5minutová imprese
Posted by ahasver
Tak, příště si dám víc záležet…
Post-it-typo
Zabiják (nekuřte!)
Pokojíček :)
PS: Dneska bylo venku překrásně, nádherná Letná, nádherný Holešovice i Bubny. V Kumbálu útulno, pán/bezdomovec, co nad Prahou cvičil něco mezi taiti a jógou, reklamáci na rauchpauze…
“Západ” zase o kousek blíž
Posted by ahasver
(Taky nesnášíte českou závist “západu”?)
Včera jsem procházel Vodičkovou a podivil se, když jsem v Myšákovi nad cedulí Billy uviděl plakát BoConceptu. Při rešerších jsem se podivil znovu, to když jsem zjistil, že BoConcept už v ČR jednu prodejnu má – v Brně. Dánský nábytek bude v Praze konkurovat fusion cuisine v podání Vitry a italskému Natuzzi. I když si nic nekoupím, jsem rád, že Česko podobným výrobcům už stojí za zastoupení. V Kodani mě navíc u BoConceptu zaujaly nápadité reklamní kampaně. Snad se můžeme těšit i tady…
Další vymožeností západního světa, která k nám v posledních dnech dorazila, je, jak už všichni určitě víte, kavárna Starbucks. Ta byla otevřena v úterý Grömlingovském paláci na Malostranském náměstí. Naštěstí. Když se loni na jaře zveřejnilo rozhodnutí AmRestu (který vlastní frančízu pro střední Evropu) otevřít provozovnu v Praze, uvažovalo se o umístění v Palladiu. Četl jsem o tom ještě v prosinci.
Starbucks zrovna nemusím, zvlášť pokud bude v Praze mít evropské ceny, ale asi tam zajdu, aby mi něco neuteklo. Jestli máte pocit, že vám by mohlo taky, víte, kde ho hledat.
Tags: design, kodaň, praha, trendy
Odposlechnuto
Posted by ahasver
na pánských záchodcích, kam doléhal zvuk z těch dámských (proč spolu ženy vlastně na záchodcích tak často mluví?)
Hana 1: “No, aby to nedopadlo jako v tý Paříži. Tam mi foťák spadl do arabskýho záchodu.”
Hana 2: “Fakt, jo? A to jako jakej foťák?”
Hana 1: “Normální. Takže byl v prdeli. No, von by teda i digitální foťák byl v prdeli.
…
Von vlastně neni žádnej foťák, kterej by byl úplně vodotěsnej.
…
Teda kromě těch, co jsou dělaný pod vodu…”
Umění v ulicích
Posted by ahasver
Letos prý má Sculpture Grande být na “vyšší úrovni”. Uznávám, že to jediné, co jsem viděl – prase před Obecním domem od Jana Kadlece – mě pobavilo. Zvlášt, když jsem napoprvé viděl z druhé strany jen skokanský můstek. Poté přišlo druhé překvapení, ještě veselejší – i když prasečího skokana mi nakonec bylo skoro líto.
pro víc prasete flickněte sem
Pokud ale Sculpture Grande opravdu chce být lepší a aspiruje na “evropskou” úroveň, nemělo by mít na úrovni i webové stránky? Pominu skutečnost, že ještě před týdnem nefungovaly. Ale proboha, vysvětlí mi někdo, proč slouží fotogalerie jako prezentace nejrůznějších celebrit, “celebrit” a noname existencí? Kdyby se namísto prazvláštního pokusu o design ve flashi GAF soustředila na skutečnou prezentaci akce, jako to dělají například ve Vídni při prezentaci Kunst im öffentlichen Raum. I když jenom v HTML.
k tanci a poslechu (a úplně mimo)
pro smích klikněte zde, pro pláč zde
PS1: kdo by mi chtěl vytýkat, že všechno jenom kritizuju, ať si prosím všimne, že chválím Vídeň a prase!
PS2: den před ukončením pracovního poměru jsem zjistil, že se mi v práci všeobecně přezdívá iPod – což mě pobavilo
Tags: hudba, internet, kultura, osobní, praha, street
Ráno
Posted by ahasver
(aneb z Petrohradu do Rudolfina a zase zpátky)
Když jsem se ráno vykopal ze spacáku, deprese a změn v MHD, ocitl jsem se před Rudolfinem připraven na vytržení nebo znudění Neo Rauchem. Nestalo se ani jedno.
Rauchův zvláštní svět složený z disproporcí, ozvěn východoněmeckého socialistického realismu, komiksů a snů, mě oslovil, ale nepohltil. Nevím, jestli to bylo tím, že se nedokážu na nic soustředit, nebo tím, že jsem zlobil a fotil jsem, kde jsem neměl. Nejvíc mě zaujal ten nejzastrčenější obraz v celý galerii – Sucher – a kdo tam půjdete, určitě ho nevynechte. Stejně jako si všimněte fotorealistických detailů a pána s vousy. Já se nejspíš ještě vrátím i když mě Rudolfinum zklamalo… Chybělo mi tam cokoliv navíc než jen chronologický seřazení obrazů.
(Placenta, jediné, co jsem vyfotil – to jsem ještě netušil, že se s ní setkám znovu)
Na cestě zpátky jsem se vydal po břehu Vltavy směrem ke Karlovu mostu, prošel až k Národnímu divadlu, divadlem, kde to hrozně smrdělo, a pak na Karlák… a na Petrohrad
P. S. 1: Když se postavíte naproti Sovovým mlýnům a podíváte se přes zábradlí dolů, uvidíte ryby velké jako moje ruka, jak se srocují u staré boty
P. S. 2: Jestli se někdy zblázním a budu mít auto, tak mu určitě dopřeju tenhle luxus…
