Noc je půlka dne
Posted by ahasver
(aneb sedmidenní status report)
Stěhování: 1
Poznáni: Jana, Markéta, Petr, Tomáš, Jarek, Viktor, 3x Pavel (kde se jich tolik bere?), Kryštof, Natalie, 2x Steve, 2x Jakub, Lenka, Dan, Kajetán, Pavla
CD: zakoupena Nina Simone, objevení skladby od Xavíka
Opilost: 5x
Captainn Morgan Spiced: ano, byl jsem to já, kdo je vypil všechny
Kocovina: 0 (kupodivu)
Zhroucení: 1
Příjemná překvapení: 5
Nepříjemná překvapení: 2
Příjemná povídání: 8
Knihy: V + W, Lin-Ťi, Bradbury
Výpověď: 1
Výčitky svědomí: 163
Nové: batoh, stan, Nina, Bradbury, V + W
MP3: stálice + Nina a The Knife
Internet: 2x blogpost, last.fm
Deník: 10 stran
Vedro: hrozný
Spánek: někdy přijde
Tags: osobní
Nic a pohlavek
Posted by ahasver
– Opate, prozraď mi, kde najdu nejkratší cestu, jak se stát buddhou?
– Ty hledáš nejkratší cestu?
– Tu nejkratší, opate – opakoval Jen-Čao, načež mu Lin-Ťi nečekaně vrazil mohutný pohlavek…
– Nevím.
– Dávej pozor, není to těžké. Když budeš mít hlad, najez se, když budeš mít žízeň, napij se, a když budeš ospalý, jdi si lehnout. Po řece nechtěj nic jiného, než aby byla řekou, po hoře, aby byla horou – pravil opat Lin-Ťi, ale ani ho nenapadlo čekat, co mu na to žák odpoví. Obrátil se na lůžku a v tu chvíli usnul.
– Nic! – zněla Lin-Ťiho pohotová odpověď
Šu-La-Ce
Ranní rozhovory v klášteře opata Lin-Ťiho
Tags: literatura, osobní
Naprosto Realistický Jedinec Voskovec
Posted by ahasver
S očekáváním a horečkou jsem se pustil do četby korespondence dvou mých oblíbenců – Voskovce a Wericha
Na jedné straně překvapivě strhující dopisy dvou z nejvýznamnějších osobností kulturního dění první republiky, na straně druhé ukázka tradičních slabin českého nakladatelství a editorské a redakční práce…
Fádní a odfláknutý přebal jedné z nejvýznamnějších publikací tohoto roku odráží bohužel poměrně zdařile práci nakladatele. Po diskutabilním rozhodnutí “v řadě dopisů doplnit interpunkci a rozdělení na odstavce” přichází již jen nepříjemná překvapení. Na prvních osmi stránkách se čtenář dočká osmi výrazných překlepů, úvody jednotlivých kapitol – zasazení korespondence do časového rámce – postrádají tolik důležité vhledy do osobního života obou aktérů a místo nich nabízí známou historii s nepodstatnými detaily. Poznámkový aparát překládá z angličtiny slova jako “week” a vyhýbá se vysvětlení termínu “treatovat”. První dopisy jsou výhradně adresovány Werichovi a Voskovec v nich odkazuje na dopisy a vzkazy, které mu Werich poslal – proč o nich není alespoň ediční zmínka, když už v knize chybí?
Všechno to lajdáctví ale bohatě vynahrazuje už obsah několika prvních Voskovcových dopisů. Ať už se člověk zaměří na vztah V+W nebo na Voskovcův sloh, určitě nebude zklamán. Oslovení Jeníku jen naznačuje Voskovcovo prázdno, které se projevuje, když popisuje, kde všude by s W rád byl a k čemu že tam ty bary vlastně jsou, když v nich Jeník nesedí. Voskovec tím připomíná milence a jejich vztah nabývá intenzity, plasticity a intimity už jenom tímhle jedním odstavcem. Zároveň se Voskovec projevuje jako člověk s vynikajícím citem pro jazyk. používá zkratkovitá vyjádření, aby nechal vyniknout svojí hru se slovy. Ta je jeho doménou a díky využívání úsporných obratů se nikdy nezvrhne v exhibici a překombinovaná souvětí. Všechno klouže hladce do krku a v břiše to pak příjemně šimrá
Voskovcův velkorysý projev je lék na nesprávné vnímání jeho osoby jako Werichovy dvojky, roztržitého mladíka z černobílých filmů a toho, který Wericha opustil
Tags: čr, literatura, média
první
Posted by ahasver
doteď jsem nevěděl, co bych psal… uvidíme, jestli mě čas změnil
