobně se teď cítím odpočatě
Zač je toho Ádvojka
Posted by ahasver
(pane Janato, díky)
Nedávno jsem (tuším) v rozhovoru v Respektu, který se týkal schopnosti číst, narazil na konstatování, že žáci ZŠ by se měli naučit nepřestat číst hned po prvním cizím slově, kterému nerozumí. Všechno má ale své meze a řekl bych, že já jsem je objevil, navzdory poměrně aktivnímu čtenářskému životu, až nyní “díky” A2. Konkrétně díky článku pana Michala Janaty, výtvarného publicisty, a jeho kritice českého minimalismu. Citace následuje
… Tato neokázale okázalá nádhera je jistým projevem panteismu, protože se dokonalost zračí v každém detailu jako panteistický spinozovský bůh v každičkém zrnku písku. Cizelérský duch minimalismu je Spinozův Deus sive natura, bůh neboli příroda. Minimalistické vily jsou emanací dokonalosti (dispozic i detailu) v nedokonalosti krajiny či okolní zástavby. Narcismus těchto vil jako by ve vzdáleném echu rezonoval vznešenou prázdnotou božstva české šváchovské přísnosti. Proto jsou tyto na dřeň estetického kánonu přísnosti osekané vily tak asepticky čisté, tak laboratorně vydestilované, tak sebevzhlíživě sublimní. Spíše než pro bydlení jsou jako stvořené pro fotografický objektiv, neboť vytvářejí dokonalou symbiózu formálního jazyka staveb a kompozičních principů fotografií určených pro apartní prezentaci v architektonických časopisech. A tento proces symbiózy pak završují spříznění kritici, heroldi české přísnosti, kteří pak apoteózou této chudoby invencí vytvářejí (nikoli jen?) pomyslný realizační tým, jehož činnost slouží jako výtah do stále vyšších a vyšších pater architektovy slávy. Jenže v těch nejvyšších patrech tak trochu uměle vytvořeného českého architektonického Slavína se tvorba mění v nimbus rozostřující ostré vidění kritiky. Narcis pohrdl láskou nymfy Echo a zrcadlí už jen sám sebe. V narcistních stavbách se nebydlí, neboť jsou určeny k adorování dokonalé oproštěnosti od břemene funkcí a ornamentů…
Pokud jste dočetli až sem, přijměte mé uznání. Podotýkám, že věřím tomu, že rozumím všem slovům i obrazům, i celou stranu takto popsanou jsem přečetl, nicméně po ránu v tramvaji jsem se u slova sublimní začal smát. Děti, tam už klidně můžete přestat.
Uvedená část článku mi nedává přesný smysl dosud, nejspíš proto, že se má mysl vzpírá akceptování toho, že někdo píše složitěji než já. Pane Janato, děkuji Vám tímto za uklidnění některých mých pochyb.
Tags: média
Tygr v jednosměrce
Posted by ahasver
Boty Onitsuka Tiger, o kterých jsem tu už párkrát psal, se konečně začínají prodávat v Česku v kamenném obchodě. Najdete je od tohoto týdne ve One Way v Myslbeku na pražských Příkopech. Konec sdělení, video nakonec
Odkud se bevou?
Posted by ahasver
(updatováno)
Brzy to budou tři roky, co společnost Sony zahájila jednu ze svých nejúspěšnějších reklamních kampaní. V reklamách na televizory Sony Bravia zkombinovala možnosti internetu a nápaditého minifilmu. Společně s televizní reklamou, ve které skáčou barevné hopíky ulicemi San Franciska, uvedla Sony vlastní webovou stránku této reklamy, prodlouženou verzi, “film o filmu” a rozhovor s interpretem hlavní písně, José Gonzálezem. Všechny komponenty zafungovaly přesně tak, jak měly, a virová epidemie byla na světě. Hopsakoule dlouho okupovaly blogy, emailové schránky i diskusní fóra.
