Shakespeare a ti druzí
Posted by ahasver
Inspirován blueskinem, pouštím se na tenký led osobních zápisků a vyznávám se ze svojí lásky ke kavárně Shakespeare.
Můj domov mimo domov, Shakespeare a synové, pro mě znamená opravdu hodně. Svědčí o tom i fakt, že jsem za posledních sedm dnů strávil v Shakes víc času než kdekoliv jinde (nepočítám spánek). Můj vztah s tím zvláštním místem, kde barmani klábosí s bezdomovci, cizinci, lůzry i konceptuálními umělci, se pro mě překvapivě velmi rychle rozvíjí a zintenzivňuje.
Když jsem se zastavil dnes večer, přihrnul se ke mně Železňák, barman, fotograf a motorkář, podal mi ruku a že prej má novej účes, že se inspiroval mnou. Dohola to nebylo, takovej sekáč jako já neni, ale beru, že střihnout těch dvacet centimetrů chtělo odvahu.
Poprvé jsem se dneska začal učit, jak se dělá kafe, a jak to tak vypadá, tak se možná někdy za ten pult i postavím. Zatím si za něj můžu skočit pro pití…
V neděli jsem řekl Kristýně “Překvap mě” a výsledkem byl krásnej meloun, kterej přede mě postavila rozkrájenej na kousky, a piškoty s čokoládou. Včera jsem zase dostal domácí buchty. Jarek si ke mně v sobotu přisedl a začal se se mnou bavit. Večer Kajetán dotáčel film, ve kterym asi budu zvěčněn.
Steve mi vyprávěl o svojí práci pro Český rozhlas a společně jsme si zanadávali na poměry v českých médiích. Natalie pracuje pro nadnárodní stěhovací firmu a závidí mi moji odvahu, protože ji její práce nebaví. Steve 2 to má odsud nasměrováno do Latinské Ameriky a jemu zase závidím já.
Je pro mě zvláštní mít pocit, že někam patřím, je zvláštní, mít ho tak brzo. Ale ty zelený kachlíky, červená stěna a bezprostřední lidi – to snad ani nejde vnímat jinak. Určitě jsem si přál jinej domov, než je tenhle, a chybí tady ta nejdůležitější osoba, ale koneckonců – lidé míní, život mění.