Podobný postup Sony vyzkoušela ještě dvakrát. Přestože se k dalším dílům série vázala vždy velká očekávání, jejich naplnění nebylo jednoznačné. U explozí barev ve skotském Glasgow šlo jen těžce vychutnat vykleštěnou verzi určenou pro televizní obrazovky. Přesto – prodloužená sedmdesátivteřinová verze byla opět skvělá.
Králíci, poslední ze série reklam pro Sony Bravia, se proslavili již dlouho před svým uvedením. Internet tehdy plnily fotografie barevných králíků v centru New Yorku a všichni od Sony čekali další “trhák”. Po uvedení reklamy ale původní zájem utichl i přes technicky skvělé zpracování.
Nyní se Sony pokouší navázat na úspěch této série znovu. Tentokrát ve prospěch svých fotoaparátů pod heslem “images like no other” (původní reklamy Sony Bravia končily sloganem “colors like no other”). V Sony Foam City se jednoho dne vyvalí do ulic obrovské množství pěny podobné té, jakou produkuje váš oblíbený mycí prostředek – nebo i ten běžný. Shodou okolností u té nádhery asistují i kameramani Sony a velké množství lidí s fotoaparáty. Jak by se vám v Sony Foam City líbilo, posuďte sami.
PS: Hudba, kterou José González hraje v první reklamě, je cover verzí písně Heartbeats od švédské kapely The Knife. Můj last.fm by (nebýt jeho víkendového výpadku) nejvíc o tomto víkendu zaměstnával jejich Silent Shout.
Update 1: Zapomněl jsem zmínit důležitou věc, na kterou jsem myslel celou dobu psaní. Totiž, že José tu má 22. dubna koncert. No, asi už to nestihnete, ale kdyby přece jen…
Update 2: Dostalo se mi udivených reakcí, co že prý to je za nadpis. Takže pro neznalé – nadpis odkazuje na legendární českou “pěnovou” reklamu na Jar. Nenašel jsem ji na youtube, ale třeba budete mít víc štěstí
Těžko říct
Posted by ahasver
… o čem psát
Poslední týden jsem se věnoval především svým dvěma pracovním projektům a hodně četl a přemýšlel. Výsledky sem nicméně nepatří (nebo jsou tajné:)). Takže mi nezbývalo moc času na to, něco souvislejšího si poznamenat. Na druhou stranu jsem díky tomu narazil na spoustu zajímavých informací, projektů a stránek a mrzelo by mě nechávat si je pro sebe. Mezitím jsem stihl vymyslet nové záložkovátko (= stačí oslovit 3M a jsem milionář), shlédnout Irinu Palm (celkem dobrý film), přetrpět cestu tam a zpátky, dostavit se na výstavu Miyako Ishiuchi (silnější i slabší pasáže), založit svojí malé sestře blog nebo oslavit narozeniny. A mít se dobře…
Ale zpět k zajímavým objevům. Stefan Sagmeister bude v Česku. Přijede na brněnské bienále grafického designu a dost možná se od něj dozvíte nějaké podrobnosti k jeho nedávno vydané knize Things I have learned in my life so far nebo ke stejnojmennému projektu. Ten sledujte na adrese thingsihavelearnedinmylife.com – nikdy nevíte, čí životní moudro se vám může hodit.
Love can make me unreasonable – Jia Chen
Pokud jste se někdy zasekli nad přibližováním a oddalováním ortofotomap na internetu a zároveň rádi nakupujete, pravděpodobně se vám bude líbit stránka Browse Goods. Oddalováním a přibližováním se procházíte ve větším či menším detailu virtuálním obchodním domem. Jestli mi nerozumíte, tak prostě klikejte.
Kdyby záložkovátko nestačilo…
Po delší době jsem objevil dům, který by se mi líbil. Pokud mi někdo chcete dopřát klidné stáří z pera ateliéru Durbach Block Architects, kontaktujte mě v komentářích, rád vám pošlu číslo svého účtu. Pro větší motivaci k tomuto kroku sem přidám pár fotografií. Další projekty si proklikejte sami, stojí za pozornost.
Pokud stejně jako já postupně přesouváte svoje počítačové aktivity na internet za pomoci online aplikací jako je například Google Docs, určitě by nemělo vaší pozornosti uniknout, že online cestou se vydal i Photoshop. Pokud jste navíc stejně jako já internetoví idealisté, pozorně sledujte projekt Aviary. Ten slibuje, že v brzké budoucnosti zpřístupní online většinu potřebných aplikací od vektorového a bitmapového editoru, přes 3D modelovací software a kancelářský balík po střihový software. Jedná se o jeden z nejambicióznějších projektů na internetu, který znám. Myslím, že pokud někdy budeme pojmenovávat verzi web 3.0, tento projekt se bude řadit k jejím počátkům.
Protože se zajímám o CSR a zároveň o reklamu a dlouhodobě i o jejich možnou koexistenci nebo (nedejbože) synergii, tahle reklama na ruskou vodku Bear Vodka mě zabavila na hodně dlouho. (Klikejte pro plnou velikost)
Těsně před koncem ještě dva hudební tipy. Tento pátek mají v pražské Meet Factory koncert výborní www. Pokud můžete, nenechte si ho uniknout. Jedná se o jeden z mála a o poslední před vydáním nové desky.
Poslední týden plní moje uši romantičtí a trochu kýčovití Flunk.
Japonec nakonec
Zatím jsem tu nikdy nepsal o ateliéru nendo. Ten mě pravidelně zaujímá svými projekty ve všech oblastech, v nichž působí, ať už se jedná o design výrobků nebo interiérů nebo o architekturu. Pro ilustraci posílám čokoládové tužky (protože na čokoládu mám právě teď chuť) a pro zbytek prací nebuďte líní klikat.
Není to tedy žádná aktualita, ale díky probíhajícímu Milan Design Weeku jsem zjistil, jak vypadá vůdčí postava nendo – Oki Sato.
Tags: 2.0, architektura, design, hudba, marketing, odpovědnost, osobní, praha, web, život
Imprese III.
Posted by ahasver
Tags: design, fotografie, hudba, imprese
Telegrafem z posilovny
Posted by ahasver
(= out of office)
Zítra nejspíš napíšu krátké ohlédnutí za děním okolo Pandy/Landy. Ještě předtím se ráno stavím v bazénu, což bude po pár týdnech první věc, kterou udělám pro svoje tělo (pokud se nepočítá zdravé jídlo, sex a dostatek tekutin a spánku). Docela se těším, ale ještě víc se mi chce poté, co jsem viděl reklamy na World Class Gym od ruské pobočky agentury Lowe. Vizuály mi přijdou skvělé, stejně jako direkce a s chutí bych si plakáty vylepil v pokoji. Texty už trochu pokulhávají, i když minimálně polovina z nich je podle mě vtipná. Bohužel neumím vylistovat na Ads of the World všechny reklamy z této série, tak ostatní plakáty hledejte v sekci Recreation and Leisure na tomto serveru.
Vždycky, když vidím podobné kampaně a především vizuály nadnárodních společností, divím se, proč české pobočky vzory matek prostě nepřebírají. V případě World Class připomínám plakáty, využívající polopatických fotografií částí osvalených těl na podivně zbarveném pozadí se sloganem “We create shapes”.
Materialista
Co se věcí, které na stěně mít můžu, týče, pomýšlím si na vydražení díla z internetové aukce “Děti dětem“, kterou pořádá Linka bezpečí. U většiny dražených obrazů mám problém s tím, že něco podobného mi každý měsíc posílá nebo dává moje jedenáctiletá sestra. Nicméně zaujal mě linoryt od (také) jedenáctileté Kateřiny Šamajové ze série “Můj nejlepší kamarád”. Tak uvidíme, jak se svým stropem pochodím…
Tags: design, ilustrace, reklama, trendy, výtvarné umění
